Adam Bernau

Normální husťácká kriminálka. Bodie Krampol je při neúnavném vyslýchání vedoucího zeleniny drsnej jak struhadlo, Schimanski hadr, ale znáte to. Máš velkej případ, kolegové tě podceňují, stopa, po níž zarputile jdeš, se ukáže slepou, výlohový démon vybírá jednu kasu za druhou, vedení tlačí, do případu se ti začínají drát federálové z Městský správy. Nevzdáváš to. Trpělivě vystřihuješ trojúhelníčky, po konfliktu s nadřízeným se ti podaří protlačit logistickou monstrakci, jakou ještě nikdy nikdo nezkoušel, jenže démon je zrovna na dovolené. Na poslední chvíli to klapne. Při scénách v dispečinku jsem si říkal, to je blbost, to nemají co na práci, proč tam vysedávají, když je tam přece dispečer. Teprve když se tam poslední den slezou všichni a nakráčí i sám nadnáčelník, došlo mi, že jde především o umění a toto poznání si pro sledování kriminálních filmů odnáším natrvalo. Z epizodních postav je samozřejmě epeso Bláha jako vedoucí prodejny, ale nejvíc epeso je nepřetržitě vysmátá mladice Bydžovská.

Pojmutého = pojatého a samozřejmě ta věčná bolest "bizardně". Jinak musím uznat, že se Pomothyho písemný projev v češtině povážlivě zlepšuje. Vlastně umí česky líp než předseda tunajšej vlády.

Myslel jsem, že s těmi odpady se tady jen realizují nějací lidoví rádoby kritici, po zhlédnutí mě naopak jakékoli vyšší než jednohvězdaté hodnocení takového bezduchého parazitního kýče se senilní nepointou dráždí. Možná jako propagační šot hl. m. Prahy coby destinace pro turisty, to by tak byla odpovídající cílovka. Jo a Dášeňka, ne Dášenka, bacha na to děcka.

Citelně mi chybí pohled a postoj místních obyvatel a obecních zastupitelů ke krajině určené vodním dílem vůbec a ke karavanářským koloniím obzvlášť. Na druhé straně film získává na své specifické dokumentační hodnotě, jestliže implementujeme zdejší komentář někoho, kdo zná každou krajinu jen z projíždění na kole (ostatně být cyklistou, baddassi, nakládal bych se slovem "mor" velmi opatrně). "Manipulativnost" ve prospěch sympatií ke karavanářům je zapeklitá otázka: Mne naopak fascinovalo, jak se zúčastněný vzorek ve svých živobytích vemlouvá mým antipatiím, a jak ho v tom tvůrci volbou záběrů podporují. Na druhé straně je tu ten předem hodnotící úvodní titulek, nechutně rozvitý v trapném popisku MFDF Ji.hlava (viz zde "Obsah"), s nímž-li se autoři ztotožňují, pak musím konstatovat, že je jejich film vysoce přesahuje. Ztracený břeh je výstižným komentářem k současné civilizaci. Podniká průběžné výmluvné mikrosondy do bytování letních kolonistů (z nichž hned ta vstupní mě málem od sledování odpudila), které lze posléze pojímat šířeji v souvislosti s pohledy mimo (zejména v akvaparku, kde nastává jistý vrchol filmu ve větě "chladničky a chladiace boxy niesú povolené v areáli") a vzhledem k událostem staví vedle sebe dvě nucená - arci svým významem nesrovnatelná - vysídlení téhož prostoru: vodní dílo zničilo jedinečnou krajinu, vzácný ekosystém i místní osídlení, aby dalo vzniknout svého druhu parazitickému ekosystému, jehož participienti jsou posléze rovněž postiženi vypuzením ze "svého" prostředí. Příznačná je takřka tajuplnost, okrajovost a nesouvislost dvou vstupů nám blíže nepředstaveného pracovníka "vědecké stanice", což filmu značně dodává nejen na půvabu vzhledem k místu, ale i na výpovědi vzhledem ke glóbu.

Valej do tebe, že Vandam je kontroverzní hrdina. Zase jeden 54% skvost, tyhle počty nikdy nezklamou. Hlas lidu - hlas Boží. Pan Altrichter umí velmi pěkně. A s Čermákem jsem měl obavu, že to bude o Čermákovi, a ne, bylo to o Vandamovi. Vandam dal první ránu. Vandam fetoval. Vandam zplodil Psychouše. Vandam ví, jak to je. Vandam se mezi skolením divočáka a oslavou úspěšného lovu dívá stranou. Lidi jsou různí, ale ctnost je jen jedna a tahle společnost je ve válce už pár tisíc let.

Kopta je fajn, vychází mi přesně jako někdo, koho na této posici momentálně chci, bohužel ale neoplývá pohotovostí a tudíž nemá na to, aby tu už roky unavenou a na cokoli rezignovavší výroční show opět pozvedl. Předávačka Bočanovi jako "v aktuální nouzové situaci" byla skvěle vymyšlená, nakopnutí červeného koberce před baráčkem a neomezený čas na proslov, ypiyee. Takže to bych určitě ocenil, nebýt toho, že zas nějaký tele to chtělo udělat "hezký", díky čemuž po celou Bočanovu řeč se dokola točí jakýsi dojímavý hudební podkres. Takže jsme pořád tam, kde jsme byli. Prostě nedám hvězdu, už se laskavě vzpamatujte.

"Dreamer" totiž přísně vzato není "snílek", nýbrž "sníč". A sen, snění není nějaké touženíčko, nýbrž to, co se odehrává tam, kam se vracíme z bdění. Ale také stojí psáno "bdělost, toť vše!". Je tedy třeba objít kruh?

No tak jsem to viděl až teď no. Ještě přečíst Babičku. Snad to bude taky taková jízda.

Landovský měl snad na tyhle postavy monopol. (Stálo by za námahu spočítat, v kolika filmech Landovský přechází volně k neomalenému tykání protějšku.) Hálek skvělej. "Výkon" Velebného, jenž v roli soukromého detektiva působí spíše jako kancelářský sluha, se ozřejmí, uvědomíme-li si, že je to cimrmanista Evžen dr. Hedvábný. "Smysl" příběhu se zase ozřejmí tím, že je to Haškova povídka. Bez této informace (která beztak k obsahu samému nic nepřidává, neboť jsem tuto pvídku nečetl) visí celá příhoda krásně v bezkontextnu a neodvysvětlnu, za což si zaslouží spíše čtyři než tři hvězdy.

Jasně, že rýpat umí každý, ale vedle pošťačky, policajta nebo metařů mohli taky ukázat aspoň jednu zdravotní sestru. Že jako víme a taky dík. No nic, ony jsou zvyklé. Jinak pěkně stavěný text holdovací písně se bohužel neobešel bez trapných nevkusností jako "bílá a moudrá armáda" či "získáš však váženost a vděčnost všech těch lidí". S těmito výhradami se přidávám k potlesku. Nepodařilo se mi vypátrat, proč je v popisku na konci zmíněn nositel Stříbrného vlka Sir. Javorskýmu to sluší, vrátný Čtvrtňa kroutí hlavou.