LINKIN

!!! SPOILERY !!! Od plného hodnocení mě neodradí ani fakt, že sem po 10 minutách věděl jak to dopadne. Vyhnout se srovnání s Ondskanem je prakticky nemožné a jestli píše POMO, že Ondskan byl lepší po filmové stránce, nelze než souhlasit. Ale prospělo to takovémuto typu filmu? Jednoznačně ne. Tyhle "malé" filmy s poslestvím si zaslouží pokud možno co největší míru autenticity která jde a měla by jít na úkor kvalitního zpracování. U Ondskanu jsem byl sice svědkem uplně stejné šikany jako zde, ale byl jsem svědkem ze svého domova, kvalitní filmové zpracování mě nedokázalo vtáhnout do centra dění. To se povedlo až tady, kdy s narůstající stopáží jsem se stále více ztoztožňoval s pocity hlavních aktérů. A po plážové scénce mě napadali tak rouhačské myšlenky, že jsem se závěrečným aktem snad i souhlasil. Takový čin se rozhodně nedá omluvit, ale dá se pochopit. Teda jako každopádně to šlo vyřešit 12534 jinejma způsobama, ale jako sonda do psychiky mladých lidí, se kterými má divák skrz plátno možnost se solidarizovat, je jednozančným vítězstvím obsahu nad formou a já řikám pouštějte tohle všude na školách. No, na druhou stranu by to mohlo zapůsobit i kontraproduktivně. Ale to už polemizuju. Zkrátka a dobře ten problém je aktuální, stalo se to ve Finsku, stalo se to v USA a naposled v Německu. Nemysleme si, že jsou ta prostředí nám tolik vzdálená, nejsou a je jen otázka času, než se něco podobného staně i v ČR. Koneckonců před půl rokem policie objevila dva mladíky kdesi na jihu čech, kteří plánovali spáchat podobný čin. Prevenci proti tomu asi nevyřešíme teď a tady na místě, je to běh na dlouhou trať s mlžnou vidinou úspěchu. A víte co? Možná by se tohohle tématu měl ujmout Hollywood. A zpitvořit ho do nekoukatelné patlaniny ve které by si asi musel odpustit happy end, ale zároveň by narval prachy do reklamní kampaně a tohle téma by se dostalo pod frňák celýmu světu pochopitelnou formou. Možná to není řešení a možná ani krok dopředu, faktem je, že Klass je po dlouhé době film, kterej ve mě zanechal pocity. Sic to nejsou pocity, se kterejma bych se rád budil každé ráno, jsou to pocity a to dělá film filmem, to je důvod proč film miluju a nikdy ho milovat nepřestanu. Ta chvíle, kdy ve vás film zanechá nějakou nesmazatelnou stopu a vy o něm přemýšlíte následující dny a nemůžete ho dostat z hlavy. Klass vás zasáhne a vy možná začnete víc přemýšlet o tom, kde vaše ratolesti tráví večer a proč má každý den nové modřiny.

Čert vem ekoligickej podtext. Co je na něm špatnýho? Nic. Právě naopak. Tradičně dokonalá animace pixarovců a k tomu příběh, kterej chytí za srdíčko aji nejednoho dospělýho. Tenhle film postavenej na jednom robůtkoj (zamyslete se nad tim, co píše Tosim !!!) sází jednoznačně na roztomilost a eye-candy zábavu, která je dnes tak požadována. Takže děcka budou štěstím bez sebe a dospěláci překousnou i ty drobné moralitky, se kterejma již tradičně Pixar nešetří. No, nebudu to protahovat, furt si řikám, kdy už Pixaru dojdou nápady, kdy už konečně šlápne vedle. Zatím jsem se zaplaťpánbůh nedočkal.

Zas se projevila moje antipatie k akčním filmům. Já prostě nezkousnu to, jak si hrajou na rádoby logické vysvětlení divákovi celé situace, jak je ta věda strašně daleko a co všechno se dá udělat s jednim xichtem. A zároveň si pak tvůrci neošetřej takovou blbost, jakou sou oči? (Tim myslim, jak Cage kouká bez xichtu na kterym má oči). A já vim, že vytýkat akčnímu filmu tyhle nelogičnosti je jako vytýkat muzikálu moc hudby nebo hororu moc krve. Berte to proto jako čistě subjektivní hodnocení, který o kvalitě filmu zřejmě moc nevypovídá. Spíš vypovídá o tom, že akčňáky prostě nikdy nebudou mojí krevní skupinou a Face/Off sem si pustil opravdu jako doplnění základního filmového vzdělání.

