zelvopyr

Nechal jsem si komentář velmi dlouho ležet v hlavě, film jsem viděl před řadou týdnů. Bezprostředně jsem jej komentoval jen takto: "Horizont události je podstatný v tom, že za něj nedohlédnete." a úvahou o příhodnosti a samovysvětlujícím názvosloví ve fyzice, tj. horizont jako fyzický horizont, rozdíl mezi power a force a absenci téhož v češtině a tudíž daleko horší pochopitelností fyzikálních konceptů v češtině. V Interstellaru se Nolanovi podobně jako v předchozích filmech povedlo rozhýbat "emotivní reakci" diváka. A nazval bych ji asi nejvíc nostalgií. Nostalgií po tom, kdy být pilotem ještě znamenalo být průkopníkem, dobyvatelem, dobrodruhem. Ne řidičem velkého autobusu s křídly nebo skoro zbytečným osazenstvem mašiny na zabíjení napěchované elektronikou, kde jste operátorem. Nostalgií po časech, kdy Země byla méně šílená, méně přelidněná, na zdroje se tlačilo méně nadoraz a bývalo něco jako pohoda. Nostalgií po časech, kdy se vážně zdálo, že můžeme jít kupředu a ne ustupovat z dobývání vesmíru a rezignovat na velké ideály. Rodinné přesahy mě spíš rušily, snaha nacpat do všech filmů Caina také. Ale McConaughey byla sázka na jistotu, protože uhrál i poněkud chatrné scény tak bravurně, že jsem mu je bral. Koneckonců, myslím, že podstatná je ta mnou zmíněná emoce, která ve mně trvá, ne ten z velké části krokolomně vykonstruovaný děj plný deus ex-machina a nepravděpodobných souvislostí. Silný film.

Ale ne, zfilmování jak se říká kultovního animáku přece nemůže fungovat tak, že nutíte herce napodobovat komiku kresleného filmu do posledního detailu, kopírovat celé scény, kvůli kterým je ovšem nutné sestříhat děj na desetinu, aby to časově vyšlo... To, co fungovalo ve stylizovaném seriálu na jedničku (mám ho v oblíbených vysoko), Shyalaman nepochopil. To jest, silné postavy, které doslova hýbají světem. Místo toho se soustředil na smrtelně vážně pojatý vizuální projekt, který zničil vtip, poetiku, spád, mystiku a tak vůbec. Chjo. Předloha je natolik neotřelá a domyšlená, že kdo ji nezná, toho tato zmrzačenina jistě může i tak oslovit. Ale já to nedávám...

Hezká hříčka, dobří herci, jenže trochu slabé, s minutovou diskusí a pointou až moc triviální a nedůstojnou... je jasné, že hype dělá své, nicméně opět jako zatím všechy pokusy na toto téma (ano, včetně Pozemšťana) povrchní, na úrovni seminárky z filosofie na některé univerzitě sponzorované eurodluhem...

Ochotnictví na hranici bolesti :-( Ze zhruba 120 scifi béček z padesátých let, co jsem viděl, v pořadí někde dost za stovkou :,( S původními cat-women se vůbec nedá srovnat. I když, nebýt strašného Tommyho Cooka, byla by to prostě jen destilovaná bezbarvá nicota. Věrohodnost nebo vědeckost vůbec nehodnotím, to není z našeho vesmíru. || "-- I think... " "-- Don't think, baby, just be beautiful."

Až takovou nastavovanou kaši jedničky jsem nečekal. Škoda vedlejšího karetního příběhu, u kterého jsem naivně nevěřil, že se nedočkám pointy. Udělat ve vrcholně stylizovaném komiksu ještě karikaturní herectví, to mi moc nesedlo. Zkrátka, Rodriguez dotáhl vítězství formy nad obsahem (nic než Grindhouse) do důsledného konce. Někomu to může stačit, protože si jde na rozpohybovaný kvalitní komiks bez dalších ambicí, no... a někdo jde na film. Půl hodiny vyprsená odkvétající Eva Green, která ale opravdu nemá co na sebe, je hrozně chabá náplast na vyšší očekávání. // P.S. překladatel pár idiomů těžce nepochopil, třeba condition v prvních větách fakt není podmínka, ale stav (velký rozdíl) atd. Doporučuji je nečíst, ostatně to odvádí pozornost od vizuálu.

