Freemind

Takový mnohem, mnohem slabší Triangle. Nedotažená, tuctově natočená teenagerská sci-fi blbůstka.

Juj, plesá srdce retrofilovo. Nebudem si lhát, ona je to od začátku do konce přímočará akční blbůstka, ale ... No právě, těch "ale" je tady neuriekom. Stylová kamera a ultracool Marvin, černočerný humor, hudba Lalo Schifrina, malebné krajinky a celá sada scén bitek/útěků s náběhem na kult. Zbytky kontrolek mi propálila mlaďoučká, éterická, vílovitá (a poměrně často nahá) Sissy Spacek. Opravdu se divím, že jsem na tuto lahůdku narazil až teď.

Popravdě řečeno, přehlédl jsem jméno režiséra a v první třetině jsem si myslel, že tohle natočil nějaký začátečník - zmatený úvod, plochá kamera, křiklavé barvy, odstávající paruky, kožená Olivia Wilde. Celkově to připomínalo levnou, televizní adaptaci. Jakmile ale začne gradovat souboj dvou hlavních aktérů, rychle jsem na to všechno zapomněl - "Rush" je vysokooktanové drama, které je dravé, ale zároveň historicky poměrně přesné. Strejda Ron pořád umí.

"Blow Out" má jednu obrovskou přednost - jedná se o poměrně záživný přehled perfektně aplikovaných klasických druhů záběrů. Je to doslova naučný film pro aspirující kameramany. Wellesovský "deep focus" ve scéně nahrávání nehody; četné split-screeny; krásně udělaná, dlouhá panningová scéna prohledávání pásek ve studiu; aerial shot na jeep uhánějící ulicemi Filadelfie ... Na této vizuální orgii bohužel můj zážitek skončil - druhá polovina a závěr filmu jsou neskutečně přitažené za vlasy, hlavní ženská postava je snad nejotravnější a nejvypatlanější slepice v dějinách Hollywoodu. Celkový dojem navíc kazí mizerná talošská hudba dodatečně rozkvedlaná příšernou hudební režií - mdlé motivy vyskakují jako čertík z krabičky a po několika vteřinách stejně nesmyslně mizí. De Palmu jsem si už dávno škrtl ze seznamu "velkých" režisérů a "Blow Out" mě utvrdil v tom, že jsem udělal správně.

Remaky jsou většinou zbytečné filmy, o tomhle to ale platí dvojnásob - není ani jedna oblast, v kterém by se nová Carrie vyrovnala původnímu filmu, natož aby ho dokonce v něčem překonala (popravdě řečeno - ani ten originál nestojí za moc, protože celý stojí a padá s charismatem Sissy Spacekové, které tohle disneyovské vyžle nesahá ani po kotníky). Je to prostě průměrně natočený a průměrně zahraný prostoduchý teenage horror, který ve mě nevzbudil naprosto žádné emoce. Pokud si vážíte svého času, tak tuhle nicotnost s klidným svědomím vynechte.

Spielberg chtěl strašně natočit autentické válečné drama, ale vyšlo mu zase to, co vždycky - sentimentální, klišovitá podívaná, v které jde hlavně o to dobře si zastřílet a trochu potůrovat motory tanků. Přes všechnu tu umně naaranžovanou špínu a krev jde vesměs o tradiční oslavu hry na vojáčky, v které hrají první housle vlajka, Bůh, vlast a jiné velkohubé pojmy. Horší než Němci (každý Němec je totiž odlidštěná, bezduchá, lstivá kreatura) jsou snad jen ti srabi pacifisti. Uznávám, válečné scény jsou skvostné, ale obsahově je to vyluhovaná, povrchní, sentimentální kravina.

V District 9 byly sociální metafory jemně naznačeny - tady diváka perou po hubě od zmateného začátku do stupidního konce, ve své podstatě jde o naivní přistěhovaleckou agitku (a to zdůrazňuji, že jsem stereotypní multikulti pravdoláskař). Uznejte sami, jak krásně pošahané řešení nabízí Blomkamp všem krizovým oblastem v Mexiku, Brazílii nebo Indii: pokud máte město zamořené slumy plnými vrahů, násilníků a feťáků, tak jim stačí poslat léky a máte po starostech. Hned další den můžete celou favelu nastěhovat do centra města. Nobelova cena míru čeká.

Je legrační, jak může samotné téma ovlivnit divácké hodnocení - na polských filmových portálech má "Liberace" o polovinu nižší skóre. Na rovinu - "Liberace!" je ultrazteplalá podívaná, která se leskne jako flitry na prdelce lasvegaského striptéra, Douglas a Damon hrajou na hranici karikatury, ale jakmile si na to trochu zvyknete, je poměrně snadné si tento film užít a nehulákat každých 5 minut mantru ... >>> http://www.youtube.com/watch?v=YaG5SAw1n0c

Přes bezchybné technické provedení a osobitý půvab brežněvovského obočí budoucí paní Polanské je "Frantic" nakonec jen mírně nadprůměrným mysteriozním thrillerem. A všichni víme, že Roman má na víc.

Už několikrát jsem se ohradil proti komerčnímu předělávání genocidy na sladkobolné pohádky (viz recenze na Hotel Rwanda nebo Chlapec v pruhovaném pyžamu). Syrová hodnota utrpení každého jednotlivce rozemletého mašinérií nenávisti a agrese nepotřebuje dramatické triky. Naopak, většina pokusů o zfilmování toho děsu vede buďto k estetizaci násilí nebo k jeho zploštění do několika bebíček - aby se zjemnělé obecenstvo u projekce dojalo, ale nepoblinkalo. Myslím, že Polanski si to dobře uvědomuje - proto záběry na mrtvoly, hnilobu a vraždy nedoprovází emotivní hudba, smrt je v "Pianistovi" obyčejná a zoufale všední jako chléb; život v ghettu je popsán v souladu s tradicemi polské "koncentrační" literatury - natvrdo, nasucho, bez příkras i vyumělkovaných emocí (viz. "Medaliony" Nałkowské). Zajímalo by mě, nakolik si Szpilman tu svou biografii kolorizoval, koncert ve zdevastované vile je ale naprosto strhující. Zkrátka - pokud film o Holokaustu, pak tenhle.