marhoul

Pavel Řezníček sakra chyběl! Mimochodem jeho angažmá zde, mu otevírá mnoho dalších dveří, protože způsob, jakým se přetavil z typově docela zaškatulkovaného herce do postavy diametrálně odlišné, která mu navíc perfektně sluší, je super! Pro mne v podstatě "objev roku". K Vrabčákovi. Tak tady se rovněž otevřelo několik dveří, bohužel mi nesedělo propojení analfabetky s rodinou ombudsmana, rozepře  mezi učitelským manželským párem, které pochopitelně měly jen vysvětlit dva názory, oba vcelku krajní, což mi na Zlatého Ámose taky nepasovalo a to že jí ještě dali prachy, si scénáristé taky mohli odpustit. Přes aktuální téma, přes doprovodnou linku stran výpovědí pro učitele na prázdniny (což byl vrchol neobádaný!), byl tohle nejslabší díl. Pokud by seriál začal Vrabčákem, mě by nenalákal. Z mé strany: děsné osobní zkušenosti s výukou na základce, za komára, kdy nás frustrované proletářské pizdy v Hrabůvce drtily kvantem hovadin, dat, vzorců, balastu, prakticky bez vysvětlování, přičemž dvojkař nebo lehký dvojtrojkař by snadno procházel ze samýma a s plnou hlavou, pokud by osnovy a vyučující přijali jinou taktiku výuky. Ale samozřejmě, půlku třídy tvořilo jednoduché dělnické potomstvo, hornickými rodiči nikterak povzbuzováno ke studiu, v konečném důsledku se opět dostáváme oklikou na začátek, že to bez individuálního střihu dítěti na míru fungovat nebude nikdy. Takže chápu rodiče, kteří si učí děti sami (když má dítě hlavu, za dvě- tři hoďky v klidu nazupe látku, nad kterou by povinně sedělo do čtrnácti hodin v lavici a může se věnovat zájmům), chápu rodiče, kteří upřednostní školu s alternativním přístupem, chápu rodiče, kteří mají děti na dobré klasické základce, protože mají štěstí na výborné učitele, ovšem, co nechápu a asi do toho nedorostu, že rodiče dopustí, aby inteligentní třináctileté frackovité děcko neumělo číst, psát, ani počítat. To že baba dneska klohní sýry, je sice asi mega úspěch selského rozumu, větší než dokáže spousta lidí, kteří osm let seděli v lavici, ale ve srovnání s dětmi inteligentními, které umí zúročit svůj potenciál aspoň na bazální úrovni, třeba čtou knihy, chápou obsah úředních listin, dokáží si spočítat výplatu, úroky a mají aspoň základní ponětí o historii a zeměpise, mi přijde otřesné. Kolik má dětí? Tři? TVL, doufám, že aspoň ony základku mají. Základku. Základku. To je psycho.  Přišlo mi to jako vratka sto let zpět: "Maminka byla hodná, dříč, jednouchá, neuměla číst a psát, ale uměla si vždycky poradit a měla srdce na dlani."

Nemají nic a vsadí VŠECHNO! Kdo by si nezahrál Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum o život? Parádní jízda, přes hodně volný a i vcelku předvídatelný závěr, plná palba. Geniální scénář, perfektně psychologicky zmáknuté, skvěle natočeno i zahráno. Zasloužené celosvětové ovace.

5*. Masakr díl. Paní Regina Rázlová nejvíc. Strašný příběh, horor. Je mi to líto! Skvěle natočeno.

Pochopitelně pro zaprděného homofoba absolutně nedívatelný film. Však pro člověka, který ví, jaké je to být milován a jaké je to milovat, obzvlášť když se to ještě sejde tak, že ti dva lidé spolu vytvoří úspěšně pár, může toto být hereckým koncertem a lahůdkou pro fanoušky komorních filmů. Supernova ve svém sdělení neukazuje dva nestydaté hanbářské homosexuály, nýbrž silný příběh lásky, loučení, bolesti duše, omezených východisk i nedostatku času. Příběh o tom, jak je krásné, najít si k sobě tu pravou polovičku a jak je těžké, zůstat sám. Moc se mi to líbilo! Je možné, že zvednu do plných, až se mi to rozleží. Chlapi to rozbalili jeden líp než druhý. Citlivé, civilní, autentické, chvílemi má divák pocit, že sedí vedle nich a zná je oba celé roky. Vlastně jakési zrcadlo duše každého z nás. Ať už jde o cit k partnerovi, dítěti, rodiči, je to prostě o velké lásce, úctě, veliké oběti a ztrátě. "Nechci být sám!!!" Edit k večeru: kdu do plných. Proč? Protože to bylo přesné.

