poster

Na Hromnice o den více

  • USA

    Groundhog Day

  • Slovensko

    Na Hromnice

  • Slovensko

    Neuveriteľný deň

  • Slovensko

    Na Hromnice o deň viac

  • Velká Británie

    Groundhog Day

Fantasy / Komedie / Romantický

USA, 1993, 101 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • MM_Ramone
    ****

    Samoľúby, narcistický televízny redaktor Phil Conners odchádza z Pittsburghu do malého mesta Punxsutawney, aby tam natočil reportáž o svišťovi, čo predpovedá príchod jari. Netuší ako mu táto pracovná cesta zmení život. Prihodí sa mu to, že nepríjemne uviazne v tomto malom pennsylválskom mestečku. Je to oveľa horšie ako sa môže zdať. Nemôže sa totiž posunúť v čase. Stále sa mu opakuje ten istý deň. Nemôže opustiť mesto, vie čo sa stane, nemôže dokonca spáchať ani sebavraždu. Vždy sa presne ráno o 6:00 hod. prebudí v prenajatej, hotelovej izbe a všetko začína od znova. V rádiu hrá skladba „I got you, Babe“ od Cher a sú zasa Hromince. Stále dokola. „Na Hrominice o den více“. Phil Conners zažíva svoju najväčšiu nočnú múru. Všetko nakoniec dobre skončí, keď zvíťazí úprimná láska. Výborná mysteriózna romantická komédia v réžii Harolda Remisa, ktorý zveril hlavnú úlohu svojmu kamarátovi Billovi Murrayovi. Ten spoločne s Andie MacDowell vytvoril veľmi sympatickú dvojicu. Príjemný film. ****(31.3.2011)

  • Sarkastic
    *****

    Moc milej a příjemnej film. Jedna z nejlepších romantických komedií, co jsem viděl. Snímek se rozjíždí velmi pomalu, ale od chvíle, kdy se Phil probudí znovu 2. února, chytne to velmi slušné tempo, které vydrží až do konce. Groundhog day se opírá o moc sympatickou hereckou dvojici Murray (škoda, že není moc takovejch herců, kteří dokážou hrát třeba i jen mimikou v obličeji) a MacDowell, inteligentní a zajímavej příběh, decentní humor (diváka sice nečeká jedna salva smíchu za druhou, ale v každém případě se baví), pohodovou hudbu a v neposlední řadě i originální myšlenku. "Nemáte déja vu paní Lancasterová?" - "Nemyslím si, ale zeptám se v kuchyni."(10.6.2010)

  • Vančura
    ****

    Originální variace na téma cestování v čase ve velmi osobité a divácky vstřícné formě. O tomto filmu se zajímavě zmiňuje Pierre Bayard ve své knize "Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli" (česky 2010). Autor se zaměřuje na jedno z rizik plynoucích z nečtení knih, a sice to, kdy hrozí, že ... "nedokážeme získat osobu, do které jsme se zamilovali, protože jsme nečetli její oblíbené knihy." Cituji z knihy: "Na náš milostný život mají vliv především románové postavy: vykreslují nedostupné ideály, kterým se snažíme - většinou bezúspěšně - přizpůsobit ostatní. Milované knihy načrtávají celý svět, který tajně obýváme, a přejeme si, aby v něm náš partner mohl zaujmout místo jako jedna z postav. Sdílet stejnou nebo alespoň společnou četbu s partnerem je jednou z podmínek dobrého milostného porozumění. Z toho pramení potřeba naplnit od začátku vztahu očekávání milované osoby tím, že jí dokážeme blízkost našich vnitřních knihoven... Film "Na hromnice o den více" vytváří za pomoci složitých vyprávěcích prostředků iluzi celistvosti a jasnosti vnitřních knihoven, díky níž spolu mohou dvě bytosti mluvit o svých knihách, a tím sami o sobě, aniž by se v konverzaci z jejich světa něco ztrácelo. Aby mohl nastat skutečný rozhovor o kultuře a následná dokonalá shoda vnitřních knih, musel by ale člověk věnovat čas pečlivému studiu knih, které jeho partnera nejvíce ovlivnily. Použitá metoda by tedy skutečně mohla v situacích, ve kterých chceme někoho okouzlit, přesvědčit druhého, že s ním sdílíme společný kulturní prostor. Tím, že se Phil seznamuje s Ritinou oblíbenou četbou a co možná nejlépe i s jejím osobním světem, pokouší se vytvořit iluzi, že jejich vnitřní knihy jsou identické. Dokonalý milostný vztah by měl možná nakonec skutečně umožňovat přístup k partnerovým nejtajnějším textům."(29.5.2011)

