Freemind

Snažili se a pohořeli - vizuální stránka drtí obsah, přitom ona sama není zdaleka bezchybná.

Nikdy jsem nezastíral, že mám solidní úchylku na vizuální stránku - kulisy, kameru a střih - která mohla mé hodnocení slabého filmu klidně zvednout o jednu nebo dvě hvzdičky. Tady jsem se ovšem nažral k prasknutí, orgie jak má být. Kašlu na patos, kašlu na tendečnost, Snyder má prostě mistrovské oko. Ne, není to umělecké veledílo - je to prostě filmařská technika a vizuální stylizace dotažená na hranici možností. Tedy to, s čím začaly reklamy, s čím poprvé uspěl Matrix a to, u čeho pak pohořely stovky zkušených i nezkušených filmařů - všechny ty Aeon Fluxy, Ultra Violety, celá série SAW, remaky japonských horrorů, Bourne atd., atd., zkrátka - všichni ti, kteří si myslím, že to stačí "trochu prostříhat" a plácnout na objektiv barevný filtr a zbytek se "nějak poddá". Tady je to ovšem jiné. Tohle je vyšší liga. Tohle je Sparta.

Film, který mě doslova a do písmene zdrtil. Nemá cenu o tom psát, prostě je to jeden z nemnoha snímků, které jsem viděl jednou, u závěrečných titulků jsem seděl se sevřeným hrdlem a pevným rozhodnutím, že podruhé už na to koukat nebudu. Viděl jsem to před pěti lety a prozatím se držím.

Nechci se opakovat, ale tohle bylo mnohem autentičtější a méně hollywoodské, než celý ten Hotel Rwanda, ze kterého jsou všichni tak strašně dojatí. Navíc fajn retro atmosférka, jako vždy excelentní Whitaker i velmi přesvědčivý McAvoy.

Pro mne žádné překvapení - pouze jsem se ještě více utvrdil v přesvědčení, že Rodriguez je a vždycky byl primitiv a packal.

Když mi bylo sedmnáct, udělali jsme si na tento film rodinný výjezd - od poloviny filmu jsem musel tlumit hihňání a prskání, ke konci jsem se už svíjel smíchy. Tak monumentální nálož kravin a patosu nevidíte každý den. Michael Bay si v mém srdíčku získal teploučké místečko a titul vesnického idiota americké kinematografie.

Kočár zastavil a kněžna vyhlédla z okénka na drába políčkujícího pohublého vesničana. "Strašné" - špitla a složila dlaň na prsou. Kočár se rozjel a knežna ještě notnou chvíli uklidňovala tlukot srdce zrychleným máváním vějíře. Přesně takový pocit mám ze všech reakcí na Hotel Rwanda. Sám tento film považuji za evidentní, vypočítavé šáhnutí na Oskara, které zredukovalo rwandskou genocidu na sladkobolnou skorodisneyovku. Vše se řídí jednoduchým heslem : ukázat zrovna tolik zla a násilí, aby si paničky mohly "zaochat" a "zaachat", tedy - dojmout je, ale neznechutit. Nepamatuji si, kdy jsem se naposledy u filmu takhle namíchl - cítil jsem se ne podveden, ale přímo zneužit. Režisér si byl tak jist tím, že samotné téma stačí, aby šli všichni do kolen, že rezignoval na všechny ostatní technické aspekty. Výsledkem je film, který není pouze průměrně natočen, ale přímo bohovsky zvrzán. Hotel Rwanda zosobňuje všechno, co mě štve v angažované kinematografii - podbízivost, klišé, útok na city, sterilnost a teatrální odstup. "Odpad" jako protest proti samotnému filmu i proti jeho vysoké pozici v žebříčku NEJ. Chcete genocidu ve Rwandě? Koukněte na autentické záznamy. Máte slabší žaludek? Koukněte na Shooting Dogs, který podává mnohem přesvědčivější a pravdivější obraz.

Po delší době jsem se na to podíval ještě jednou a musel jsem přidat na plný počet - protože tohle se dělá v případě filmů, u kterých Vás mrazí. Tohle je perla žánru s neotřelým dějem, dechberoucími akčními scénami, postavami z masa a krve (+ herci, kteří těmto postavám dají ještě něco navíc - potlesk pro Madse Mikkelsena) a skvěle napsanými dialogy. Pro mne bude vždy nejlepším bondem Sean Connery, Daniel Craig ovšem vytvořil novou kategorii.

Jistě, není to brilantní filosofické drama, ale pokud mluvíme o špičkovém zvládnutí řemesla, účelném využití nestandardních vyprávěčských i vizuálních postupů, nálepce "cool" - čili kontrastu syrovosti a hravosti, pak nic lepšího doposud nebylo natočeno. Fincher je psychopatický puntíčkář a to je vidět v každé vteřině tohoto snímku. Doporučuji také knižní předlohu, je stejně stručná, zábavná a úderná jako film.

Tady nedokážu nijak trefně argumentovat - tenhle film mě prostě vždy dokonale uvolní a pobaví, v rámci žánru to je opravdu jedna z perliček. Jedinou citelnou bolístkou je závěr, jinak ale opravdu nemám výtek.