Silné čtyři nebo slabé pět, je to dilema. Každopádně líbilo. Nezklamalo a co víc si od oskarového snímku přát že jo? Přívřít oči nad předvídatelnym dějem, kterej budou masy západního světa hltat jak ty svoje hambáče a nakonec je z toho po dlouhý době fakt povedená věc. Co o tom, že film hraje na efekt, je natočenej na oko s tim, aby citově zasáhnul co možná nejpočetnější masu lidí. Koneckonců sem už po čtvrt hodině věděl, jak bude znít poslední otázka, z toho sem ani tak překvapenej nebyl, jako z toho, že mi to fakt ani trochu nevadilo. Je to pohádka, ale lidi, včetně mě, maj pohádky rádi a tahle se Dannymu moc povedla. Jen víc takovejch filmů a je jedno, jestli budou z Indie, Somálska nebo třeba Kambodži, láska vítezí všude na světě, bez ohledu na rasu, vyznání nebo státní zřízení.

Film jak víno. Čím je člověk starší, tím mu samozřejmě bude nabízené téma bližší. Výběr herců na jednu stranů chválím, na tu druhou je to jednoznačně sázka na jistotu, kdo víc je starej dobrák než Morgan Freeman a kdo víc je starej neruda než Jack Nicholson, který zde hraje o malinko lépe než jeho kolega. Sázka na jistotu je i se scénářem. Klasická věc dvou stárnoucích lidí, kteří si chtějí zpříjemnit chvíle, než si pro ně přijde zubatá. Zároveň je jasný, že to nebudou dva nerudní boháči nebo dva staří dobrý mazáci. Podle osvědčených metod je tedy jeden z nich dobrák, druhý už tak trochu ne a navzájem si mají co dát. Dalo by se říct klišé, ale čert ví proč mi to v tomhle případě tak sedlo, že jsem byl při hodnocení o moc shovívavější, než by zřejmě bylo záhodno. A až si pro tyhle dva bezesporu výteční herci opravdu odejdou na poslední cestu, bude tenhle film první, po kterém sáhnu v případě, že se mi zasteskne.

