Adam Bernau

Něco mezi téměř dobrým a téměř skvělým filmem, jak je ostatně u Ráži zvykem: Poměrně zdařile a silně vystižené "gró" příběhu, obstojná atmosféra, některé skvělé scény, ale celek zabitý jak principálem kočovné divadelní společnosti. K onomu "téměř" tentokrát přispívají zejména faktory signifikantní pro dobu vzniku, a to nejen způsob vyprávění (postižený snad i tím, že to částečně má být pohádka pro děti), ale také nezaměnitelně ječivý hlas M. Kudláčkové a od úvodního komentáře při každé příležitosti se projevující nereflektovaný český nacionální socialismus, definovaný pojmy "Němec" a "boháč" jako synonymy zla. Přitom ale historická doba příběhu je zobrazena uvěřitelně (arci ve velmi určitém a omezeném výseku), také šarvátky sehrány poctivě (až na poněkud kavalírsky noblesní šermování). Herecky je to v pohodě, ačkoli vyloženě excelujícího hráče, který by svou postavu patřičně zdůraznil, zde postrádáme. Na druhou stranu si nelze nevšimnout, jak různí vždy a všude vyčnívající až trčící herci (např. Munzar, Haničinec) jsou zde k dobru věci poslušně skryti v postavě (což se žel nestalo třeba u Somra, který se poněkud míjí žánrem, s čímž má ovšem problém i režisér). Obzvláště dobře působí estonský představitel německého kapitána O´Ya nebo představitel žebráka Kašehrnka. Koncepčně je zajímavé, jak se děj stále vrací k stejným osobám a místu, ačkoli by vlastně měl jít dál. Jako nějaký bludný kořen, zádrhel na cestě (zde z Prahy do Krumlova) - lahvička? Myslím, že filmů odehrávajících se v českých zemích 1. pol. 17. stol. máme proklatě málo a konstatuji, že Poslední propadne peklu stojí za vidění. Je dost velká šance, že vás chytne mnohem víc než mne.

Voska! Jak jsem mohl tohoto herce donedávna prakticky neznat? Příkladně tuto hru, která je sice exhibicí jeho postavy už z podstaty, si ještě nadto svým projevem zcela přivlastnil. Ostatní mu sekundují nádherně. Do TV studiovky převedeno parádně (ačli to jako někdo, kdo Vajíčko na divadle neviděl, smím tvrdit). Zvlášť se musím též zmínit o překladu, o jehož adekvanci s originálem nic nevím, který ale nenásilně zachovává klasickou společenskou českou mluvu, se všemi těmi půvabnými obraty a frázemi, které tehdy vždy ještě byly v pasivním a do jisté míry i aktivním řečovém fondu. Pokud jde o téma a obsah hry, tak od chvíle, kdy se začíná rozvíjet zápletka s panem Viktorem (Šimánek!), stále zřetelněji až ke grandiózně vyšinutému finále ztrácí hra s původním tématem ("systém" atd.) kontakt (čemuž odpovídá i neadekvátně masivní prostor, který celá tato fáze oproti předchozím epizodám má). Nebo jen zdánlivě? Ba právě. (Dál SPOJLERY) Vždyť tak, jak se vypravěč postupně uchycoval a zaplétal v "systému", mění se sled a relativní pestrost životních epizod (míněno v čase i prostoru) pozvolna v žití - ve vajíčku. Magis už je vevnitř, proto ta změna perspektivy, s čímž jeho vypravěčská ztráta tématu ze zřetele nutně souvisí. Čím jsou však všechny jeho potměšilé pokusy o "korekci" vzniklého domácího trojúhelníku? Snahou v systému se udržet nebo ho naopak opustit? A je v tomto ohledu jeho podvědomá intence v souladu s vědomým záměrem? Ale hlavně: Co to "finální řešení", jen chabě navléknuté argumentem sebeobrany? Uvažme: Magis deklaruje, že ho manželka s milencem vyhazují ze systému (tím, že s ním nepočítají a nakonec ho mají za nebezpečného blázna), čemuž se on nakonec radikálně vzepře. Zároveň ale nelze nevidět, že jeho manželka je přímo zosobněním jeho zapletení do systému, a že kdyby konec konců hrál tu hru spolu a nevymýšlel hovadiny, byl by jako tiše podváděný a tiše podvádějící manžel v systému bezpečně držen, a že tímto modem vivendi by vlastně celý systém byl nejlépe potvrzován. Magis se finálním aktem právě pokusil - a ze svého hlediska úspěšně - na systém vyzrát. Je zároveň v něm (jako tragicky ovdovělý spořádaný muž) i mimo něj. Odmítám to celé chápat v tom smyslu (ač by to bylo dobře francouzské), že byl Magis k vraždě manželky systémem donucen. Vražda vlastní ženy je zde vrcholným aktem osvobození. Čímž ovšem není vyloučen možný názor, že od jistého momentu skutečně propukl jeho bytostný sklon k vyšinutosti nebezpečného blázna.

