Ilicka

To byla prdel...

Příjemná, ale nějak nedokořeněná pohádka.

Prvoplánově jsem se nechala dojmout k slzám a všechno ostatní mi bylo tak nějak úplně jedno... PS: Citoví vyděrači mají štěstí, aneb jak jsem plakala v autobuse Student Agency.

Série se vrátila ke kořenům. A to vůbec ne špatně...

Nejsilnější zážitek v semináři Duchovních souvislostí sovětského válečného filmu, neobvyklý naturalismus, děsivé postavy a atmosféra přirovnatelná k nejlepším hororům.

Pohádka se slušnou ponurou atmosférou a odpornou intrikánskou macechou hlavní hrdinky. Do průměru je sražená nepříliš povedenou hudbou, ochotnickými výkony některých herců a v komentářích zmiňovanou blbostí postavy Kateřiny.

V kině se člověk baví, čas utíká... a že je něco špatně pozná člověk až po odchodu z kina. Kloves vs. Yates, kolo druhé. Tentokrát pro mě vyhrál Yates. Uvidíme, jak dopadne jejich závěrečný souboj ve velkém epickém finále překombinovaných zvratů, zjištění a bohů ve strojích. PS: Při třetí projekci jsem si uvědomila, že na 4 hvězdy je to příšerně unylé a táhlé.

Pěkné obrázky, špičková animace, nápaditý soundtrack se zakomponovanými motivy koled, ale až příliš profláklý příběh, který sílu získává až v závěrečné dvacetiminutovce.

Už dlouho se mi nestalo, že bych u českého filmu do ničeho nekefrala, nechala ho plynout a užívala si ho. Tady ano, mix nostalgie s kritikou, pohled mladých rozhněvaných mužů na život ve státě, kde je nejdůležitější nevystrkovat hlavu a držet krok. Příjemně mě překvapila kamera, hudba i herci. Jako moudré se ukázalo i to, vyříznout z předlohy jen určtou část.

Film, dlouhý jako jeden život. A ještě o něco delší. Přecpaný symboly, odkazy, inspiračními zdroji a hezkými obrázky, Fontána all over again, akorát o hodinu delší. Složitý scénář, množství rovin a ve výsledku vlastně nic. Jediné, co kompenzovalo ubíjející pocit plynutí času byly výrazové prostředky, kamera, dynamický střih a hudba. A příjemný Jared Leto v hlavní roli.