  • castor
    ****

    Tuhle zdánlivě beznadějnou komediální smyčku už viděl zřejmě každý. I tak dokáže po letech znovu a znovu překvapit/potěšit/dojmout. Co je podle cynického moderátora počasí horší – svišť, sněhová bouře, vězení, Dylanova ranní píseň z rádia, otravný spolužák ze školy nebo ledová louže, které se musí naučit vyhýbat? Tenhle den už tu jednou byl, všichni se chovají stejně jako minulého dne a vypadá to, že ráno se vše bude opakovat. Uvízl v nekonečné sérii stejných čtyřiadvaceti hodin. Výhody: může zamachrovat ve vědomostní televizní soutěži, využije předchozích informací ke sbalení opačného pohlaví, pořádně se nacpat, ukrást peníze bez následků… jenže zaujmout krásnou producentu, na které mu skutečně záleží, a navíc za jeden jediný den, to je docela oříšek. Originální nápad dělá z téhle milé a inteligentní látky nezapomenutelný kus, kterému ani nevadí to, jak je americký a plný morálního poselství. Bill Murray a Andie MacDowell jsou k nakousnutí. Podle toho, jakého je divák pohlaví. Tohle se prostě musí líbit..(3.2.2012)

  • fleker
    ****

    myslím že už sem se tu někde zmínil o moji nenávisti k hypermárketům,,,,,,pozor,aby nedošlo k omylu....znal sem kdysi jednu hypermarkétu a s tou problémy nebyly..., ale z obchoďáků bleju, to je teda fakt...., a jednou už to dokonce hraničilo až s průserem,, takže kde bych začal....víte, když děláte určitou činost furt dokolečka, ato ať už de vocokoli, jednoho dne, vám z toho prostě rupne v bedně....já poslouchal víc jak deset let, po každým příchodu domů hlášku "tak co bylo ve škole..." a proč to? lidi sou prostě zvědaví a takovýhle kraviny jim nejdaj spát..............52 minus 8 tejdnů prádznin.. kdyz vodectu naky to marodeni je to 40 tejdnů vo pěti dnech za rok..... to je 40x5x14...takže pokud dobře počítám, tudle hlášku sem slyšel v různejch variantách asi dvatisíce vosumsetkrát...,ale to asi každej a musí se to holt přetrpět až do konce.... já to vydržel myslim do štvrtý třídy......bylo to zhruba kolem čísla 700, kdy mi poprvý hráblo v kouli, proto si docela živě dokážu představit pocity hlavniho hrrrdiny v tomhle filmu...... začal sem běhat v pokoji do kolečka.... ječel sem co mi hrdlo stačilo a mlátil hlavou do zdi nad moji postelí ,což teda nebyl zrovna dobrej nápad, poněvač dva roky před tímle amokem mě chyběl vápník a vylízal sem zrovna tohle místo až na cihlu,... ..kolikrát pak fleker visel z balkónu třetího patra jenom za levou ruku...kolikrát letěl kejbord místností.....kolikrát sem dostal po držce a měl zákaz televize....a tak jako všechny babičky léčily všechny možný nemoce,dokonce i zánět středního ucha mýho bráchy, francovkou....tehdejší doktoři radili na agresivní záchvaty 10 minut pod ledovou sprchu .....a musim přiznat že to účinek mělo.....teda jako každopádně mě to sklidnilo poněvač místo toho abych řádil jak šílenec,,,sem asi po dvou tejdnech procedůry ležel mírnej jako beránek v posteli s horečkou 39,2 a akutním zápalem plic,,,, pro všechny to bylo ale to lepší