dee-key

Jako malej jsem docela často koukal na televizní soutěže a pevnost Boyard je něco, co se mi s mýma 90' zaručeně spojí. Disciplíny tam byly pěkné, složení účastníků bylo kolikrát docela zajímavé, ale hlavně tam byli ty dva trpaslíci a otec Fura.

(Tak to je poprvé, co mi zmizel komentář. Takže cenzura funguje!) Já jsem rozhodně spokojený. Sice jsem čekal, že to bude trochu víc legrace a trochu míň klišé, ale i tak jsem si film užil. Je pravda, že v alternativním světě, kde Japonci dobyli Ameriku asi moc srandy být nemůže, ale vizuálně je to líbivé, je to dojemné, je to předvídatelné, ale hlavně je to animovaná pohádka a ty dobré si zaslouží dneska ocenit a ohodnotit.

Během filmu jsem si říkal, že jestli to nebude mít nějaké pořádné rozuzlení, tak to zatratím jako nudnou okecávačku. Ale opak byl pravdou a tak si to ty čtyři zaslouží. Poučení z filmu: občas je možná přípustné být trochu svině, abyste mohli dát věci do pořádku.

Japonské drama se zpěvy a tanci aneb kterak slepý masér nakonec všechny zmasil. V jistém ohledu film působí jako nízkorozpočtový, ale vyvažuje to příběhem a typickou japonskou řeznickou akcí. Vypíchl bych práci se zvukem a hudbou, která mi přišla dost zajímavá a hezky řešená. Moje první setkání s Kitanou dopadlo velmi příjemně a budu se těšit na opětovné shledání.

Smířil jsem se s tím, že Statham asi nikdy nebude hrát Jindřicha III., Lincolna nebo Gándhího a zůstane u toho, co mu prostě jde. Být drsný a mlátit lidi. Tady toho mlácení je trochu poskromnu, ale pořád je to průměrný akční film.

To takhle jednou o Vánocích v centru velkoměsta jedna šlápota vyšlápla toho dne z postele levou nohou a hodinu a půl masila japonské kuplíře a chamtivé prostitutky vším možným arzenálem, výbušniny nevyjímaje. A kupodivu, až na pár otravných sousedů si toho nikdo moc nevšímal. Typická žánrová doslova komorní řezničina s kočkou v hlavní roli, hromadou nereálné akce a hepiendem. Kdyby měl John Wick prsa a nevytáhl by paty z obýváku, vypadalo by to takhle. Pokud potřebujete u něčeho vypnout úplně všechno kromě proudu a zajímá vás, jaká je Salma ve svých padesáti pořád zachovalá, jděte do toho.

Nápad je něco, čeho si na filmech cením skoro nejvíc a tomuhle se originalita upřít rozhodně nedá. Pravda, není to supr čupr na druhou, ale kromě občasného zkratkovitého jednání postav a pár nedotažených záležitostí, je to svým zpracováním lepší průměr.

Chápu, že je to hlavně o tom, si zaexperimentovat. Natočit film kompletně bez dialogů a ještě to celé stylizovat do pravěku, to je jistě hodnotné a oceněníhodné. Ale mě to zas tolik nebavilo.

Životopisné snímky mají tu nevýhodu, že pokud ten člověk, o kterém to je, neměl dostatečně zajímavý život, film bude stát za starou upírskou Bellu. Na(ne)štěstí život nejchytřejšího pána, který je bohužel vězněm ve vlastním těle, byl poměrně zajímavý a rozhodně bych ho nedehonestoval na pouhopouhé romantické drama. Ač já, zapřísáhlý romantik, musím přiznat že jsem byl trochu dojatý. Nezlomnost profesora, ale rovněž, a to bych zdůraznil, jeho ženy, je skutečnou inspirací. Kromě příběhu může film nabídnout opravdu krásnou ukázku Eddieho herectví a pěkný tklivý soundtrack. Tam ovšem výčet končí. Není to žádný zázrak, ale rozhodě stojí za vidění.

Film o cestě k neskutečnému sólu na bicí? Zatraceně proč ne? Dlouho se mi nestalo, abych byl u filmu nervózní za herce a přál si, aby ještě pokračoval. Hudební snímky mě nikdy moc neoslovovaly, ale když už byl tenhle nominován na Oskara, podrobil jsem ho drobnohledu a kritice svého vytříbeného vkusu. Sám příběh není nic závratného (a jeho kostru můžete vidět v každém druhém ... ne, v každém anime). Především jde o to, že ti herci a celý ansámbl něco předvádí, hrají! Což je něco, co se nám v poslední době z filmů vytrácí a v éře, kdy stačí strčit ptáka do objektivu nebo vyvalit prsa na kameru, je Whiplash přímo nebeským úkazem. Za mě paráda a někdy si to zopáknu.