Exaktní hodnocení nechám na jiné, je těžké hodnotit dokument, jenž se snaží poukázat na celosvětový problém souvisejíci s naší planetou a na druhé straně se nevymyká z kontextu ostatních prvoplánových dokumentů. Zkrátka a dobře, když chcete někoho o něčem přesvědčit, není to rozhodně nic těžkého. Ale měl bych pár poznámek, které mi při sledování utkvěly v hlavě. Tak prvně, Al Gore je vynikající řečník, dokáže vysloveně z hoven uvařit svíčkovou a tak není k podivu, že metody které používá a které kolikrát hraničí až s televizní šou, dopadají celkem zlehka na úrodnou kůru mozkovou zpočátku nijak nezainteresovaného diváctva. Koneckonců je to politik světových formátů, kdo jinej by vám mohl vnutit názor, že právě to či ono je dobré a důležité nebo naopak. Věda se dá zneužít i využít a věřte tomu nebo ne, pomocí vědeckých výsledků se dá dokázat opravdu skoro všechno, stačí umět obratně manipulovat se slovy, grafy a výsledky nejrůznějších vědeckých analýz. Čistě hypoteticky, kdyby chtěl Al Gore přesvědčit diváka, že globální oteplování je mýtus, povedloby se mu to stejně dobře, jako se mu povedlo tímto dokumentem ho přesvědčit o opaku. Chvílema mi to přišlo jako Gorův osobní medailonek, ve kterém se strejda Al snaží uchránt nebohou matičku zemi. Ano, globální oteplování tu je a ví to doufám každý, alespoň průměrně inteligentní člověk. Protikuřácká agitka, zklámání z prohry v prezidentských volbách a podobně mě jen utvrzují v názoru, že Gorovi v tomhle dokumetu asi nejde primárně o globální oteplování. Ale i když si připustím že ano. Planetu si ničíme, je to hrozný, je to varující, ale je to fakt. Fakt se kterym neudělá nic žádná vláda na světě, včetně té nejvlivnější. A myslím si, že Al to ví, ví moc dobře, že se nikdy nedostanem do stádia, kdy všichni na světě budou například používat elektrické automobily, alternativní zdroje energie a podobně. Lidská morálka a ziskuchtivost jsou věčné, věčnější než samotná planeta země a pokud si někdo založí firmu na výrobu elektromobilů, bude neúprosně sežrán konkurencí ignorující veškeré, přírodě pomáhající a ulevující příkazy a zákazy. Veřejnost si samozřejmě žádá prevenci proti globálnímu oteplování, ale kroky, které jednotlivé vlády na světě dělají jsou neefektivní a děláné vysloveně naoko. Kjótská smlouva je pak jen zábleskem v téhle černočerné otázce devastace planety. Musíme být ale vděční za každou takovouhle snahu a Al Gore se, ať z kteréhokoliv důvodu, snaží opravdu hodně, ale jak jsem již uvedl, je to boj s větrnými mlýny, který lidstvo nikdy nevyhraje. Jsou lidé a organizace, které svojí neutuchající snahou tento boj alespoň prodlouží, avšak zvítězí právě ona lidská ziskuchtivost, závist a touha po bohatství a úspěchu. Čili shrnuto podtrženo, obrovské plus za snahu, za každý takovýhle dokument, které lidi přinutí si tento velmi závažný problém uvědomit a zároveň ne tak velké, přesto znatelné mínus, za pochybné důvody, které Al Gora vedou k této činnosti. PS: Neříkejte mi, že za jedno léto umřelo v Itálii 22 000 lidí horkem? Nebo je to snad možné?

Poslední dobou, obzvlášť, když jsem vypadl z mého tempa minimálně jednoho filmu denně, mám takovej pocit, že filmy pořádně nedoceňuju. Ale já si prostě nemůžu pomoct. Bránil jsem se abych nepodlehl tomu "Temnorytířskému boom", které otřáslo světem. A dokonce sem si ten film pustil dvakrát po sobě (!). Přesto všechno bych na něm superlativy hledal stejně těžko, jako alkoholik svoje játra po 50 letech soustavného dopřávání si. Jeden bych tedy přecejen bez sebevětšího úsilí našel. Ten se ale nemusí hledat, ten bije do očí, je to herecké obsazení. Především pánská část ánsámblu se zde sešla v takové konstelaci, že si jeden chvílema připadá jak v diváckém ráji. Maggie Gyllenahaal je k nakousnutí. Christian Bale skvělý jako vždy, jeho hlas jsem mu vždycky záviděl. Více než zkušeně a zdatně mu sekunduje Michael Caine, tahle alchymie Nolanovi fungovala už v Dokonalém triku. Morgan Freeman bude asi vždycky ten starej dobrák a muj nejoblíbenější současný herec, ale všechny tyhle skvělé výkony, jako by se ztrácely ve světle životního výkonu Heatha Ledgera. To co tu chudák nebožtík předvádí je opravdu ten nejlepší epitaf, jaký si mohl přát. Ačkoli role Jokera vysloveně svádí k přehrávání, Heath to kočíruje s elegancí sobě vlastní a nebojim se říct, že to co předvádí, už s herectvím skoro nesouvisí. Heath Ledger je prostě Joker. A aspoň pro mě vždycky bude. Na opačnym pólu mýho vnímání se pak ale ocitá film jako celek. Řekl bych "standardní komiksová adaptace, nic víc, nic míň", kdyby jen sem zase neviděl vás ostatní se nad tim rozplývat, kdyby nebyl na IMDB Temnej rytíř nějakej čas i jako nejlepší film v historii. Takhle si zase a znova připadám jako magor. Ale čert to vem, prostě mě to neuchvátilo, basta fidli. A to sem po předchozím dokonalém Dokonalém triku (zní to švandovně že? :D) byl z Nolana paf a čekal sem od něj všelicos, jen né tohle. Jen aby bylo jasno, sou to slabé 3 hvězdičky a z toho ještě dvě patří Ledgerovi. Z mého pohledu komiksových adaptací za loňský rok jednoznačně vítězí Iron Man.

