ScreamJay

Nechtěl sem tohle novácké veledílo odepsat hned po prvním díle a tak jsem si počkal ještě na jeden. Co se na mém názoru změnilo? No vlastně téměř nic. Ta celková suma, kterou seriál stál patrně hovoří za platy herců, nikoliv za zpracování, techniku a celkové pojetí. Jasně viditelná snaha útočit na divákovo citové já, ždímat ho, žvejkat ho jako obrovskou žvýkačku. Plusem je zařazení několika komických momentů, které ale v kontextu zapadají stejně jako klíče do kanálů. Pan Adamec asi při natáčení hledal stranickou legitimaci a už se nedíval co to vlastně točí. Od avizovaného projektu se tak nepatrně vzdálil, matematicky asi jen o 350stupňů. V porovnání s telenovelbrakem Rodinná pouta jde ale přeci jen o stupínek lepší „počin“. Alespoň ta umělost a tahákovitost (to je tehdy, když máte pocit, že postava čte text z taháku jenž má namalovaný na ruce) se sem nedostala. Ovšem práce střihu a kamery je žalostným příkladem toho, jak by se to rozhodně dělat nemělo. Herecky je to jako u ožralýho DJe, který furt omílá jednu a tu samou desku a občas jí popožene řádně odpíchnutou šavlí. Tedy pořád ty samí tváře, který už leckomu lezou krkem. Všudypřítomná reklama a pompézní akce a soutěže pak nemůžou tyhle nedostatky bloknout nebo vymazat. To je pak trapárna, jenž chce seriál posunout tam, kam rozhodně nepatří.

Trošku zvláštní projekt pro Roberta Redforda, který už pobírá filmový důchod. V roli slavného a metály ověnčeného generála jest poslán do tvrdého vězení, kde pod dohledem břitevnatě ostrého Jamese „Soprano“ Gandolfiniho čelí šikaně a tvrdému zacházení. V celém průběhu filmu se zajímavost vzorově střídá s nudou až do závěrečného finále, které tíhne k akční podívané a napomáhá mu pár slušných efektů. Jenže marná sláva dědečku Roberte, tvoje éra ač nepochybně skvělá je již historií a i když si se snažil, nějak ti tu tvou roli nemůžu uvěřit. Vyjma slušných hereckých výkonů Gandolfiniho a Ruffala filmu dominuje i poměrně slušná hudba. V tomtéž roce jako Poslední pevnost vznikla i Spy game Tony Scotta, kde hrál Robert jistě uvěřitelnější postavu. Tenhle film rozhodně není špatný, ale víc jak na průměr dosáhnout nemůže a průměrem jsou tady 3 hvězdičky.

My tři králové jdeme k vám, kulomety v rukou a zlatých cihel pár. Partička vojáků kolem George Clooneyho si v Iráku vyjela na lov výše zmiňovaných zlatých cihel. Zvláštní akčně válečný film s řadou zvláštních záběrů a hodně svižnou kamerou. Příběh má sice jasnou osu, ale my jako diváci po ní kličkujeme jak králík střelenej do zadku a chvilku se nám z těch zvratů a převratů motají škeble. Ovšem herecké výkony jsou krom té skvělé kamery hlavní devizou celého filmu. Nejen ocelově chladný Clooney, ale taky taťka a voják s citem pro rodinu Mark Wahlberg i ten pověstný Baltazar v podobě Ice Cubea. Sem tam padne nějaká hustá hláška a sem tam zase pár mouder. Mouder vedoucích k jedinému závěru, že válka je svinstvo na všech frontách a odnesou jí vždycky ti nevinní. Závěr se nabízel k americkému kýčovitému happyendu, ale nakonec to díky Bohu tak nedopadlo. Pro tu atypičnost a nezvyklý styl tak dávám 4 hvězdičky. Jak říkám, jsou filmy, který odsledujete od začátku po konec, ale pak nad nimi mávnete rukou. Právě takovýhle Tři králové jednou a to je jen a jen dobře.

