Freemind

Hitchcock+Steinbeck je silné kombo a na výsledku je to věru znát. Film už sice trochu zestárl (bodejť by ne, když vznikl před více než sedmdesáti lety), ale koncepce několika dramat odehrávajících se na stísněném prostoru jednoho člunu funguje perfektně a předznamenává všechny ty pozdější minimalistické thrillery typu Duel nebo Telefonní budka. Moc (ne)příjemné!

U scény v bazénu se mi napřímily všechny vousy a naježil ocásek. Herečka nemá na sobě ani pořádné šatstvo, ani makeup a kolem ní krouží amorfní, plíživé monstrum - divák má najednou dojem, že sem někdo nastrčil úryvek filmu o dvě nebo tři dekády mladšího. Gemňáulní!

Jako všechny noirovky se i toto dílko nevyhnulo určitým těžkopádným, dnes již notně úsměvným klišé. Přesto jsem si to užil - hezky vygradovaná závěrečná půlhodinka, zajímavě propletené vztahy mezi hlavními hrdiny, řada břitkých hlášek a hlavně omamně půvabná Veronica Lake skutečně stojí za to.

Tohle jsem viděl ve stejný den jako Třetího muže - a z tohoto duelu sokol nakonec odletěl notně opelichaný. Celý žánr mě nudí a tohle je bohužel jeho kvintesence - sáhodlouhé dialogy, propletenec postav a jmen, jehož sledování mě přestává bavit už po 20 minutách, toporné hlášky a postavy. Pro mne je hlavní přínos v tom, že teď už budu s to vychytat odkazy a citace v různých parodiích, kterých je v americké kultuře opravdu nepočítaně (viz můj oblíbený Big Lebowski). p.s. Jsem opravdu jediný, komu ta ženská připadala až směšně asexuální?

Průměrná, utahaná komedie. Přiznám se ale, že když na obrazovku vplula Veronica Lake, tak mi skoro vypadl z ruky hrnek s čajem. Minimálně jedna hvězdička jen a jen za ni.

Animovaný výchovný koncert. Jde asi o nejriskantnější a nejoriginálnější Disneyův počin, který přístupnou formou představuje největší šlágry klasické hudby, ale přes veškerou nápaditost a pestrost to má ke genialitě dost daleko. "Fantazie" zcela jistě otevřela mnoho dveří a hlav u dalších generací tvůrců, přesto zůstává z dnešního pohledu víceméně zábavnou ilustrací, která bohužel ani zdaleka nevystihuje hloubku představovaných děl. Snaha se ale cení.

Hodnocení jsem snížil ze stejného důvodu, proč mi vadila i knížka. Ona je to opravdu skvostně provedená filmová adaptace. Bohužel je ale - stejně jako předloha - prosycena sociální tématikou do té míry, že se otírá o komunistickou agitku. V knize to bylo rozředěno, tady to máme v koncentrované podobě - a to říkám jako liberál, nepolíben striktně pravicovými konstrukty. Z prachu se zvedá archetyp dělného lidu se šlechetným srdcem a mozoly na rukou, trápeného lišáckými kapitalisty, pijavicemi a jinými ukrutníky. Ještě, že je tady mamka, prostořeká, ale srdečná žena, která si vždy utře ruce do zástěry a vede rodinu k dalším, světlým zítřkům. Práci čest!

Tenhle typ hollywoodských komedií mě nikdy nebral. Celé je to strašně škrobené a ukecané, dějové zvraty nemají žádnou logiku a film tak jaksi postrádá určité tempo, gradaci. Nalézám taky čím dál tím více shodných rysů u Granta a George Clooneyho - reprezentují stejný typ hrdinů, jsou si podobni vzhledem i manýrou ... Především ale mají zvláštní, chlapecký smysl pro humor na hranici trapnosti, což dodává fajnovou příchuť dramatickým rolím, v případě komediálních taškařic ale znamená naprostou katastrofu. Standardní produkce, pár vtipných hlášek, neurazilo, nenadchlo.

Je mi to líto, ale i kdybych chtěl dát víc - nemohu. Nemám rád americké komedie ze 40tých let a nemám rád naprostou většinu filmových adaptací divadelních her - obě tyto kategorie mi vadí svou toporností a užvaněností, zde to tedy bylo na druhou. Grant, Stewart, Hepburne - všechno ok, našlo se dokonce i několik vynikajících gagů (Stewart v knihovně - "Thank thee"). Celkově jsem to ale odzíval.

Bijte si mne, ale já ty komedie pro pamětníky nikdy nemusel ... Přičítám vysoké hodnocení sentimentální hodnotě - v rámci české kultury to je možná skvost, ale v evropském měřítku jde o bezvýznamnou taškařici.