Ne, že bych se nemohl lacině vozit na některých obsahových či formálních náležitostech této klasické ságy, ale kolik jiných českých seriálů, které dosahují na zde nastavenou laťku, mi můžete jmenovat? (Mimochodem: titulková melodie je převzatý starý evangelický šlágr a u nás v kostele jsme na ni při večeři Páně zpívali "Mocný Bože, při Kristovu zachovej nás lásky slovu".)

Vkládal jsem do pana Kufalta velké naděje, ale stejně jako pana továrníka Zahneho, i mne hluboce zklamal. Od první chvíle, co byl uveden do Domova míru, vypadal, že to dotáhne na velkolepý společenský typ, jenže postupně se změnil v amatérského hochštaplera a sňatkového podvodníka, který vinou série několika náhodilých chybných rozhodnutí (většinou jiných osob) prostě jen dostojí původnímu fatalistickému názvu předlohy. Tudíž se smiřuju s tím, že to nakonec vlastně bylo jen o společenských poměrech. Ubohý pan Kufalt! Sehráno to bylo pěkně, vedle Munzara a Hrušínského zvláště Řanda, Haničinec, Racek, Janžurová. Neříkám, že si to nějakou hvězdu navíc nezaslouží, ale já budu spíš šetřit.

Tento národ prostě nemá vkus.

Ten třídní podtext je tam tak vyložený, že v devětešedesátem a s Lanďákem v titulní roli je to opravdu na pováženou. (Nebo se tehdy jen neumělo jinak vyjádřit příslušné mravopočestnostní protiklady?) Na druhou stranu nebylo vůbec marné být s tím agresivním buranským urážením (jak ho uměl právě jen Lanďák) konfrontován na konci zcela jinak než na začátku. Člověk sice nějaké takové vysvětlení celou dobu čeká, ale přesto je rád, že si předem nepřečetl debilní nadběhnutí Českou televizí prezentovaného Obsahu.

Pro mě, jednoho z prvních nadšených Tondových obdivovatelů a rozhodného podporovatele jeho kandidatury, je dosti nepříjemné být tak nesmlouvavě konfrontován s jeho limity.

Takže už víme, co dělají zajíc a medvěd, když zrovna nejsou aktéry některého z vtipů o zvířátkách. A taky už víme, proč se v žádném vtipu neobjevuje muflon. Pozitivní je, že poměry v Krmelci zůstávají po celou dobu neměnné a dění striktně stereotypní. Dále je třeba pochválit jednak vstupní píseň, jednak vytříbený výběr a výkon představitelů a představitelek (byť často mně neznámých) epizodních rolí, o těch hlavních nemluvě.

Prvních šest dílů jsem nechápal, proč se na tu kravinu dívám, další čtyři jsem vynechal, ale poslední dva stály za to a já jsem pochopil. "a ooa uí oo-y!"

Autorka studuje filmovou režii na čemsi a zřejmě se nás snaží přesvědčit, že její generace opravdu stojí za hovno.