Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Dokumentární
  • Akční

Recenze (405)

plakát

Kvaska (2007) 

Kvaska měla u mě tu smůlu, že byla viděna v jeden a ten samý večer, v jednom a tom samém kině společně s filmem Vratné lahve. Být to jediný film, jenž jsem měl ten večer možnost shlédnout, utčitě by celkový dojem byl o něco pozitivnější. Ale měl jsem tu čest porovnat dva české filmy, které jsou relativně nové a posoudit tak propastný rozdíl mezi nimy. Kvaska jako muzikál určitě ne, Kvaska jako romanťák, to by taky nebylo asi to pravé ořechové. Zbývají nám tedy (v rámci filmu) drama a komedie. Jako drama to působilo dost naivně a mám takovej dojem, že film bral sám sebe moc vážně. Paní Mirjam mohla klidně brnknout na lehčí notu a nesnažit se o převratné dílo v čeké muzikálovo-filmové tvorbě. Mohla celý počin pojmout s lehkou nadsázkou, trochou ironie a natočit oddechovku, která by naším českým divákům, jenž jsou většinově celkem nenároční, stačila. A tak alespoň jako komedie to na mě udělalo celkem slušný dojem, ovšem ani v tomto měřítku bych nerad film přechválil, ba i pochválil. Lucka se mi tradičně nelíbila (myslím po herecké strénce), ale komu ano? Naopak arogantní a autoritativní Roman Pomajbo na mě udělal pěkný dojem. A sympaťák Filip Tomsa, kterého jsem ještě nikde jinde neviděl, by před sebou mohl mít taky pěknou kariéru. A samozřejmě, že fanoušci Kalichu, Landy nebo Vondráčkové si přidají hvězdiček kolik chtějí.

plakát

Exkurze smrti (1999) odpad!

Hlubokomyslné drama pijednávající o psychické rozpolcenosti teroristických hnutí. Skvěle vykreslené charaktery postav. Brilantní scénář s okouzlujícími výkony. Hudba vynikající a kamera jak by smet. Skvělá výprava, kostýmy, atmosféra a hlavně spusta spousta ironie v předchoích řádcích... Ale teď vážně. Po všech těch filmech s hvězdným hodnocením sem zas po dlouhý době dostal chuť skouknout nějakou tu sračku, kanál Film+ proto byl jasná volba. A "nezklamal". Naivní a blbá slátanina, kde mladík zachrání celou svoji třídu před vražedným komandem s pomocí rukou, své nadcházející přítelkyně na kterou se snaží tímto udělat dojem a pepřovým sprejem. Nikoho nesere, že celej Policejní sbor až po zuby ozbrojenej střílí na dva chlápky ve volnym prostoru, ale ty v klidu poklusem zabíhají za auto vzdálené několik desítek metrů. Nebo asi tak dalších 1842 logických blbostí, které by se dali počítat na desítky v každé scéně. Většinou tyhlé céčkové filmy zachraňuje nějaká roštěnka alá hrdinka. Tady se do mého vkusu autoři opravdu netrefili. A navíc koukat hodinu a půl, jak si nějakej zamindrákovanej veterán vybíjí svůj vztek na všech okolo a u toho oblejzá tu nejhnusnější ženskou, jakou jsem měl za poslední dobu spatřit. Okolo něj běhá tlupa dalších arabskejch kriplíků, který jenom mávaj s kulometem a řvou, že chtějí umřít jako mučedníci, což se jim povede o pár záběrů později v rukou nějakého neozbrojeného teenagera. No, aspoň jsem se zasmál tý stupiditě.

plakát

Simpsonovi ve filmu (2007) 

Více zábavy, více vtipu a více narážek než v seriálu, a přesto horší než seriál. Simpsonovi totiž vylezli ze starého kabátku a zakomponovali do svého představení příběh, což je novinka. A tak ve výsledku to působí, jako rodinný film a né starý dobrý Simpsonovi. Přesto pořád nadstandartní zábava.

plakát

Transformers (2007) 

Popkornovka, jak má být, se vším všudy. Být mi o pár let méně, zřejmě jsem viděl film svých snů. Ale to jak je naivní, blbý a sentimentální, to mi narozdíl od většiny zdejších vadilo. Jasně že u Hollywoodských blockbusterů se počítá s nadměrným patosem. Ale čeho je moc, toho je příliš. Ani vizuální orgie nezachránily pocit z typického patosu. A věřte, že zde je to nejvíc typické, více než v ostatních blockbusterech letošního léta. Smál sem se, bavil jsem se, a poslední půlhodinu projel se zatajeným dechem, ale hláška, jenž ve filmu padne "Stokrát lepší než Armageddon mi nepřišla nijak zvlášť pravdivá. Efekty na jedničku, Shia je skvělý, Optimus Primus ve mě evokoval celkem slušnou dávku nostalgie, ale ještě jednou musím zopakovat, že tenhle film je jeden velký PATOS.

plakát

Pád do ticha (2003) 

