marhoul

Kdo si hraje, nezlobí. Wes si s fikcí hraje moc rád a s ním i celá plejáda vynikajících aktérů, kteří se do jednoho blýskli v Adersonově posledním počinu, jehož název je natolik dlouhý a otravný, že spolehlivě odradí kde jakého joudu. Jednoduché propojení několika rozličných příběhů, přitom promakané, jak to Wes rád, zábavné, groteskní, alegorické, vizuálně absolutní, s parádními animovanými sekvencemi, přesnou atmosférou, nekonečným množstvím slov, s rozvedením čehokoli do krajnosti, často až za kraj, pochopitelně vše v šarmantním módu, kdy třeba při vystoupení Tildy Swinton, velebíš své cimrmanovské génie a řehtáš se, kterak šlechtična projevem střelí do vlastních, u Revoluce, přestože to dávno víš, opět zjistíš, kolik toho brutálně talentovaný Timothée dokáže levou zadní nabídnout, vyprskneš smíchy u štěku s nejznámějším Rakušákem ve světě filmu, už jen proto, že ho vidíš, objevuješ zástupy známých tváří v rolích i mini roličkách, kteří se v této milé, hravé blbince, toho zhostili s velkou chutí, protože střihnout si u Wese úplné cokoli, patří k vrcholu filmové tvorby a vůbec nesejde na faktu, že spoustu lidí jeho filmy nikdy neosloví. Dojemná Frances, perfektní Benicio, klasičtí Adrien, Owen, Willem nebo Edward, potěšil i Rupert Friend. Monolog o chuti jedovaté soli neměl chybu, vše kolem Billa Murryho- příjemnost, kterou chceš, Léa není můj šálek a tuhle bezkrkou, bezpasou cuchtu s koženou fotkou jednoho výrazu místo ksichtu všemi filmy napříč si tedy odpustit mohl, ale nevadí. Nejcennější známky taky mívají drobný kaz. Za mě nejlepší počin prvomájového tvůrce, tak ono se dávno ví, že lidé narození prvního pátý, mívají excelentní filmové kritické oko a k filmu přirozeně inklinují, že ano, zkrátka Francouzská depeše se nesejde s pochopením u znuděného blbce, který neustále čeká, co z toho vyleze. Jde o biják pro chytré děti v dospělých hlavách.

Nenáročný film na podzimní podvečer, předvídatelný a plný klišé, přesto natočen s lehkostí i vybraným stylem. Hezky obsazené, pohodové, pochválené. "Řekni mi, co čteš a já ti řeknu, co jsi za člověk." Telefonát s Kingem potěšil.

Malý velký slovenský filmeček, který mě pohladil po duši. Sháněla jsem ho delší dobu, ale vyplatilo se. Úsměvné, fajné, stejně jako práce Peťa Kočana, který se svým divadélkem dokáže potěšit malého i dospělého diváka. Talent, osobnost, kreativita, vše se zúročilo v milé road movie, která by nemusela zapadnout. Palec nahoru této tvorbě. A přála bych se víc.

Sáhli mi na krásnou, polskou komedii, která je roky skutečnou vánoční ozdobou a to se nemělo stát. Někdy proti remakům nic nemám, ale v tomto případě ano. Všem doporučuji originál (známý u nás jako Noc plná zázraků, polsky Listy do M.), který je špičkově obsazen i zahrán, třeba můj majitel ho má raději než Lásku nebeskou a to je co říct, samozřejmě proti gustu žádný dišputát, lidová obec řachanďácká si asi pošmákne, ale já si teda řádně zaťukala na čelo, doufaje, že snad nedojde i na zprznění vcelku nepodařených dvou pokračovaní. Trapnost většiny interpretů šla na dřeň, což ve verzi polské nehrozí ani omylem, protože mistři citu. Naopak v případě komedie Známí neznámí (podle originálu Naprostí cizinci) předělávka dopadla krásně, čili bacha na prasátko a dobře zvážit, na čem prachy určené na předvánoční veselí rozfrcat. Dá se najít příjemná kvalita. Dá. No ale chce to trochu fištróna.

