Freemind

Mnohem syrovější a univerzálnější než první díl, a přesto - nebo proto - trošku postrádající jeho kouzlo. Přesto hravě předstihuje nejlepší západní produkce dravostí, autentičností a upřímností. Stále to sice trošku smrdí nahnědlou glorifikací síly a pořádku (výsměch intelektuálským levičákům, kteří bojují o lidská práva), té politiky mohli taky trochu ubrat, ale i přesto zde najdete tucty scén, které vám zvednou tlak a zrychlí tep. Čistá práce.

Čtvrtou hvězdu dávám pouze za snahu a originalitu. Film rozhodně není banální a podbízivý - minimum slov, surové násilí a zoufalost, mlhavé snové sekvence, poutavé halucinace, antihrdina v podobě blízkovýchodního teroristy prchajícího zasněženými polskými lesy, krásná závěrečná scéna. Uhozený plakát, špatné postsynchrony. V kontextu středoevropské kinematografie jde rozhodně o unikátní počin, což ale bohužel nezachraňuje fakt, že se film místy dost vleče a tápe. Můžete to risknout.

Stallone měl dobré chvilky, zde ale selhává jako režisér, herec i scénárista, kromě plakátů a obsazení tady není jediný prvek, který by dosahoval alespoň slušného podprůměru. Tohle není promarněná, ale přímo spektakulárně prosraná šance.

Definice slova "obyčejný". Standardně natočené i zahrané drama, u kterého si trošku zafandíte a trošku se zasmějete. Slušné herecké výkony, pár roztomile pitoreskních postaviček (stádo harpyjí - oteklých a zmalovaných sester hlavního hrdiny), klasicky vystavěný scénář o chlapci z lidu, který si sáhne na pás mistra světa, navíc s nálepkou "true story". Nestrhne, potěší.

Na začátku jsem se bál, že to bude nějaký teenage/high school horror, ale naštěstí jsem se spletl. Hezky komorní drama bohužel nepřináší totálně nic, co by utkvělo v paměti - dojem ze slušné střední části smazal nenápaditý, nudný závěr. Nadprůměrný nápad zpracovaný lehce podprůměrnými prostředky do průměrného produktu.

Vlastně dva odpady. Jeden za téma, druhý za zpracování.

Velmi ambiciozní béčko, vcelku úspěšný pokus o moderní, nekompromisní thriller a - přinejmenším z technického hlediska - zřejmě nejlepší Lundgrenův film vůbec. Na víc než na dvě hvězdičky to sice nemá, ale přesto je mi tento počin svým způsobem sympatický. Snad nostalgie, či co.

Vážné téma, průměrný film. Je průšvih, že se širší veřejnost dozvídá o tomto skandálu prostřednictvím takto skromného dramatu. Celou dobu jsem si říkal, že to nemůže být pravda, protože bych o takhle monstrózním průšvihu musel něco vědět. A ejhle. Jinak - Rachel Weisz je jako vždy vynikající a přesvědčivá, film má ale někdy dost podivný postsynchron, který kazí dialogy nejen nejen jí, ale také tlupě ostatních takyherců.

Všichni se k Wanovi chovají jako k nadějnému mlaďochovi, který "ještě vyroste". Ono je ale tomu tragédovi už hodně přes třicet let, to už většina režiséru má alespoň ten technický základ, který může do pozdního stáří rozvíjet. James Wan má oproti tomu hovno s mákem. Nesměle začíná objevovat kameru jako nástroj pro vytváření napětí (širokoúhlé záběry, nakukování přes hrany stěn), což je po pěti filmech sakra výkon. Všechno ostatní zůstává tak, jak bylo. Nekompaktní, a v druhé polovině prostě blbý, laciný a plytký scénář (sleduji určitou inspiraci u Raimiho filmového potratu Drag Me To Hell), tupé použití hudby jako "lekacího nástroje" ... Hlavním průserem jsou ale tragikomicky směšné postavy z předhrobí (Pat a Mat - lovci duchů, médium s plynovou maskou), a hlavně ze záhrobí, jejichž pitoresknost podtrhují špatné masky, špatné nasvícení, špatný střih a špatná, plochá a televizní kamera. U každé z těchto postav jsem si poctivě zopakoval mantru "what the f... ???". Umaštěný Mexikánec v koženém kabátě? Culící se holčičky (nějaká kulhavá pocta pro Shining či co)? Strašidelná důchodkyně? Krvavé packy na prostěradle? V plné kráse se taková bezkoncepčnost a lacinost představuje na fotkách, které připomínají výsledek nějaké internetové photoshopové soutěže o nejlepší falešné duchařské fotky. Je těžké to všechno shrnout - Wan je postižen specifickou neschopností myslet organicky, kompaktně. Některé prvky by snad mohly fungovat zvlášť, dohromady ale působí jako pěst na oko, jako horrorový lunapark, dům hrůzy za pět kaček. Wan se tentokrát snažil vytvořit svůj vlastní mikrokosmos života po životě a řádně to projel. Můžete mu už někdo sebrat tu kameru, prosím?

Animák s vikingy a tlupou draků? Z toho jsem už snad troch vyrostl, ne?Jakkoliv jsem k tomuto filmu přistupoval značně skepticky, velmi rychle jsem byl nucen zamávat bílou vlajkou a nechat se unést. Hloupoučké, klišovité a sentimentální - jistě. Přesto po dlouhatánské době v mé rozmlsané hlavě věčného šťourala, hnidopicha a nespokojence vzklíčilo prosté, klukovské "tý jo, takového draka bych chtěl". A vidím, že nejsem jediný.