IdaHutt

Prvnímu dílu jsem s velkým přemáháním - s ohledem na pěknou výpravu - utrousila z milosti aspoň tu jednu skomírající hvězdičku. Ale tohle už překonalo i moje nejhorší očekávání. Krajně hloupý blivajz, poslepovaný ze všech možných i nemožných klišé, si zaslouží pouze spláchnout do stoky, kam patří.

Dala bych maximální ohodnocení, avšak musím srovnávat tohoto skvělého Russella--Lawrence s jiným, ještě skvělejším Russellem--Lawrencem, konkrétně s časově starším filmem (a mladším románem) Women in Love (Zamilované ženy; román v češtině vyšel pod názvem Ženy milující). V každém případě úžasný zážitek. A skoro lituji, že dokonale přirozená Sammi Davisová nemohla hrát Ursulu i v Zamilovaných ženách.

Skvostný, skvostný přepis obsáhlého románu D. H. Lawrence! Jak se říkává: kongeniální! Lawrenceova metoda vyprávění, jež využívá iracionální hlubiny emocí, vytrysklých v několika koncentrovaných, psychologicky vypjatých scénách, v kombinaci s lyrickými obrazy přírody, zde našla své adekvátní filmové vyjádření. Vášeň versus Láska ve vztazích mezi mužem a ženou - to je základní téma jak Russellovo, tak Lawrenceovo. A o homosexualitu, kterou zmiňuje jeden z komentářů, zde nejde ani náhodou. V případě Women in Love je zápas dvou nahých mužů skutečně zápasem "bratrským" - touhou po dosažení maximální důvěrnosti, nikoli však fyzické, nýbrž duševní a duchovní. Dva nazí muži už před sebou nemusí vůbec nic skrývat, nic hrát - ani svou mužnost. Lawrenceův román je pokračováním jeho knihy The Rainbow (Duha), jež společně s Ženami milujícími (tak zní titul vydaný v českém překladu) tvoří netradiční rodinnou ságu. Russell s větším časovým odstupem zfilmoval i Duhu, v níž si Glenda Jackson pro změnu zahrála matku Ursuly a Gudrun. A rovněž v tomto snímku Russell prokázal své hluboké pochopení pro Lawrence - tentokrát v příběhu mnohem idyličtějším, méně tragickém i méně filosofujícím, avšak tematicky stejně zaměřeném: hledání smyslu života v lásce mezi mužem a ženou. A ačkoli v Duze se skutečně lesbický vztah objevuje, je pouhou etapou, pouhým tápavým experimentem na složité pouti za kýženým cílem, tj. duchovní a sexuální jednotou dvou lidí.

Nekonečně nudné, nekonečně dlouhé, nekonečně těžkopádné... Ani se mi nechtělo věřit, že tohle natočil sám velký Mistr! Inu, všichni stárneme...

Äuvajs, neměla jsem dát na vysoké hodnocení, dobře mi tak. Začátek elegantně nastartovaný, avšak pak už šla úroveň dolů a dolů a... A na konci naprosté zklamání - tak tohle mělo být všechno? Dvě hvězdičky jen čistě kvůli respektování historického přístupu. A ke všemu mi ta chuděra zombie tak hrozně připomínala bulvární spisovatelku Obermannovou v mladém vydání, že jsem se prostě musela smát.

Film, na který se určitě podívám znovu, protože za to stojí. Po dlouhé době jsem viděla snímek, jenž pracuje se zcela originálními motivy a zápletkami, snímek důsledně zakotvený ve složité izraelské realitě, ale zároveň vtipný, humorný, dojemný, racionálně si pohrávající s mystickými prvky a odkazy... Vždyť skutečnost sama je tím nejpodivuhodnějším příběhem. Nic není dost groteskní, bizarní a bláznivé, abychom to nemohli potkat za všedního dne na kterékoli ulici. A ještě něco: s velkým zájmem a vděkem jsem sledovala tento civilní obraz života v židovském státě, kde se svatba uzavírá na úřadě a bez rabína a kde se stále neslaví tradiční židovské svátky, jako je tomu v každém americkém filmu. A to přesto, že jednou z hlavních postav je právě zde i ortodoxní židovský věřící.

Snímek, jenž úspěšně míchá drsnou realitu se snivou romantikou, pády se vzlety, čertovská kopyta s andělskými křídly. A navíc vše nasvětluje inteligentním humorem. Ano, i té katarze jsem se dočkala, a bez křečovitého citového vydírání.

Měla jsem obavy, jak Hollywood zatočí s Bromfieldovým bestsellerem - a kupodivu, dopadlo to slušně. Vedle logické redukce počtu postav byly změněny některé další motivy, zejména pak charakter manžela prostopášné anglické lady, což vedlo i ke změně dějového vyústění. Nicméně atmosféru a poselství románu tvůrci plně zachovali. Navíc ani důstojný věk neubral tomuto snímku na působivosti katastrofických scén.

Nebýt těch prvních minut s Tomem Wilkinsonem, dala bych nemilosrdně "odpad". Story slátaná z tisíckrát profláknutých klišé ("a co tam vrazíme teď?") a zfilmovaná na úrovni znuděné TV reportáže z lokálního zpravodajství. Nekonečná užvaněnost bez jediného zajímavého záběru - věčně proti sobě či vedle sebe sedí dvě kvákající hlavy, jež trapně mudrují o ničem. Vydržela jsem jen se zaťatými zubisky do konce, který jsem znala předem. Už nikdy více!

Trochu jsem váhala, zda mám dát vyšší hodnocení, ale nakonec ano. Za tu elegantní ironii a potutelnou grotesknost celého příběhu, jež nejenom udržely na uzdě nasládlou romantiku, ale šikovně ji zapřáhly do služeb osvěžující, originální komiky.