Dneska už klasická nakopávka George Millera Čarodějky z Eastwicku je příkladem komediálního hororu, který nelze jen tak zamést pod koberec jako jinou brakovitost z tohohle oboru. Jindy riskantní sázka na velký počet celebrit do první linie filmu tady vychází téměř na 100% a divák se tak u filmu vysloveně nudit nemůže. Napětí nahradila spíše démoničnost Jacka Nicholsona, který zase ukázal jakého herectví je schopen léta neléta. Dívčí trio v čele s Cher, jenž zahrála jednu ze svých nej rolí a nikoliv plasticky, jak by se nabízelo, Susan Sarandon a Michelle Pfeiffer jejíž hvězda už notně pohasíná, prostě všechny tři Jackovi skvěle sekundují. Filmu nechybí bohatá výprava, prima kulisy. Ďábel poslal Jacka na Zem, prej neodolatelný svůdce žen. Žádnej Casanova ale ulítlej blázen, spíš než romantika je to zlej sen. Efektově celkem slušná podívaná, režijně zvládnuté. Ale na 5 hvězdiček to nemá.

Teprve až po letech jsem schopný docenit kvality téhle komedie. Narozdíl od prvního trochu komorního dílu má ten druhý větší spád, zajímavější prostředí. Film je jasně postavený na potenciálu dětského herce, který Tomáš Holý využil naplno. Ať je v jakémkoliv záběru, v jakékoliv situaci, vždycky je naprosto přesvědčivý, legrační a spontánní. Příběh je jednoduchý, snadno srozumitelný a podobně jako Na samotě u lesa hodně těží z prostředí, kde se odehrává. Dobře napsaná postava Vaškova dědy, který sype hlášky a nápady. František Němec zdatně Tomáši Holému sekunduje a jako nenapravitelný tatík předvádí jednu ze svých nej rolí. V porovnání s komediemi dneška je tatínek v polepšovně milým a rozhodně ne sentimentálním kořením. Pro mě jasnej kandidát na pět hvězdiček, který veze k cíli Máňa a ta potvora nebrzdí :o)

Zdárný příklad toho, jak komplexní mohou pohádky být. Protože mám z jedné strany Jizerské hory a z druhé Krkonoše, pověsti a povídačky o Krakonošovi jsem slýchával i v reálu. Jejich televizní verze pak patří ke klenotům české pohádkářské školy. Patrně jeden z nejlepších hraných večerníčků co kdy televizní stanice vysílala. Nezapomenutelný František Peterka coby vládce Krkonoš, nenapodobitelný Ilja Prachař jako prevít a paprika v jedný osobě Trautenberk, jedna z životních rolí Hany Maciuchové alias Anče a takřka životní role pro Jardu Satoranského jako Kubu. A nesmím zapomenout na skvělého Zdeňka Řehoře jako naivního a nešikovného hajného. Pro děti skvěle napsané příběhy nesoucí poslání, závěrečná moudra a ponaučení, dětsky vděčné speciální efekty a použití živých zvířátek, kupa legendárních hlášek. Navíc průkopnické využití mobilní telefonní sítě a e-mailu v jednom díky sojce práskačce. I když sem tam se nějaká chybička najde, jako v jednom záběru pozdní střih, nebo prodlevy pózy a k ní příslušného speciálního efektu, ale to tady vůbec nehraje roli. Ač jsou příběhy krátké, jsou trefné, jasně čitelné a na své si nepřijdou jen ti nejmladší, ale takřka všichni, kdo zasednou před televizní obrazovku. Navíc nemůžu opomenout silné sentimentální pouto, které ke Krkonošským pohádkám chovám. Neoddiskutovatelných pět hvězdiček.