Ach jo ach jo, bál sem se toho a né nadarmo. Jen aby bylo jasno, Darren Aronofsky se po svých třech filmech stal mým nejoblíbenějším režisérem, ale cejtil sem v kostech, že The Wrestler bude trochu jinčí polívčička. A byla. Ale taková nemastná neslaná. Ale těžko se to srovnává s Fontánou nebo Pi, The Wrestler je diametrálně odlišnej film, na kterym se i Aronofskyho podpis hléda dost ztuha. No tak nebo onak, podle hodnocení místních si zas připadám jak ten trouba, kterej akorát nedokáže docenit tu atmosféru, která z filmu sálá. Ale jo, já o ní vim. Nicméně nepíšu to poprvý a bohužel ani naposled, ale film potřebuje příběh, děj, zápletku, rozuzlení. Né teda každej film, to bych si zas protiřečil, ale zkrátka a dobře u Wrestlera mě to tam chybělo. Zoufalství, samota, wrestling jako droga, melancholie, to všechno Mickey Rourke dokázal ztvárnit na jedničku s hvězdičkou. A kamera, příchod do ringu a podobné vychytávky (kterých ale nebylo tolik, jako v minulých Aronofskyho filmech) by jistě snesly také nejpřísnější měřítka. Jako celek film ale nedokáže strhnout, nic se tady nestupňuje, plyne jako život a vyšumí do prázdna. To co bylo specifické na Fontáně a Requiem, jak vás film dokázal na začátku vcucnout, přežvykovat, na konci toho všeho vyplyvnout a vy ste nebyly schopni ještě půl hodiny odtrhnout oči od obrazovky, to se u Wrestlera prostě nekonalo. Nedostavila se ta extáze, jako při vyvrcholení Requiemu nebo Fontány. Možná proto, že tenhle film vyvrcholení neměl, možná pro to, že je opravdu zcela odlišnej od Aronofskyho prvotin, možná nakročil novou cestou a stane se z toho standard. Doufám, že ne. A proto tě prosím Darrene, vyser se na prachy, toč podle sebe, toč co ti jde a né co ti Hollywood nadiktuje, komerce zničila už nejeden filmovej talent, když jeho rukopis přetvořila na sériovou velkovýrobu filmů za velký prachy, pro velký prachy a podle zaběhnutejch kolejí. Ty máš na víc Darrene a já doufám, že se budem nadále vídat spíš ve filmových klubech než na plátnech multikin. Držim ti place, doufám, že mě nezklameš.

Paradoxně jsem na Hancockovi ocenil nejvíc jeho délku. Tohle trvat dvě a půl hodiny, asi bych umřel. A tak i přes všechny nedostatky, kterými tenhle shitbuster disponuje najednou skončil a já si řekl "Už?". Veškerá negativa za mě napsali jiní a mě nezbývá než dodat, že nejvíc si z tohohle filmu budu pamatovat, jak rychle mi utekl. A to je přezevšechno ostatní pro film tohohle formátu dobrá vizitka.

Nakonec i tu hvězdičku přihodim. Ale teda hlavně za výkony Russella Crowea a mýho oblíbence Christiana Balea. Zároveň mi ale přijde, že jak se tady tak všichni rozplýváte nad těma dvěma. Možná jste pozapomnněli, že třeba takový Ben Foster nebo Peter Fonda zahráli stejně dobře ne-li líp. Když o tom tak přemýšlím, ono ostatně všechno fungovalo jako švýcarský hodinky, až teda na ten závěr. Natahovanej, sentimentální a hlavně nelogickej a nebojim se říct až trapnej. Až neúměrně celému filmu mu konec nakonec podrazí obě nohy a to je smutné. Mohl to být skvělý film. Takhle je skvělých prvních 100 minut a nebýt těch opravdu výtečných hereckých výkonů, zapomněl bych na 3:10 to Yuma snad během pár dní.