zlo a atak byla nastolena dení léčba....... moje dětská agrese je taky důvod,proč eště dnes držím rekord v průměrný době strávený pod sprchou,,,,, a to ačkoliv sem se vod ledna nemyl.................................bějem toho rokuu mi eště kikslo v palici hodně a hodněkrát,,,,,ale po čase se to začalo uklidňovat..........až loni áda znova udeřil,,, tentokrát v bille a já byl totálně nepřipraven....chodil sem do toho samýho obchoďáku už půl roku a pokaždý když mi skenerem kasař vošmejdil poslední položku, nastala ona chvíle..... "A BUDE TO VŠECHNO?!"...ty stovky nákupů předtím sem to nějak nevnímal, ale toho dne... "ANO" odpověděl sem klidně, "všechno.."..všechno vypadalo normálně ale něco se změnilo,,,,vod tý doby sem se před každým "ANO" musel nadechnout a každý "Všechno" mě ubíjelo vo stupínek níž ....A BUDE TO VŠECHNO? ANO A BUDE TO VŠECHNO? ANO BUDE TO VŠECHNO? ANO!..a furt dokola...nevím jak vy, ale já míval takovej defekt s krátkodobou pamětí...ve škole mi to občas pomáhalo, protože sem se na kratší písemky nemusel učit doma ale stačilo vomrknout to vo přestávce... . ...jednou ještě na základce při dějáku sem byl poslední ze třídy kdo nebyl u tabule, a protože sem těmadlenc blalbapisům zrovna nefandil... ..naučil sem se rači celej Románskej sloh zpaměti....a jakože někomu pomáhaj mnemo pomůcky, já si vytvořil vlastní stajl... celou látku sem si ve svý hlavě zhudebnil a to tak obratně, až sem se sám někdy divil, že se mi adolf hitller rýmuje s liškou polární,,,,, ale zpátky k tabuli....učebnici sme nikdo v průběhu roku nečetli, a tak většina lidí ze třídy nemohla pochopit, proč se PANÍ UČITELKA začala v osmé minutě usmívat...v jedenácté smát a ve třinácté minutě mé precizní recitace chlámat jako vesnický hovado....já dostal 1 pottržená a další tři roky sem byl na jejích hodinách záměrně vynecháván ze zkoušení ......jo ale takováhle věc má taky druhou stranu...ato že si pomatujete většinu debat a různejch hovadin....teď, po těch letech už sem se naučil automaticky vypínat a nevnímat jakoukoli konverzaci....ale když se někdo hodně snaží,,, a hustí a hustí....a hustí a hustí...tak se mi nafoukne hlava a hrozí nebezpečí..... ikdyž se občas snažím narvat do těch šuplíků něco jinýho, málo kdy se vymaže to starý, co už tam tak nešikovně za ty léta zarezlo....třeba PUE-3560, espézetka, o který mi fotr na benzínce v květnu 99 řek, že si ji mám pomatovat do tý doby než dojedem domů....394259...telefoní číslo který nám zrušili v roce 91 a asi 6000 vtipů, který sem projížděl když sem pred par lety nemoch dva dny vkuse usnout, a který i když si je nepomatuju doslova, tak kdykoli někdo někde vypráví , aby pobavil společnost, tak po prvních pěti slovech záměrně vyzradím pointu, tím pádem skazím radost všem okolo, což zase udělá radost mě..... a můžu se za břicho popadat, jak jsem opět velevtipný..to je možná důvod proč mě tolik miláčků společnosti nesnáší... ...tendle komentář bude ale kurva dlouhej,,,však už mě tu někdo psal abych si založil na ty svý