BoXBe

Pro mě sice i jako experiment artově k nevydržení v celé délce, ale koherentní tvar a atmosféru to má, nemůžu upřít. V dobrém prostoru nějaké moderní nebo undergroundové galerie ve smyčce supr.

Kruté téma a tíživý až nesnesitelný sociální tlak. Apatický závěr to završil. Filmově jsem si to neužil na 100 %, ale beru to jako poctivý příspěvek do kinematografie i společenské debaty.

Produkce filmu a míra detailu natočení útěku rodiny a otevřený příběh pana pastora jsou až bolestně fascinující. K tomu kvanta záběrů na absurdní život zakonzervované společnosti v ideologii prázdnoty, absolutna a hlouposti na entou. Jeden z nejpůsobivějších, ale taky nejdrsnějších dystopických filmů, taky proto, že je to realita, ne dystopie. I tu slzu a vztek to vymáčklo. Filmový zážitek. A v Česku mezitím existuje spolek, který rezignoval na používání mozkových buněk a nepochybuji, že ani tenhle film jim je nepomůže lépe roztřídit (více kldr.info).

Vybroušené, chladné, sebevědomé drama, které kapku více prostoru, než by mělo, věnuje rekonstrukci smrti, která ve finále nemá až tak vysokou přidanou hodnotu a ubírá prostor hlubší analýze rodinných vztahů a psychologii jednotlivých postav, ve kterých se dalo ještě dost slušně dolovat. O tom, že jde o velký evropský film, který přežije v hlavě kdejakou velkou produkci, není pochyb.

Japonský Den nezávislosti klonovaný Spielbergovými Čelistmi a Jurským parkem bez odlehčujícího humoru Willa Smithe a Jeffa Goldbluma. Se špetkou Dunkirku a Gappy s King Kongem. A bez Emmerichovy globální epičnosti. Trochu pakárna. Ale hezká a milá a v průběhu akčních scén vtahující, sugestivní a dostatečně hřmotná. Svým způsobem dětský film s dospělými protagonisty a traumaty. Ve srovnání s jinými filmy v žánru Godzilla rozhodně někde v top 3 nebo top 5. Poměr cena výkon - neuvěřitelný - Hollywood si trhá vlasy. Blockbuster roku? Ale kdeže. Poctivá práce. Ano.

Jedna z ikon akčního žánru. V dětství.

Nechci to moc přehánět, ale za mě asi film roku. Hlavně za to srdíčko a poctivost a exteriéry. Způsob jakým se natočila akce, i když maličko nepřehledná, je taky radost. Režisér a tvůrci si očividně užívají, že můžou a jedou na plné pecky. Na koních, v blátě, s kordy kde to jde jak to jde. K tomu soundtrack z Batmana, který jsem musel zkousnout, ale aspoň tomu dal dynamiku. Líbilo se mi snad všechno. První scéna. Seznámení. Komtesa. Nástup při záchraně milenců. Jízdy na koni. Ples se svůdnou milady. Hra o čas a jízda. Pocty. Hlášky. Svatební "obřad". Všechno klaplo. A tu nepřehlednost tomu za to všechno dobré umím odpustit. Pokračování bude bomba, jestli se podařilo poučit z chyb.

Mám z kina akorát tak zklamanou vzpomínku na CGI skákání po stíhačce.

Nedoporučuji. Nejemotivnější scéna byla, když Kevin Costner posunul židli. Kdyby z něj v té chvíli vylezl Mr. Nobody, tak je ten film dneska klasika. Namísto toho je první půlka filmu nuda k uzoufání = prolog, který měl trvat třicet vteřin, druhá půlka brutální béčko, hraničící se sebeparodií nějakého laciného amerického seriálu, který se pokouší o strašidelné historky v jedenáct večer na Nově v devadesátých letech. O ničem. Ani hezký to v ničem není. Koncept, že to má být pomalé, tomu ani za mák nepomohl, spíše to vede k úvaze, proč to netrvalo celé půl minuty, protože asi tolik toho v tom filmu je. Synopse jsou bohatší na významy, kterých se filmu nedostává.

Poctivá práce s lokacemi, herci, hudbou, architekturou, kostýmy, maskami, kamerou, zvukem. Lehce divadelní scénář občas zašustí papírem. Allenovská nervní atmosféra. Pro dobře naladěného diváka lahůdka. Rozpad osobnosti zavání krutou realitou. Závěrečná scéna připomíná vrcholy filmového plátna.