Adam Bernau

Těšil jsem se na umělecky vyvedený zvrhlý masakr, ale už při prvních vteřinách úvodní scény mě to přešlo. Vyvolávalo to ve mně takový děs, že jsem myslel, že ten film nezvládnu. Technicky a působností naprosto výjmečná záležitost. Doslova jsem se bál, co uvidím v příštím okamžiku. SPOILER Zdaleka ne jen proto, co se dělo, ale s kým. To byla vtělená hrůza. Bizarní postava bez tváře (původně jsem myslel, že jde o ženu), která vypadá jako oběť obludného zla, ale přitom z ní jde děs. A když se zpod mrtvého náhle zvedla sympatická ženská postava, čekal jsem, že následující "akci" už zaručeně nepřežiju. Naštěstí se žena dala do sebeoplodňování, čímž mě poněkud uklidnila. Co se týče dalšího "děje", celou dobu jsem si lámal hlavu, co se tady zpodobňuje. Napadaly mě různé výklady, ale i bez toho byl pohled na "zrozence" dosti výmluvný (pokud šlo zrovna rozpoznat, co vidím): tak tohle je život: permanentní umírání. Závěrečné titulkové vysvětlení jsem přijal s nadšeným "aha, no jasně", ale i s úlevou. Pak jsem si ještě znova pustil začátek, protože původně mi kvůli chvilce polevení v pozornosti zcela unikla návaznost (sebeoplození - zrození - zrozenec). KONEC SPOILERU Nevím nakolik je tento film jedinečný, ale já jsem nikdy nic srovnatelného neviděl. Pět hvězdiček je málo. Pokud jde o diskusi, stotožňuji se s některými věcmi s Flipincova komentáře, líbí se mi komentář od hirnlego. Všem kritikům "kvality obrazu, nudnosti, nesmyslnosti, nerozpoznatelnosti" atd. mohu říci jen "vo tom to je".

Divákům předškolního a raně školního věku doporučuji zopakovat mou zkušenost, totiž shlédnout první díl až nakonec. Možná vám nebude jasné proč, ale časem to pochopíte. Jinak co bych povídal, řekli to už za mě třeba Phobia, Mamitti, Roomadur.

Tisícročná včela dokázala nemožné: podat otevřený výklad národní historie z hlediska marxismu-leninismu tak, že tomu mám i chuť věřit. Magický epos, který můžeme Slovákům závidět. Díky nahatým scénám to byla jedna z kultovních záležitostí mého dětství.

"Jakže? Autor kolosálního díla Květena kraje jindřichohradeckého se zvláštním přihlédnutím ke Kardašově Řečici?" "Hřích nezralého mládí, pane kolego..." Ve srovnání s Limonádovým Joem a Tajemstvím hradu v Karpatech génia parodie Brdečky (jehož genialita se naštěstí přelévala i na Lipského) je Adéla přece jen trochu míň geniální, ale stejně v úplně jiných sférách než než jiné Lipského (nebo Vorlíčkovy) komedie. Boj nedostižného Nicka Dočolomanského Cartera s démonem zločinu Kráčmerou Zahradníkem Kopeckým Kratzmarem v pražské bublanině stařičkého mocnářství nemůže v krtických chvílích na miskách vah Dobra a Zla usměrnit na správnou stranu nikdo, kdo se nejmenuje komisař "vona sežrala i toho čokla" Hrušínský Ledvina, v čemuž tomuto nezabrání ani zloduchův noshled "potom ji prodám do jihoamerického nevěstince" Lohniský.