Když se na u konce filmu objevilo "Day seven" napadla mě parafráze z jednoho amerického hororu jméneme The ring, kde malá strašidlácká holčička říká na jakési videokazetě You die in seven days. Rozdíl je jen v tom, že ona holčička měla téměř vždy pravdu, což v tomto případě díky bohu neplatilo. Ale dost černého humoru, zde není na místě. Jak tady psal Isherwood, kdyby mi tohle někdo vyprávěl nebo to byl opravdu popkornový celovečerňák s nálepkou "The true story", kterou tam šikovně už léta lepí ctižádostiví scénaristé, vysmál bych se mu s radostí do ksichtu a mávl rukou. Ale to co dokázal Joe Simpson, to sahá až za hranice lidských možností. Všechna čest a sláva jemu a jeho vůli. Ode dneška začínám věřit přísloví, že všechno jde, když se chce. Jeho nadlidský výkon by si zasloužil hvězdiček nespočet, třeba tisíc, kolik by si jen Joe přál, ale hodnotíme film. Zvláštně natočené a mám z toho rozporuplné pocity. Napůl vyprávěné drama a napůl dokument. Kdyby to bylo vzato pouze jako dokument, zřejmě by tonemělo tak silně emotivní dopad na diváka, jak se nakonec povedlo, ale na druhou stranu přítomnost obou horolezců v průběhu celého snímku (myslím v té vzpomínkové části ) mě osobně přišlo spíše jako element, jenž tak nějak pohřbívá napětí z dosažení inkriminovaného cíle. Už sem několikrát psal, že předloha filmu může být sebelepší, ale film by z ní měl pouze vytěžit maximum pro svůj celkový efekt. A tak poprvé a myslím si, že na dlouhou dobu i naposled udělám vyjjímku a budu brát ohled na skutečnou událost, jenž se stala předlohou pro film, který nám snad ze všech nejvíc ukazuje, že vůle je nejdůležitější věc, která je v životě potřeba pro dosažení námi vytyčeného cíle a někdy (zde) i pro zachování života jako takového.

plakát

Králové ro(c)ku (2006) 

Kdyby za nic jinýho, tak jen za scénu, kdy je Jack Black zhoubovanej musim dát plnej počet.

plakát

Noc a mlha (1956) 

Pame bože, takový zvěrstva! Tohle jenom prohlubuje moji averzi vůči německýmu národu. Jak zde psal Adrian, člověk si akorát uvědomí, že je hanba být příslušníkem lidské rasy.

plakát

Zodiak (2005) 

K téhle verzi jsem se dostal (a zřejmě nejen já) spíše náhodou, ale obětoval jsem hoďku a půl a zjistil, že tenhle malý bráška od Finchrového Zodiaca není vůbec špatný. Justin Chambers mi sice do oka vůbec nepadl, ale to spíš moje mínus. Ale celá detektivova rodina jako by v tom filmu svoje místo mít neměla, podle mě to působí spíš jako rušící element. A natahování ke konci filmu je opravdu k nevydržení. Jakoby si rejža nějak neuvědomoval, že to je tak monotóní. Počkám si na novější verzi a pevně věřím, že mistr napětí se s tímto tématem dokázal poprat o mnoho zdatněji než v tomto případě.

plakát

Dokonalý trik (2006) 

Právě jsem dokoukal jeden z nejlepších filmů za poslední dobu. Brilantní scénář nám neumožní odtrhnou oči po celé dvě hodiny. Scénář který všechno zamotá tak, až si říkáte, že to snad ani není možné. A nevim co všichni máte proti tomu popisnému závěru, protože nebýt jeho, tak mě to prostě nedojde. Asi nejsem takovej inteligent jako většina zdejších, ale myslím si, že nejsem sám. A i když by někomu ten závěr nesednul, tak mu snad odpustí na účet konzistentního celku, nádherně temné atmosféry a napětí ze souboje obou hlavních rivalů (fandil sem Baleovi). Nolan zvládá svoje práci až řemeslně dobře, jak nám ukázal ve svých předešlých filmech a podle mě zraje jako víno. Musím říct, že tohle je pro mě film č. 1 od něj. PS: Po třetím shlédnutí musím konstatovat, že sem práve viděl ***FILM ROKU***

plakát

Sloní muž (1980) 

Mě to spíš než humanismus připomíná sentiment. Jasně rozdělená společnost na dobré lidi a zlé lidi. Scénář řidký jak ranní průjem a spoléhání na hudbu a herecké výkony, které mají diváka dohnat k slzám. Podle skutečné události je sice pěkná nálepka, avšak hodnotit se má film, nikoliv námět. A tak se furt nemůžu zbavit pocitu, že to Lynch natočil pouze pro efekt a spáchal tak trochu tajný zločin na divákovi. Ovšem zcela jiný zločin, než sme mohli vidět u jeho pozdějších úletů. Zde je to vykrádání jeho citů a hlavně tlačení aspoň jedné slzy. Opěvovanou závěrečnou scénu v posteli jsem projel s klidným dechem a tak film končí ve chvíli, kdy vlastně ještě ani nezačal. Hned po skončení jsem si uvědomil, že to vlastně bylo jenom nastínění charakteru jednoho utlačovaného muže, který si to vlastně nezasloužil, ale zápletka je ve filmu potřeba, právě ona společně s mnoha zvraty dělají z filmu samotný film. Tohle dílko, ač sympatické a pěkně natočené, to jaksi postrádalo. A tak jako z ostatních filmů od Davida mám takový pocit, že to byla nádherně natočená nuda.