Freemind

Zřejmě nejslabší Medemův film - je vidět, že teprve rostl a rozhlížel se kolem sebe. Přesto vím, že jsem ho tentokrát podhodnotil, scénář je velmi zajímavý a neotřelý, vskutku slibná předpověď toho, co mělo přijít pak.

Zajímavá a drsná podívaná, kterou bohužel postřelil nepříliš dopracovaný scénář. Bodíky za vcelku originální téma a tasmánské scenérie.

Tady mi smrdí vypočítavost na tři kilometry. Kdybych nevěděl, že to natočil Danny Boyle, tedy teoreticky velmi zkušený režisér, považoval bych to za první západní projekt indického režiséra, který má sice ještě nějaké mouchy, ale vyroste z toho. Do poloviny jsem si ještě myslel, že to bude moc dobré - i přes varovné znaky v podobě mizerných herců a vtipných scének s prděním - pak se to ale rozjelo na plno a film se ponořil do srdceryvného melodramatu, a to už jsem si - s dovolením - vystoupil. Ještě stále bych uvažoval o vyšším hodnocení, kdyby scénárista nevybral nejhorší z možných závěrů. Bollywoodský cukřík, cetka z etnoshopu v Tescu ... Danny Boyle je pijavice.

"Čekal jsem ještě větší brak", to je snad jediné pozitivum, které tady můžu říct. Je to vlastně obyčejný, špatně udělaný, béčkový horror s trapnými herci, efekty a slabomyslným scénářem. Stevenova tvář připomíná bramboru a někdejší superhrdina teď už vypadá jako by se měl udusit po uběhnutí tří kroků. Recenzenty, kteří tomuhle dali 5 hvězdiček, bych vykázal z csfd.

On je to vlastně vcelku průměrný film - scénář neurazí/nenadchne, herci jsou na průměrné až dobré úrovni, zpracování v klasickém stylu amerických "indie" filmů, dusná atmosféra bluesového jihu. Ta jedna scéna, o níž všichni mluví, je samozřejmě drastická, ale myslím, že jde o uměle vytvořenou bublinu, protože je natočená velmi opatrně. Ovšem zcela neskutečný je herecký výkon Dakoty Fanning - tohle Vás dostane do kolen, tahle holka je pravděpodobně nejlepší dětská herečka, jakou jsem kdy viděl.

Místy mě překvapily velmi přirozené dialogy, které vyhouply film o kategorii výš, přesto jsem to nakonec vzdal - je to příšerný, nízkorozpočtový flák s jahodovou krví, efekty dolepenými na domácím počítači a většinou herců seškrábaných ze dna komparzistického kastrolku.

Což o to, film je to dobrý, nějak jsem to ale celé provegetoval - žádná postava mě nezaujala, technické provedení bylo sice velmi zdařilé, ale vlastně standardní, žádné nerváky, žádné větší napětí, žádná pointa k zamyšlení. Ridley Scott už je natolik zkušený, že nemusí hledat - a to je možná škoda.

Neskutečně zábavná jízda historií australských béčkových filmů. Nahota, zvratky, krvelačná gumová prasata a gangy na kolech BMX.

Kanadské sci-fi, nízký rozpočet a Lance Henriksen. Každá z těchto charakteristik věští filmový průšvih, v tomto případě to byl trojitý úder.

Velmi milé překvapení. Naordinoval jsem si jako povinnou četbu dva historické velkofilmy, i když tento žánr nemám moc rád. Po afektovaném a patetickém Ben Hurovi, plném ochů a achů a hovorů ve světle luny na mne Spartacus zapůsobil jako balzám. Sice na nějaký ten patos přece jen někdy došlo, přesto tyto dva filmy dělí obrovská propast a zdá se nemožné, že vznikly jen rok po sobě. Jiskrné dialogy, vesměs velmi civilní herci, několik opravdu zajímavých a skvěle zahraných postav - nejvíc jsem si užil Petera Ustinova (Batiatus, majitel školy gladiátorů), který přímo geniálně ztvárnil podlézavého, bezpáteřního a ustrašeného zbabělce se všemi jeho nervovými tiky, mumláním a koktáním. Myslím, že si ten zážitek brzy zopakuji.