Lupes

Je to jako s uchopením počátků Batmana a Nolanův rukopis je znát. A není to tedy tak zlé, jak by člověk u bezduchých komiksáků čekal. Na první pohled byla jen naivní slátanina druhé poloviny 20. století nahrazena temnou a vizuálně dokonalejší slátaninou počátku století 21. Na pohled druhý (a musíte mít stále na paměti jaký pubescentní žánr sledujete) je znát reflexe vývoje žánru, souboje jsou post-Matrixovské a "hezounek" jakoby v první půli Wolverinovi z oka vypadl. Až potud dobré. Pak ale přijde povrchní christologická stylizace. Přidá se spoustu patetických žvástů o lidstvu,hodný pitomec K. Costner (jeho didaktická smrt je fakt vrchol) a absence logiky u rasy, jež má lidstvo mnohonásobně převyšovat (i tak jsem jim ukrutně moc fandil). Zapláčete, dokoukáte, zapomenete. Ostatně jako v jiných marvelovských blockbustrech.

Láska hory přenáší.// Pokud rádi chápete význam toho, co se na plátně děje, rozumíte dialogům a domýšlíte souvislosti, poprvé si to neužijete. Je to smršť emocí a Einsteinovy relativity. Podruhé už je to lepší a dojde vám hlavní rozměr tohoto vpravdě filosofického eposu. Je to o lásce jakožto fyzikální či evoluční veličině. Nolan si troufne lásku rehabilitovat navzdory tomu, že je to dnes většinou komerčně povrchní pojem plný frází. Aby to mohl učinit, musí to zabalit do řádně temných a dystopických kulis, navíc téměř úplně mine sexem dnes značně otupělou lásku partnerskou (až na motiv Brandy) a soustředí se na lásku rodičovskou. Výborný nápad! Empatii diváků i dramatičnosti dosáhne Nolan chytrými fyzikální paradoxy a nutno dodat, že jeho hrátky s časem nejsou vůbec hloupé, byť jsou v rámci nutnosti podávány velmi zjednodušeně (přesto jsem rozhovory poprvé nestíhal). V tomto směru zásadní matematické vzorce jsou však jen kulisou, případně jakýmsi orákulem, které sice umožňuje opuštění Země a v binárním kódu se předává časem i dimenzemi, ale kterému stejně nikdo nerozumí (a tady nemyslím jen diváky). // Tleskám za odvahu nechat působit ticho vesmíru i v nejdramatičtějších chvílích. Naopak bych více střihal apokalyptické vize hroutícího se farmaření a vůbec možná zvolil více propracované hybatele samotného děje (např. naše realita globálního oteplování by byla mnohem uvěřitelnější a dramatičtější). Ke střihu směřuje i další kritická poznámka: v rámci samotné pointy filmu je opravdu nesmyslné střihově budovat napětí souvislostí mezi hořící kukuřicí s vracejícím se běsnícím farmářem na straně jedné a mezi-časovou (interdimenzionální) komunikací na jeho farmě na straně druhé. Směšně působí i technické zpracování robotů (ačkoli k zamilování je jejich softwarová komunikace). Zkratkovité je rovněž podání rovnice jako kouzelného zaříkávadla, které i na hroutící se planetě "zázračně" vykouzlí zdroje pro stavbu kosmických lodí na konci filmu. Mělo zůstat u spermatického založení kolonie, radosti z objevování, vesmírných paradoxů a... lásky. Úplně by to stačilo.

Výborně rozehraná komedie se bohužel postupně mění v málo uvěřitelné, nereálné drama... Záporáci podivně všudypřítomní, groteskní skeče přecházející přímo v nesmyslné zabíjení... Podivná směs humoru a násilí, ani kočka ani pes. Naštěstí Belmondo po celou dobu chaplinovsky tajtrdlíkuje, smát se mu bohužel můžete jen v první třetině filmu. Škoda. U toho mělo zůstat.

Výborný herecký výkon Emily Blunt je největší a dost možná i jedinou devizou tohoto snímku. Pointu tušíte od půlky (v takto komorním dramatu je nouze o postavy a tedy i možné pachatele), nad-užitá retrospekce vnáší zmatek. Film o ženách a pro ženy. Dost možná po jeho shlédnutí pocítíte lehký závan současné trendy-demagogie. Normálního a nenásilného Američana abyste v příběhu pohledali, zdá se, že mužská populace tvoří jen temnou stranu síly. I když... tak nějak v souladu se soudobým výchovným programem se tu jeden něžný, empatický a naslouchající muž objevuje. A jak jinak - je to muslimský imigrant. Ne že by to tak nemohlo být, ale naivní prvoplánovost dělá veškerým podobným pedagogickým snahám medvědí službu. Za co je třeba film opravdu ocenit, je jeho silná výpověď o mateřství. Tento spojující motiv hlavních hrdinek je možná nakonec rozhodujícím důvodem, proč film shlédnout.