Špatně udělanej domácí úkol! V původním zadání bylo natočit adrenalinový áčkový projekt, kterej si nebude na nic hrát a i když nepřevýší ostatní filmy podobnýho ražení, půjde alespoň hrdě v čele toho průměru. Jenomže výsledkem je televizní béčko, které se snaží hrát si na všechno a se vším možným, jen ne na svém vlastním písečku. K duhu jde kupa hlášek a několik světlých akčně-komediálních momentů a pár slušně provedených nadupaných honiček. Ovšem to je asi opravdu všechno co lze oceniti. Protože se Mrazivý faktor nemůže vyhnout srovnání se skutečnými áčky svojí kategorie, odnáší to ty náznaky akce pořádnou měrou. Nemůžu si pomoc, ale Cuba Gooding jr. mi děsně připomíná Edie Murphyho v Policajtovi z Beverly Hills a i v porovnání s touhle akční komedií to Mrazivý faktor projíždí na celý čáře. Maximální ušmudlaný 2 hvězdičky v žargónu učitelském však čtverec s odřenejma ušima. Sajonára Amígos!!!!!!!

Zapalte moje tělo, ať hoří do temnoty a rozezvučte své kytary ať naženou temnotě strach. Takhle nějak si vypadá heslo kapely Rammstein, kterým se řídí jejich koncertní show. Chlapíci prosazující hutný styl progresivního (po anglicku progressive) metalu, kteří řádně protáhli evropskou metalovou tvorbu a dostali ji na vyšší úroveň představují efektní, ohni naplněnou podívanou. Live Aus Berlin je neopakovatelný koncert, s depresivně morbidní atmosférou, členy kapely oblečenými do okovaných oděvů, se světlýma kontaktníma čočkama. Do tmy modře zářící pódium a na oblohu mířící obrovské reflektory, jenž dotvářejí mrazivě agresivní tóny kytar. Dobře zorganizované a dobře provedené, tudíž jasný adept na 5 hvězdiček. Tahle hudba a tenhle styl je mi vlastní, takže partička kolem Tilla Lindemanna, která vydala z tohoto koncertu v roce 1999 DVD i live CD, nemůže ani jiné hodnocení dostat.

Tohle mi připomíná dementního zloděje, co pořád a pořád vykrádá barák, který už předtím vykradl snad stokrát a už v něm nic není. Ponorka v ohrožení se tak snaží vyrabovat první kšeft v podobě filmu Hon na ponorku Johna McTiernana, kde zářil Sean Connery, záhy na to už rabuje kšeft druhá v podobě Krvavého přílivu Tony Scotta, se kterým má vlastně skoro totožný děj vzpoury na ponorce. Ovšem v rabování nekončí a pojetí se tak spíše rovná ve třetím kšeftu sídlícímu spektáklu Útok na ponorku: Klamný cíl Freda Olena Raye s Michaelem Dudikoffem v hlavní roli. S tím sice nemá společný děj, ale svoje televizně béčkoidní pojetí. Jak jinak si vysvětlit víko ponorky, na něm stojícího Caspera van Diena a za ním plátno s promítaným pozadím? Není to zas úplný brak to ne a tak v boji mezi jednou a dvěma hvězdičkami má převahu hvězdička jedna, jelikož výše zmiňované loupení děje fakt nemůže po XYté zapůsobit. Nebo může, ale ne na mě :o)

Jednou sem tu zmiňoval tu křehkou hranici, kdy se z romantických komedií stávají trapárny buď vtipné a nebo absolutně neromantické. Tak Postel plná růží je tou kýženou výjimkou. Ač se film vydává za romantickou komedii tíhne spíš k té romantice, což vůbec není na škodu. Umně zvolený herecký aparát v podobě Christiana Slatera, jemuž lze životní cestu jeho postavy skutečně uvěřit a roztomile nerozhodná a nervózní Mary Stuart Masterson pak ukazuje kam se láska může dostat, když jí v cestě stojí zaměstnání. Můj dojem z celého tohohle vyprávění je pak jasně ucelený. Jde o city, city s nimiž si tvůrci dobře pohrávají a nesnaží se o přespřílišnou kýčovitost, která by film pohřbila do extra velkýho hrobu, kde skočilo už několik stovek či tisíců podobných překýčovatělých filmů. Protože romantika jest mi blízká, kašlu na poměrnou jednoduchost a pomalost děje a dávám celkem slušný 3 hvězdičky.