LINKIN

Seriál o jednom dílu, no to mě poser. Každopádně (nejen) pro všechny metalisty povinná četba.

A tohle je důvod proč nikdy nedávejte na hlídání děti někomu koho neznáte. FUJ!!! Tohle mě teda totálně sejmulo. Nejotřesnější film za poslední dobu, ne-li vůbec a další velkej důvod proč zvedám ruku pro trest smrti. Gertrude Baniszewski si za tohle všechno odseděla 20 let (!) a ostatní strůjci těhlech odporných nechutností každý po pár letech. Tfuj. Plivu na celej posranej soudní systém USA, kde člověk dostane za bankovní podvod doživotí a za vraždu 10 let. Jakej kopec solidarity a lítosti ve mě vyrost za hodinu a půl, z toho se ještě asi nějakou chvíli nevzpamatuju. Píšu samozřejmě pod nátlakem emocí, ale kdo viděl, nemůže se mi divit. Všechny ty hovada, co se podíleli na těch bestialitách bych poslal minimálně na trest smrti, ale spíš bych jim provedl to, co oni Sylvii, pěkně oko za oko, žádnej Ghándí. Tenhle film z hlavy jen tak nedostanete, to mi věřte.

Už zas nevim, jestli mám hodnotit po filmové nebo dějové stránce. Ani jedna není dokonalá a především ta filmová se dala zpracovat mnohem lépe. Je totiž kurevská škoda, že se tohohle námětu nechopil nějakej machr, páč moh taky spatřit světlo světa druhej Klub rváčů. Gansel si totiž evidentně plete autokracii s anarchií, což je ve filmu o pseudofašistické skupině kurva velkej problém bych řek. Vždyť autokracie je o disciplíně a poslušnosti vůči vládnoucímu jedinci/skupině a když v polovině celého experimentu běhá banda mlaďáků po městě, všude sprejujou, lepí nálepky a v kuklách zdrhaj policajtům, to je anarchie, kord když je za to "jejich vůdce" zjebe a odsoudí to. První půlhodina je totálně nezáživná a proto se o autokracii dá mluvit až snad v poslední dvacetiminutovce, kde film mocně graduje a to co tady všichni odsuzujete, se mi naopak líbilo, mělo to koule a nasadilo to korunu celýmu tomu absurdnímu experimentu. Jinak originalita sama, ty pošahaný němčouři asi opravdu uměj točit dobrý filmy, za poslední dobu jsem se o tom přesvědčil hned několikrát.

Já sem teda na rozdíl od většiny zdejších nečuměl jako puk, že to nejsou další Gauneři ani Pulp fiction, jelikož jsem byl už okolím pěkně zpracovaný a očekával něco úplně jiného. První kapitola a jako by to ani nebyl Tarantino, řikám si klid vole, ono se to rozjede a taky že jo. Už ta druhá s Bastardama byla skvělá a ve druhý polovině filmu už je to jeden velkej filmovej orgasmus kterej vyvrcholí scénou v kině, po které sem se fakt cejtil jak po sexu, nekecám :o). Jen sem si řikal, že asi nepochytim všechny ty filmové odkazy, jak tady píše Douglas, žel bohu sem asi nepochytil ani jeden, škoda, třeba mi to někdo učenější někdy osvětlí. Jo a Tarantinovy trejdmarky nevadily, neberu to jako opakování se nebo nedejbože vykrádání sebe sama. Beru to tak, že každej tvůrce má svuj osobitej styl, kterej potřebuje vtisknout většině svých filmů a ať jsou Pancharti pro Tarantina jakkoliv sebeukájecí a jeho ego masírující, pořád je to specifická zábava, kterou vám nikdo jiný dneska nenabídne.

Slzopudnej sentimentální kýč, přesně tak jak to mám(e) rád(i).

Na poslední půlhodinku už sem byl pěkně zhulenej, ale možná o to to bylo lepší.

A hěvzdičku navíc, protože trpím extrémními závratěmi.

Po dlouhé době jsem se zase dostal ke korejské kinematografii a ověřil si to, co už jsem dávno věděl. V Hollywoodu bude vždycky onanující Bay točit bombarďácký sci-fi se super trikama, Stallone na starý kolena další akční řežby, Burton krásný pohádky, David Lynch svoje psychadelický haluze, Tarantino krev proceděnou hláškama, Fincher napínavé thrillery, Nolan zamotané příběhy a Jackson, Cameron nebo Spielberg svoje velkofilmy. (atd atd) Ale NIKDY se ani v v Americe, natož v Evropě či kdekoliv jinde nenaučej točit TAKHLE krásná melodramata, která vás doženou k slzám. Jihokorejci maj tenhle žánr v malíku a zatím jsem se od nich nesetkal s jedinou romantikou, která by mě zklamala a to jsem si 18 let myslel, že sem prostě cynik. Nejsem, jenže jsem 18 let znal jen romatiku pohledem západního světa. Zaplaťpánbůh za filmy jako je tenhle.

Ve výsledku nekompromisní obžaloba praktit STASI, NDR a celého komunistického bloku z dob nedávno minulých. Film který je zásadní né pro své zpracování, ale pro tu nepřijemnou retrospekci a hlavně film, kde se všechny charaktery jednotlivých postav odražejí v zrcadle doby. Životy těch druhých jsou ve svém zpracování v podstatě velmi fádní a nesou sebou přes dvě hodiny prvky jednotlivých nešvarů současné komerce, ale nikdy bych si nedovolil říct, že se hraje na city, protože tohle byla krutá realita a nedělo se tomu tak jen v Německé demokratické republice. Koneckonců by se mustr celého filmu dal aplikovat i na naši republiku, kde vize reálného socialismu byla ve své naivitě a se všemy svými trhlinami také součástí koloritu běžného života a Státní bezpečnost zasahovala do života prakticky každého člověka a kord umělce. V mantinelech oné doby se pak vykreslují jednotlivé situace, mnohdy paradoxní, jednání, mnohdy nepochopitelné a morální dilemata až gigantických rozměrů, které když člověk vidí alespoň takhle zprostředkovaně skrze filmové médium, nezbývá mu než si oddechnout, že doba se změnila a podobné praktiky by nám vždy měly připomenout, že ať je současný systém jaký chce, se všemi svýmy zápory je stále lepší než systém, kde držet hubu a krok znamená cestu k míru a lepším zítřkům.

Takhle to řeknu, kdyby seriál začal 10. dílem druhé série, asi by se žádná seriálová revoluce nekonala. A koneckonců se možná ani nekonala a přitom stačilo, aby si David Lynch našel víc času a ujmul se každé jednotlivé epizody. Takhle jsem asi doplatil na přespříliš velká očekávání po pilotu. Pro mě přesto nejlepší seriál jaký kdy vzniknul, sorry Matte Groeningu.