Zase jeden produkt PlayStation věku. Oproti Princi z Persie, Laře Croft a dalším jde ale tento film ve ztotožnění s gameskou mnohem dál. Prostě jen ukládáte a restartujete, životů je nepočítaně... a to je vlastně docela dobrý nápad! Překvapivě tak nikoli obsah ale forma tentokrát kulhá; úporné lpění na vylodění v Normandii by se dalo pochopit, kdyby nebylo kombinováno s vesmírnou eskadrou vojenských blbů z Vetřelců, k tomu všemu se ale pramálo hodí zvolení emzáci, kteří technologicky nejvíc připomínají stroje z Matrixu. A pokud máte neodbytný pocit, že touhle zápletkou už jste se někdy bavili, stačí mrknout na Groundhog Day! Okopírované je v tomto dílku snad vše, v originálech to ale bylo o stupínek lepší. Edge of Tomorrow je zkrátka jako když si pejsek s kočičkou dělali dort; oproti Čapkově pohádce ale vznikl v tomto případě sice nijak zázračný, ale zároveň i lehce stravitelný zákusek. Naštěstí se tu totiž šetřilo s patosem (sebeoběti jsou podány celkem střízlivě), národní hrdostí (za drsňáky tu jsou Britové), citovým vydíráním (žádné děti!) i milostnými motivy. Jistě, můžete se ptát, proč se v příběhu nehraje s většími kartami, ale atomovka prostě v době vylodění v Normandii ještě nebyla a boj "muže proti muži" (pardon, "ženě" - genderové šílenství bylo samozřejmě opět ukojeno), vypadá zkrátka na plátně efektněji. Vzhledem k současné bojeschopnosti britské armády ale autorům nezbývalo, než posunout děj hodně do budoucnosti; že Britové budou zase jednou zachraňovat Evropu, je sci-fi, jako když vyšije.

Tohle jsou výtvarné orgie, hra s obrazem a jeho barvou, úžasně kontrastní spojení muzikálu a hororu. Burtonovy nenávisti vůči lidem i jejich civilizaci se Depp chopil s hereckou bravurou. Pointa je zčásti očekávaná, přesto překvapivě šokující. Až potud klady. Jenže... Uprostřed na vás začne dýchat trochu nuda; komorní a statické drama má divadelní atmosféru, až příliš pomalý rozjezd a pramálo zvratů. Škoda, určitě by to mělo i na 4*.

Zápletka dobrá, včetně náznaku beznadějné situace uprostřed příběhu, exteriéry na výbornou. Jenže tomu chybí syrovost, víc skutečné reality a smysl pro detail; vadí též užvaněnost drsných chlapů a absence dramatické atmosféry - nějak po celou dobu víte, co se stane, a jak to skončí. Závěr je až komicky kýčovitý, celé to pak připomíná tvorbu pro děti a nijak to nevybočuje z obvyklé westernové šablony druhé poloviny 20. století. Víte, co máte očekávat, a také to dostanete. Jen ta pasáž s útokem krytým zdivočelým stádem dobytka má nápad a napětí; bohužel jen do prvních výstřelů.

Francouzskou zálibu v adoraci jejich slavné revoluce z duše nenávidím, stejně jako francouzské zalíbení v socialismu. Francouzská situační komika let sedmdesátých je paskvil připomínající spojení socialistické komedie z bodrého venkova a nejstarší Chaplinovy grotesky; lehkost v ní už nenacházím. Francouzští křupani jsou prostě za každou cenu přátelští, děj se co děj. A to, zda přitom padají na zadek, prdí či střílejí, je vlastně jedno. V tomto případě to naštěstí lze brát jako pouhý kompars k výbornému herectví Jean Paula, jehož výkon není normalizační a spíše se blíží tomu Chaplinovu. Především díky němu dávám **.

Tohle je opravdová komediální klasika, vedle Zvířete asi nejvtipnější role Belmonda. Uznávám, že jako dítě Normalizace vnímám podobné filmy s velkou dávkou nostalgie; ani ta mi však nebrání se ve stařeckém věku opět a opakovaně zasmát.

Patetické vyústění člověk tak nějak očekává, totální absenci logiky vetřelců i technické bláboly však ani výpravností omluvit nelze. Jediný opravdu silný a napínavý okamžik filmu (sklepení) je zastíněn vyústěním (když už si ticho a úkryt vybojujete, proč tolik rámusu?). Budováním atmosféry davovými scénami je film sice silný (jako všechny podobné dystopie), jenže scénáristé opět vykreslují lidský dav jen od svých monitorů. Možná by měli občas zvednout zadek, zúčastnit se nějakých nepokojů a nasát skutečnou realitu davu ozbrojených Američanů. Ne, tohle není dobrý film. P.S. Mimochodem, pokud se ocitnete v epicentru zemětřesení, opravdu nesedíte jako zvědavé opičky u díry v zemi a nečekáte, jaký že to z ní vyleze brouček.