Někde jsem četl, že když byl Joe ve své době uveden na nějakém festivalu, jistý americký producent se na něj šel podívat s opovržlivým postojem "Češi nikdy nenatočili žádný western, tak jak by ho mohli dokázat parodovat". Prý zkoprněl od prvních vteřin a ze sálu odcházel s pocitem, že tohle je přesně ono. Pan producent ovšem nemohl tušit, že zamilovanost k "divokému Západu" měla tehdy v českých zemích už dlouhou tradici. Základem úspěchu je ovšem v české filmové parodii naprosto nedostižné spojení Brdečka+Lipský. Na co ti dva společně sáhli, z toho i přes ztřeštěnou srandu sálá láska k parodovanému žánru i neuvěřitelně bystrozraký vtip, který vidí dovnitř a do nejjemnějších detailů. K tomu naprosto dokonalé podání jednotlivých postav. Paradoxně z toho jako jediný trčí právě Fialův Joe, spíš maškarní figura než drsný hrdina Západu. Původně zamýšlený Kodet by asi seděl lépe (dovedu si představit i pozdější hvězdu B+L parodií Dočolomanského). Ale to je právě ono! Joe, tak jak existuje, je naprostý unikát a nesmí být jiný! Domnívám se, že v jeho osobě je parodován nejen hrdina, ale právě i český feneomén stylizace do Divokého Západu. Osobní dovětek: Míval jsem známou Švýcarku, se kterou jsem se potkával ve své oblíbené kavárně. Často jsme se bavili vzájemným vysvětlováním významových nuancí slov našich mateřštin. Jednou se mě zeptala, co je to cloumák... byla fuška to vysvětlit, ale přidal jsem i "supercloumáka".

McBain, Irčan, odplul do velké země za oceánem. Tam vyhledal pusté místo, na němž zbohatne, až příjde železný oř. A s ním civilizace. Postavil si na tom místě farmu a nazval ho Sweetwater. A rozhodl se přivést si sem pro sebe a pro své děti překrásnou ženu z velkého města na jihu. Ale dřív než ona přijde toho dne muž cesty železného oře. Toho muže hledá muž s harmonikou, který potká muže nosícího dlouhý plášť, a naleje si nápoj do hrnku z lahve, z níž prve pil on. Jsou to muži odcházejícího věku. Železný oř se blíží a s jeho příchodem se všichni střetnou na McBainově farmě. Epos "z počátku času" v nadpozemsky dokonalé formě. Homér by to líp nezapěl. (Tedy až na ten zvuk facek a la Šimon a Matouš.) Proto by mě také zajímalo, jestli ta moucha hrála podle scénáře, nebo improvizovala.

Sympatická mladá fotografka žije ve skromném, ale velmi útulném hnízdečku s rozkošnou dceruškou. Je tam taky manžel, ale s ním se tolik nepotkáváme. Vede si studentský život a zjevně si není jist, jestli jeho žena je to, co opravdu chce. Jinak všení radosti a starosti. Náladově velmi příjemné, sevřené, intimní. Divák, který předem neví, si však nutně klade otázku, proč by ho to všechno mělo zajímat. Odpověď je náhlá a zdrcující. Totální šok, konec, černá díra. Paralyzován pak sleduji, jak se rodiče protrpí k novému začátku. Jako otec pětileté dcery a divák s vkusem mohu potvrdit, že tady nejde o "citové vydírání" (Mi Nu-Chai), nýbrž o velice přesvědčivě podaný příběh. To samo ještě nedělá film dobrým, ale tady se podařilo skvěle vystihnout náladu, má to intimní hloubku, barvu. To i díky nedostižně vynikající Vančurové. Harapes vedle ní působí jako statista, což je ale výstižné: tento film je spíš "jejím" než "jejich" příběhem. Autorku scénáře prý postihla stejná tragédie a jde tedy o velmi osobní pohled, s nímž režisér Herz naložil opravdu excelentně. Uprostřed bídy a trapnosti normalizace jde o malý zázrak. K tomu, že ve mě tento film zafungoval, velmi přispěla i okouzlující představitelka malé dcerušky.

Já vím, že nad originál není, ale ten negerský kápo s Vydrovým hlasem je prostě boží.