sračky blog..,..tak kde sme to skončili?. asi u BUDE TO VŠECHNO...ANO,ano, tak stačilo asi dalších 7 návštěv billy a začaly se mi při každym příchodu na kasu klepat ruce a vyskočila mi žíla na čele tak výrazně, že mi vo dva cenťáky vodklonila pravý voko....snažil sem se zhluboka dejchat ale nepomáhalo to...abych torošku provětral ten dialog, měnil sem vodpovědi ...nejdřív sem jel podle abecedy, aby v tom byl ňákej systém,,,takže v lednu sem začal s ABSOLUTNĚ a v květnu končil první kolo se ZCELA.....zdálo by se že je vyhráno co? jo prdlajs.. po druhým kole mi začaly docházet slova,,,dokonce sem se přistih jak hodinu před nákupem plánuju svoji vodpověď........ale ačkoliv já uďál krok vstříc,,,protistrana si mlela furt to svý ........jednoho slunečnýho dne sem přišel s inovací : ..."bude to všechno?" zeptala se slečna..."nóó...tak tak, já bych si vzal eště támhletu igelitku". imrovizoval sem..a vduchu jásal ..jesss, že mě to nenapadlo dřívvvv!...uslyšel sem cvakání kláves.."takže to máme.. jedna igelitka.. 12 korun,,,,a bude to VŠECHNO?!"...HERGOT! už zas... ..takže nejde o to co odpovím já,,problém je v ní.....i když... určitej psychickej pokrok zde nastal... a proto sem pokračoval podle stejnýho scénáře....... a utípnul to až jednu neděli, když sem luxoval pod postelí a vyhrabal pětatřicet žlutejch igelitek....den nato sem v práci nahlásil dovolenou a dva tejdny jezdil vlakem v okruhu 45 kilometrů a zjišťoval situaci u konkurence....... ...a lidi...lidi.....lidi!.... je too všude stejný...brrr.....tak sem si koupil nokii 6300 s rádiem a do billy už vlezu jedině s peckama v úších...jednou už sem byl v krámě s košíkem a uvědomil sem si že sem zapomel nokii na křesle...musel sem jet autobusem přes cely město domů, a hodinu čekat až se mi kamarád nabije..... ...................a pak přišlo včera..... ,,včera mi totiž někdo volal, ,,,byl to pátej hovor v pořadí během tří hodin... ...mojé pátý HALÓÓÓ ...a hádejte co.....překrvila se mně hlava a praskla mi žilka v pravým voku .....když mě neska kontaktovali frajeři z júpísíčka,,,byli trochu zmatený.....já se totiž adaptoval a vyměnil starý vyschlý "HALÓ" za "MRKEV" ... a voni mě pak vod tý doby voslovovali "pane Mrkev".... já je v tom nechal.....pak když sme se loučili, a já už byl pro ně dokonce pan MRKVIČKA...... zahřálo mě u srce...vďyť to jako bychom si skoro potykali...(20.3.2009)

  • - Pesnička, ktorá zaznie, keď zazvoní budík, je I Got You Babe od Cher. (Fabrinka)

  • - V jedné scéně se Connors vrhne ze zvonice. Tato budova byla ve skutečnosti budovou opery ve Woodstocku v Illinois (kde se natáčel celý film). Místní legenda praví, že se v budově prochází duch mladé dívky, která zemřela po pádu z balkónku. (HellFire)

  • - Po odvysílání filmu se ozvalo několik tvůrců, jež se dušovali, že příběh o opakování se jednoho dne byl jejich nápad a byl jim ukraden. Jednalo se konkrétně o autora sci-fi Richarda Lupoffa a Kena Grimwooda. (DareDeer)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace