hellstruck

Příjemný výlet do prosluněného anglického venkova, ve kterém často znějí svatební zvony a středem všeho bývají pletichy. Muset někomu popsat příběh, pak nastane problém, protože hlavní zápletku to tak úplně nemá. Od začátku jsem měla podezření (knihu jsem nečetla), že něco bude mezi Emmou a panem Knightley, ale většinou jsem mezi nimi nezaznamenala příliš emocí nebo chemie, snad až na dvě hádky. Proto mi jejich láska nepřipadá úplně pravá, ale spíše vynucená okolnostmi. Nicméně Romola Garai jako Emma zářila, snad jen ve chvilkách vypjatých emocí se mohla mírnit. Ke komu nemám výtky, je Michael Gambon, tak roztomilého staříka jsem snad ještě neviděla. I přes mé pozitivní hodnocení mne trochu mrzí, že téměř celou dobu se jen řeší dohady "kdo s kým" a tuším, že o jeden díl méně by příběh také snesl; na druhou stranu poslední díl vše vynahradil. Snad až na ne příliš přesvědčivou postavu Harriet, která byla každou chvíli zamilovaná do někoho jiného a tak působila jako nerozhodná jednoduchá husička. Rozhodně slabší 4*.

Život je nepředvídatelný, ale nemůžeme se každý den strachovat toho, co se může a nemusí stát. A tak je důležité užívat si každého okamžiku..Příjemné mexické překvapení v podobě lehké komedie, ze které se později vyklube bolavé drama. Největším kladem je bezesporu to omílané téma, které je ale zde pojato originálně. Jen mě trochu mrzí, že do každé takové záležitosti musí nacpat soud. Zhruba od poloviny filmu mi neskutečně lezla na nervy hloupost postav - malá Maggie nenávidíc otce, který jí lhal s dobrým úmyslem, zato miluje matku, jenž o ni sedm let nejevila zájem. Potom právě ta egoistická sebestředná blbka, co si po sedmi letech vzpomněla, že má vlastně dítě. Konec diváka opravdu zaskočí, přestože si dovedu představit, že někoho velmi negativně. Mimochodem se mi opravdu nechce věřit, že by hlavní hrdina byl tak oblíbený u žen.

Příběh o Santovi, který na Vánoce nosí dárky je lež, kterou vypráví odmalička rodiče dětem po celém světě.. zdá se tedy, že vyvrátit jeho existenci u soudu je poměrně jednoduché a rozhodnutí soudce jednoznačné. Ale věřte nebo ne, těžší je dokázat, že ve skutečnosti není! Tento lehký paradox se mi ve filmu neskutečně líbil. Nelze se divit tomu, že se v Americe jedná o populární vánoční klasiku. Oproti verzi z 1994 oplývá takovým tím pravým kouzlem Vánoc, a především má přesvědčivé a nekřečovité herce. Kdyby Santa skutečně existoval (a kdo ví..), jednoznačně by vypadal jako Edmund Gwenn. Vychválit musím také Maureen O'hara a Johna Payna, ach ta dřívější doba měla minimálně co se stylu týče, něco do sebe! Konec pravděpodobně nemohl být lepší - do poslední minuty je film autentický a přes (na první pohled) absurdnost soudu i důvěryhodný a zachycuje realitu - ale ve finále zkrátka pochybujete a nevíte, co si myslet. Přesto film není žádná kýčovitá fantasy a každý si může domyslet, co chce. Má jediná výtka se vztahuje ke druhé polovině, kde příběh trochu ztrácí dech - navíc jsem se občas i já ztrácela v postavách. Zatím ponechám 4*, časem se ještě uvidí. PS: Co mi hlava nebere je, že si někdo pustí starší AMERICKÝ film o SANTOVI a pak nadává na to, že je to přehnaně americké. Kam jste dali rozum?

Je tolik vánočních filmů, které jsou opravdu překrásné a mají tu nižší hodnocení, než tenhle nesmysl, jemuž vévodí imbecilní humor. A když říkám "humor", jde spíše o opravdu silný eufemismus. Netuším, co tvůrci hulili, ale na tom filmu jednoduše nebylo absolutně nic vtipného a při "údajně komických" scénách přicházely pouze rozpaky. Přitom potenciál by to mělo. Obrovská škoda!

"Všichni přišli k tomu oltáři jako k ohni, který je zahřeje. Možná chtěli zapomenout na válku." - "Možná. Ale válka si vzpomene." Píše se rok 1914. Znepřátelení vojáci proti sobě stojí v zákopech, avšak kouzlo Vánoc na všechny zapůsobí a pro jednou zbraně utichnou.. Téma výborné, zpracování mohlo být mnohem, mnohem lepší! Největší zádrhel vidím v postavách. Příběh se soustředil na ty nezajímavé a zbytečné (úchylný nekrofil Robertson nebo falešní zpěváci v čele s Kruger), když by víc prostoru mohly dostat ty sympatické a charismatické, které do děje něco přinesly (poručík na německé a francouzské straně). Důsledkem je to, že všichni vyzní úplně jalově. Při scénách se zmíněnými přebytečnými postavami jsem se vyloženě nudila, což je škoda, protože námět je dojemný. Válka je zkrátka absurdní, ti nahoře mají spor a tak obyčejní pěšáci musí vraždit někoho, s kým by se za jiných okolností mohli přátelit - zatímco velcí pánové zahřívají žídle..(Mimochodem snad i ta reklama na stejné téma ve mě vyvolala víc emocí.)

Jeden jediný večer stačí na to, aby se do sebe dva cizinci zamilovali. Svede je osud zase k sobě? On napsal své jméno a číslo na bankovku, se kterou následně zaplatili v obchodě - a ona do knihy, kterou prodala v antikvariátu. Jestliže jsou opravdu spřízněné duše, tak si k nim nějak najdou cestu.. Nemám ráda slabochy, kteří všechno svádí na osud, takže s počínáním hlavní hrdinky jsem měla zpočátku trochu problém. Nicméně jsem si Serendipity pustila v období, kdy se snadno nechám dojmout, obzvlášť pokud je tam alespoň trochu té vánoční atmosféry. A možná i proto se mi příběh zalíbil - především lehkost, s jakou byl vyprávěný. Přestože námět zní jako obrovské kýčovité klišé, je to v rámci možností podáno snesitelně a se sympatickou dávkou příjemného humoru. Palec nahoru také za to, že jsem překousla i Cusacka.

Kdo z nás někdy v období dospívání netoužil po tom sbalit si svých pět švestek a zmizet někam, kde nás už otravní rodičové nikdy nenajdou? A tihle tři kluci to opravdu zrealizovali. Byly tam dost nepravděpodobné a nedůvěryhodné chvilky, humor byl spíše decentní a docela zvláštní, ale jako jednohubka je to fajn. Nejvíc mne pobavila postava Biaggia, s tou si tvůrci opravdu vyhráli - opravdu jedinečně napsaná persona! Celé je to tak trochu naivní a nejkrásnější a nejzapamatovatelnější jsou na tom pravděpodobně téměř až dokumentární záběry přírody. Přes unikátnost tohoto filmu musím ale nadělit tři hvězdičky, protože mě to zkrátka nijak zvlášť nenadchlo a brzy zapomenu, že jsem něco takového vůbec viděla.

Začalo to jako pohádka..avšak když se princezna octla v nesnázích, z prince se vyklubal egoistický a sebestředný kretén. S hlavní postavou (kterou bohužel nebyla Carice, jak jsem původně myslela) jsem měla obrovský problém. Možná bych byla chápavější, kdyby šlo o muže, který se s rakovinou své ženy vyrovnává "po svém". Ale vzhledem k tomu, že ji podváděl už před nemocí, tak pro to omluva neexistuje - prostě to byl sobec, který své ženě po amputaci prsa řekne "nevypadá to pěkně" a ihned se vrhá do náručí prsaté malířky. Spíš než ztráta ženy jej trápilo, že si nemůže sáhnout na dvě prsa. Jakmile se s hlavní postavou nemůžete ztotožnit, opravdu těžko se vám film dostává pod kůži. Každopádně přestože je film neskutečně rozčilující, je kvalitní - skoro jako podle reálného scénáře. Narozdíl od jiných citových ždímaček je docela autentický a důvěryhodný. Jen mě mrzí ta odtažitost příběhu - celé to na mě působilo dost chladně a rozhodně bych dala přednost tomu, kdyby se děj soustředil na postavu Carmen - její emoční rozpoložení, humor ve vypjatých situacích nebo to, jak se vyrovnávala s nevěrou.. Bohužel, místo ní byl v centru dění Stijn a jeho úlety.

Tento film má spoustu předpokladů k tomu, aby byl úspěšný. Koneckonců jej režíroval tvůrce Pádu třetí říše, hlavní roli dostala opěvovaná hvězda a příběh Diany je vcelku šťavnaté a lákavé téma. Bohužel si tvůrci na svá bedra vzali příliš velké sousto. To, že Naomi byla nominovaná na zlatou malinu je jeden z důkazů toho, že se se svou rolí opravdu nepopasovala dobře. Přitom já o ní vím, že je dobrá herečka. Avšak její křečovité výrazy a umělá gesta dělala z princezny naivní a hloupou husičku navzdory tomu, že tvůrci ji chtěli zachytit přesně opačně. Doporučuji pustit si originální BBC interview a porovnat jej se záznamem ve filmu - po shlédnutí Naomi mohou pochválit snad jen zaslepení skalní fanoušci. Role jí jednoduše absolutně nesedla. Přestože vzhledově jsem měla co dělat, abych ji pod tou zošklivující parukou poznala - z dálky opravdu působila jako Diana. Příběh jako takový je neskonale prázdný a chladný a vzdáleně připomíná béčkové televizní filmy.

Na to, jak to "v Čechách nemá úroveň", se Vejška víceméně povedla.:) Drogy, úlety, nevěra, sprejování (nebo malování? ač za umění to nepovažuji ani náhodou) - ano, dá se říct, že se opravdu jedná o celkem důvěryhodný náhled do života dnešních mladých okořeněný dnešní hudbou (bohužel). Ten doprovodný hiphop je to jediné, co mi vyloženě nesedlo. Jinak si troufám říct, že s hodnocením by byl film úspěšnější, kdyby se někdo nerozhodl ošálit diváky škatulkou "komedie" - o komedii se totiž nejedná ani náhodou. Je pravda, že Vorel neumí příliš hrát, je na něm znát málo zkušeností a celkově je zábavný asi tak jako jeho postava. Zaujal mě Mádl, který konečně projednou nebyl za stydlivého floutka - a Josefíková taky zahrála prvotřídní svini, která by těch facek zasloužila daleko víc. Celkově se mi to líbilo, rozhodně víc, než jsem předpokládala. Hlavně mě opravdu oslnil konec, kdy oba kluci zvedli kotvy - k tomu mám opravdu blízko:) PS: Bydžovská by už konečně mohla něco udělat s tím jejím vyslovováním, nebylo jí rozumět půl slova. Na tak obsazovanou herečku je to vážně ostuda.