Tak tohle se povedlo. Ztřeštěná společenská komedie založená na banální otřepané zápletce nemusí být pokleslá hovadina, ale skutečně tzv. kvalitní zábava. Decentní "viník" Horníček, solidní dialogy, nepřehrávající přesvědčivé herectví všech zúčastněných střídané pustou groteskou, všechno klape, mohlo by se to stát i vám a kolotoč se rozjíždí. Vizuálně - jen bílé chodby, dveře a nájemníci - výtečné. To vše ale bylo tvůrcům málo: Experiment "kinoautomatu" nedělá z tohoto dílka jen zábavnou kuriozitu: jednak mu dodává velmi zdařilý formát, jednak nám umožňuje procházet fázemi celé "prekérní situace" tam a zpátky, aby se v závěru ukázalo, že k požáru prostě nemohlo nedojít a čest paní Svobodové nebylo možné zachránit. Divák si myslí (totiž tehdy, když to bylo naživo, si mohl myslet), že filmem manipuluje, aby v závěru pochopil, že byl sám celou dobu manipulován. A propos: taky jste se nechali přesvědčit, že na dveře u Svobodů zazvonil pan Novák? Ve skutečnosti to udělal pan štábní kapitán. Viděl jsem to teď poprvé (červenou i zelenou verzi) a dost mi kazil dojem ten novodobý komentátor, který se tam objevoval. V průběhu byl zcela zbytečný a jen rušil. V závěru byl sice nezbytný, ale realizátoři žel neprokázali ani špetku vkusu při jeho volbě. Ten uvaděč z "Neváhej a toč" (jméno si nevybavuji), se sice poctivě snažil, ale horníčkovská poloha je prostě vysoko nad jeho úroveň. Nemusel tam být samozřejmě "druhý Horníček", ale prostě někdo, kdo by svým vkusem kvalitu díla umocňoval a ne kazil.Ještě důležitou korekci: Není pravda, že výběr "červené" nebo "zelené" byl k výsledku lhostejný. Divák červené verze je totiž ochuzen o kmitnuvší se ňadro paní Svobodové.

Jak si tak čtu některé komentáře (Malarkey, EdaS), cítil jsem to podobně: skvělý nápad, sympatický (a unikátní) počin, ale trapně přihlouplý humor. Vedle vynikajících vyjímek patřily k nejlepším momentům fóry alespoň slušně průměrné, bohužel. S myšlenkovou přesvědčivostí si tvůrci hlavu taky příliš nelámali. Nicméně ten komixový nápad je proveden prďácky - Superman hadr. Všechny tři komiksové postavy jsou dokonalé, zvláště nekompromisně sexbobmbovské pojetí Jessie potěšilo a kupodivu můj vkus neurazilo. Vynikajícím prvkem, který možná zachraňuje celý film, jsou ty bubliny. Ale hlavně: na rozdíl od pozdějších českých sci-fi komedií tady nejde jen o taškařici. V druhém plánu, ovšem dosti zřetelně, se tam rozvíjí až překvapivě chytrá, tématicky neobvyklá politizující satira o tendencích vědecky řídit a "zdokonalovat" člověka (rozuměj vylepšovat jeho pracovní užitkovost), s ostrým protiideologickým bodcem. Kontrolovat jeho sny - Orwell hadr. Je to patrné už při diskusi po úspěšném experimentu se snící krávou. Vrcholem je pak scéna v soudní síni, kde je Sovák souzen za své sny (představy), potom snaha nepohodlné sny zničit. V průběhu celého filmu pak řada dvojsmyslných narážek. Přitom je pozoruhodné, jak aktuální - možná i více než tehdy - je tato myšlenková linie dnes. Rovněř pozoruhodný je posun postavy, kterou hraje Medřická. Posun možná překvapivý, ale nikterak nelogický, ústící až v závěr, kdy se tato fanatička ideologie vědeckého řízení a spořádanosti nechá sublimovat do (psího!) sna, aby honila hormony. "Snílek" Sovák právě naopak svému snu dává život. Ale ouha: jakmile se sen změnil v realitu (Jessie promluví), vše se zvrhává do vyjetých kolejí. Jessie, do té doby zcela svá a jako snivcův sen vůči němu autonomní, se mu náhle stává beznadějně tím, co měl doposud. Že bychom ani svými sny nedokázali překročit svůj stín? Nebo že by byl sen spolehlivě zničen právě svým "porealitštěním"? Tvůrcům se ve výsledku podařilo (mám ovšem podezření, že bezděky) vynikajícím způsobem skloubit velmi specifické motivy.