Deja vu a vytřeštěné oči. Zapomněl jsem pustit titulky (zjistil jsem asi v půlce, že pár věcem nerozumím, a pak mi to došlo). Ale ten příběh jsem znal do detailu! Kdo mi pomůže odkud? Můj tip je, že remake byl 60:40 Oshi samurai nebo Zatoichi (seriál). Jeden z bráchů to byl, ale fakt nedám ruku do ohně který (a zkoumat těch asi 130 hodin je trochu moc). Jinak se mi moc líbila ta westernizace, špagetizace :) a klasická Goshova práce s bahnem a vůbec prostředím. Mám ho v čím dál větší oblibě a úctě. /// Edit: OK, je to dějově totožné s 10. dílem Oshii samuraje, který má samozřejmě jiný styl vyprávění (coby seriál). Chybí mi tu asi Katsuova hudba :)))

Áaano, Země versus Pavouk. Intelektuální psychologické drama nové vlny... to nebylo. Ale zábava docela ano, dokonce zprvu film mátl tělem a naznačoval guilty pleasure až do dna, ale pak se výrazně zlepšil. Herci a asi ani zbytek týmu si nedělali iluze, co točí, takže tu a tam docela zaníceně parodovali (-- divka prkenným výrazem typu O. Schoberová: Nesmíme pátrání po mém otci vzdávat! -- chlapec rozhozeně: Co to pindáš, ještě jsme pomalu nezačali?) a scénárista si taky užíval (např. pavoukovo zmrtvýchvstání po dávce rokenrolu). Rozpočet těsně nad nulou, a přesto alespoň polovina trikových záběrů vůbec nevypadala špatně a docela dlouho jsem si nebyl jist, jestli v tělocvičně fakt nemají 20m výbornou maketu pavouka nebo je to kamerou. Těsně za prostředkem pavouk řádí v ulicích, a záběry na spoušť a potoky krve a v nich lezoucí batole vypadlé z kočárku, důkladně vymáchané v krvi, bylo měřítky horrorů nebo katastrof dokonce vynikající. Kdybych nebyl srab, dal bych 4 :) // A tak jo...

Četl jsem, že Hnusný sluneční démon vznikl vlastně jen proto, že Roberta Clarka nadchlo, jak předchozí film, v kterém hrál, tedy Ohromující monstryně ;-) přes to, jak byl slabý, finančně zabodoval. Na to, že šlo o jednorázový pokus o režírování, víc než obstojné. Hlavní hrdina spadl do zmonstrovatění nevinně, a nestal se z něj superhrdina ani padouch, jen si to pěkně odnesl. Skvělé jsou scény, kdy vyprávění padá do jakési ich-formy, hrdina se lituje, hroutí se... Pak se rozhodne změnit životní styl, najít útěchu v chlastu, pořídit si přítelkyni s obráceným denním režimem atd. Akorát se mu situace komplikuje a komplikuje, pak v sebeobraně (proti revolveru) zabije prvního člověka, jde si pro něj policie, při panickém útěku nešťastnou náhodou jednoho přejede (nemohl ho vidět), pak už policajti chtějí krev, tak už je musí zabíjet jednoho po druhém... Místy slabé, nevěrohodné a viděné (počínaje Invisible Manem atd.), místy sedící jak pozadí na hrnec -- například celý děj od objevení se malé holčičky, veškeré její dialogy a situace výborné. Co tomuto filmu určitě neupřu, to je výborná vnitřní logika, každý krok vyvolá další. Nadmíru spokojen.

Netvrdím, že by se tohle mohlo stát každému, na to je potřeba být pitomec už do základu. Ale ve většině scén jejich nepříjemnou uvěřitelnost beru a ospalá gradace vyprávění na mě udělala dojem (postupně prosvítající hrozivé scény pod banalitami, zejména scéna s padáním do výkopu).

Úplně jiná liga proti béčkovým scifi katastrofickým jednohubkám. Hlavní ingrediencí jsou velice dobří herci. Mají dobře napsané postavy, i když hloubky jejich charakterů se dostáhne tím, že na vás chrlí a chrlí informace, repliky a dvojsmysly zhruba dvojnásobnou kadencí, než mluví normální lidé, a klapačky se jim nezastaví. Na začátku mně to vadilo, na konci naopak, byl jsem rád za životné postavy, i vedlejší. Na začátku dostaneme ochutnávku vrcholící katastrofy, načež se vrátíme tři měsíce zpět, kdy vše začalo (i sbližování hlavní dvojky). A pozvolné rozehrávání dramatu, změny v přírodě i lidech, výborné. Mimochodem, existuje film Meltdown (který český distributor dokonale doprasil názvem Solární armagedon), který máme v naší domácnosti za etalon debilního filmu, tedy srovnáváme, jak hluboko lze klesnout. Jedná se o remake tohoto filmu, myšlenkově i rozpočtově setinový. Znovu a znovu nechápu, jak takovýhle skvost dokázal někdo po 45 letech zprasit tak děsivě, a říkám si, že to je asi známkou opravdu se blížícího konce světa.