Problém je i to, že jsem se v kině, před vypnutím telefonu, dozvěděla, že Meky Žbirka zemřel. A Meky je Meky. Vieš, jedna láska je vždy prvá... To reálně bolelo. K filmu: bohužel zbytečně dlouhé (vzpomínkový optimismus až tak nevadil, ovšem reality show místy často ano), sice pěkné, ale viditelně upozaděné Nellinky mi je líto. Ivana je asi fajn baba, Karel profík. Šarlotka alias pištící Darinka, to už tady bylo, moc to nedopadlo, čili nic, co by mě nadchlo, do toho trdlující Krajčo, jakoby dirigoval Novosvětskou... Osobně sázím na citlivější Nellu. A přeji jí hezký život. Tento oslí můstek pro kariéru Šarlotky stejně nedopadne a beztak jistější je útok na úspěch ze zálohy. Z minulosti vidíme jen to, co známe, o Gottovi by mohl dokument vypadat mnohem pestřeji. Aspoň že se tam mihla Zelenková. Zezadu byla k vidění. Jinak minulost v tomto směru ani v náznaku. V takovém podání by odstranění balastu na výsledných 90 minut bylo víc než rozumné, no ale prý se natočilo šest hodin použitelného materiálu, tak počítám, že zdaleka nekončíme. Mno. Hlavně když to sype.

Příjemný průměr na líný, gaučový, podzimní podvečer. Milé, neškodné, jednohubka spíše pro děti. Robot peckovní!

Kromě příběhu samotného, který byl velmi dobře natočen, obsazen, mělo to švih, styl, grády, je osvěžující, kterak se toho tvůrci politicky korektně nebáli a naservírovali nám v doprovodných záběrech zajímavou podívanou na způsob žití sociálně slabých, emocionálně křehkých, ustrkovaných etnických skupin, kterým je třeba odevzdat nejlépe vše, ideálů včetně. Pro někoho normální povinnost, která ho dělá lepším, ještě lepším, nejlepším, protože jinak by byl asi naprosto nezajímavou existencí, však pro realistu náhled na cosi, co  už někde po světě viděl a nedokáže to dostat z hlavy (třeba v jihoafrickém Shittownu řekněme před dvaceti lety, od té doby a už tam turistiku nesměruje..) nebo to může divák méně zcestovalý, kovaný jen bazénovými destinacemi s all inclusive servisem, znát ze slavného bijáku, který jiní filmařští kabrňáci nazvali Černý jestřáb sestřelen, a našlo by se jistě více starších kousků... Neskutečný bordel, anarchie, anti systém, stát ve státě, Kábul v Marseilles... V takových oblastech být policajtem nebo sousedem musí být chuť. Pěkné. No. Pokud má někdo, při pohledu na tohle, problém s Luníkem IX., možná by měl překopat žebříček hodnot. Zlaté ohně, panely bez drátů, kradené slepice v dírách po oknech, světlíky bez stupaček, či noční zpěvy s kytarou... Já byla v Marseilles v roce 1999. Budu si ji tedy pamatovat takovou, jaká bývala. Tím nic nepokazím.

Téměř divadelní, konverzační drama, Jessica a Michelle excelují, natočeno podle výtečné předlohy, koncept mladšího diváka asi příliš neosloví, ovšem pro nás, kteří máme rádi staré, velké filmy, to může představovat silný zážitek. Pomalé, smutné, syrové, ženská záležitost, při níž člověku často pění krev v žilách. Rodinné tajemství, hnus, špína.

S chutí film pochválím. Mě to bavilo! Smích nahlas, přestože téma bylo chvílemi hořké. Lukáš- Tiborko příjemně odlehčil a nejen on. Divákům si dovolím poradit, aby se nenechali zmást výrazně podobným castingem, jaký lze vidět v seriálu Osada, který mě osobně zklamal natolik, že mu ani z recese nevěnuji cenný čas. Dalo by se říct, že skupina herců pod režijním vedením pana režiséra Bajgara vrátila svému jménu patričný lesk, čili kritika nepadá na jejich hlavy, nýbrž na Kolečkův scénář. Jsem tomu ráda, každý jeden z nich je moc fajn a toporné pitvoření jim dvakrát nesedlo. Manželská touha je kultivovanější zábava. Pěkné. I hrozivé. Lenka Vlasáková TOP a celkově jsem měla příjemný pocit, že tuhle taškařici si všichni dobře užili. To vždy potěší.

Ryze italská, příjemná kriminálka/soudní drama, v závěrečných dílech několik slabší tanců, ale nechci spoilerovat. Celkově skvělé, bavilo mě to, řekla bych, že osloví spíše ženy. Pokud se dočkáme volného pokračování, s chutí se na to vrhnu. Krásná Florenťanka v hlavní roli byla skvělá!