Na Allenovi jsem nebyla v kině roky a jasně, pokud jeho tvorbu známe, můžeme zcela férově podlehnout dojmu, že nás stařík asi težko překvapí, přesto mi to sedlo, zajímalo mě to, smála nahlas, laskavé, tradičně sebeironické, plus romantika a sny, Christopher Waltz vystřížený ze Sedmé pečeti vyloženě zabil, hodnocení možná mírně nadsazuji, ale činím tak radostně, přišlo mi to jako osvěžující Woodyho epizodka, která spoustě lidem nedá nic, no mně nečekaně dobře padla. Hláška, že by Ježíš, jako syn tesaře neměl vstávat z mrtvých na Velikonoce, ale na Svátek práce, mi byla vyloženým políčkem, protože si říkám, jaktože jsem na cosi tak logického dávno nepřišla sama? :)

Ostrava je v tomhle taky studna beze dna. Doporučuji dopolední procházku Přivozem kajsi kolem Bileho kostelika, to je hned u hlavního nádru a něco s děckama (povinně mimo školu) zažiješ. Nebo tež Marianky a Hulvaky, Trnkovec zvany Balkan, Radvanice, Michalky, Vitkovice, tož a fčilek už aj kolem te Kotvy a ták, no ni? Ovšem my jsme naprosto standardními denodenními bojůvkami natolik zocelení a na obou stranách kovaní, že nějaký borok Pražák by nás akorát spojil, bo region razovity. 😆 Vážně: vynikající díl! Excelentně podané nekonečné a neřešitelné téma. Výstup zástupce školy s paní ministryní mi shodil bradu kamsi pod gauč, stále ji nedokážu najít, natož nahodit. Skvěle napsané, zahrané, vedení herců na jedničku. Viděli jste někdy žáčka prvňáčka? Takového toho malinkého pižďolka s aktovkou? A učili jste někdy ve třídě, kde vám takový prvňáček ujebe z kabelky peněženku během hodiny? Já taky ne. Ale znám paní, která ano.

🙄🙄🙄 DuŠón Connery v hrobě rotuje jako na grilu. Protažené, nasrané držky vycházející ze sálu, mluvily za vše.  Veškeré, co jsem na podstatě bondovek milovala, postavili na hlavu. Není to sexy, nemá to šmrnc, šarm, ani závan hazardu, nemá to bondgirl, korektnost opět v plné síle tak, že se ani nezávazně píchat nedá, zábava jak pro báby u PrimaLove a závěrečný marketingový tah opravdu nechápu, času na umírání bylo až moc. Rodinný cajdáček byl shnilou olivou v zamíchaném místo protřepaném a endík jedné éry korunou, takřka královskou. Nesympatická, těžkotonážní, prdelatá lesba afroamerického původu mi paradoxně v kontextu s výše uvedeným vadila nejmíň, když jdu na Bonda, nejsem zvědavá na fotříka, který deklamuje zamilované formule a kňučí jak čokl za unylou, tuctovou fenou. Technicky natočeno pěkně,  v některých pasážích určitě bylo na co koukat, Rami a Christopher výborní a Bond? James Bond? Craigova Bonda mám ráda. Bavil mě vždycky. Šla jsem na rozlučku s ním, jenomže: off, takže fuck off. Po nočním shlédnutí  Spectre, kdy si člověk už jen v excelentní mexické scéně úvodní plus u překrásných titulků, přijde na svoje, srážím na dvě a jestli se mi to rozleží, možná dojde i na odpad.

Moře lásky mě bavilo moc. I linka krimi, i ta vztahová. Dokonce uvažuji nad plnou palbou, protože je fajn objevit starší film, který se takhle hezky vybarví. Dobře obsazené, John Goodman mě potěší vždy, příjemný humor, v menších rolích se mihne několik známých tváří, dobře vystavěná zápletka, výborné rozuzlení, živočišný Al je neskutečně sexy, se zajímavou a podle mě skvělou Ellen Barkin jim to hrálo jedna radost, typ filmu, který jen tak nedostanu z hlavy. Elektrizující možná víc, než Základní instinkt. Neznala jsem, ale nevadí, protože na tohle se ráda podívám v budoucnu klidně několikrát.

Parádní kousek tvůrčích a hereckých elit. Ukázka, že vše nemusí být vysvětleno.

Škoda zmaštěného konce, který tento pěkný film drsně srazil. Osobně mám Prázdniny ráda, nevadí mi podobnost, naopak mě potěšilo, že mně známý nápad výměny domů tentokrát obsahoval jiný příběh. Dobře obsazené, křehké, přiměřeně hořkosladké, milé, bohužel nedopečené. Moc tomu nechybělo a mohlo to být skvělé, na to však nedošlo. Film, když se válíš v pěně ve vaně a chceš se dívat něco nenáročného, ale vkusně ženského. Na Andie vydržím koukat do zblbnutí...