marhoul

Harapes děsný, Marta Vančurová éterická, křehká, autentická, příběh je dnes již legendárně smutný, téma těžké, hudba krásná, proti práci pana Herze nemám ani popel.

Většinou jen poslouchám ze záznamu a dělám nějakou jinou činnost, ale vesměs mě zaujme i téma, které bych nechala ležet ladem. Jednoduchý způsob, jak se dostat k informacím, připomíná mi to úsměvnou Katovnu. Ze které si dělá srandu divadlo Sklep.

Pohlazení po české duši. Spolupráce Hrabal- Menzel ve své nejlepší formě.

Klasická Itálie, v pravém slova smyslu. Příběh o mladém právníkovi, který se snaží prorazit ve svém oboru, je zásadový, pilný, šikovný, však jeho šéf nikoli a tak se mladý, v rámci kariérního postupu, dostane do pořádné šlamastyky. Možná bych dala i vyšší hodnocení, jenomže já tohle už někde- kdysi viděla. Nevím kde, nevím kdy, ale prostě to znám. Nepřekvapilo mě téměř nic.

Lehké rozpaky. Tady se rozepíšu. Nový Timův film je vždycky svátek. Na můj vkus je ale v této pohádce příliš velký rozpor mezi dobrem a zlem. A zla je nevyváženě příliš. Obsahuje mnoho smutných, drsných scén i záporných postav. Na to, že to má být především pro malé diváky, se mi to nějak nepozdává. Jediné scény, které byly pohádkově krásné, jsou ty, v nichž je Dumbo sám nebo s dvojicí dobře vybraných dětí. Tvorbu Tima Burtona mám velmi ráda, ale třeba takový Karlík a továrna na čokoládu je natočen tak, že si ho děti užívají. Je to totiž laskavé. Tady jsem měla chvílemi pocit, že se koukám na Batmana a ne na roztomilého létajícího sloníka. Navíc některé, pravda nejmenší, dětičky nahlas poplakávaly a muselo se odejít. V podstatě netuším, kdo má být cílovka. Svým dětem bych to zatím nepustila, byly by ve stresu. A pro dospělého to také úplně není. Samozřejmě nákladná výprava, triky, to, čím u Disneyho disponují měrou vrchovatou, vše je okázalé, pestré, typicky burtonovské. Nejkrásnější je ale hudba. Stopáž mi připadala přepálená s ohledem na slabší scénář, postavy ukřičené, ve druhé polovině to zavánělo rozbíhající se migrénou nebo epizáchvatem. Z dospělých rolí nebyl vyloženě kladnou postavou asi nikdo, Eva Green je nádherná baba, ale zde působila tvrdě.. Abych to uzavřela, film si jistě své publikum najde, za vidění stojí, ale já upřednostním parádního Střihorukého Edwarda nebo Big Fish. U Burtona potřebuji i poetiku. Dvě za hudbu a barevnost.

Tohle byla vždycky velká zábava. Chromý a hluchoněmý neměli chybu.

Dobrý film. Komedie to tedy není, ačkoli se sarkasmy a cynismem nešetří, každopádně příjemné překvapení. Martin Freeman mě v roli fotografa bavil! Viděno náhodně.

"Je smutnou pravdou, že i velcí... "...muži mají ubohé vztahy. Dickens." Parádní scéna!

Já se řadím do fronty, která chválou nešetří. A to jsem na škleb Keiry vysazená. Proběhl však jenom jednou, když vystoupila z vlaku a pak se už haltovala. A byla výborná. Stejně jako oba sympatičtí chlapíci. Psychologická dramatická romance, ve složitém historickém období, ve zdevastovaném městě, se zlomenými srdci všech hlavních představitelů a do toho všeho jeden nádherný velký dům... Film se bude více zamlouvat ženám, ale to neznamená, že nestojí za vidění. Výprava, kamera, kostýmy, scénář, v podstatě komorní, chvílemi až divadelní pojetí, vše se mi líbilo. Osobně příběh nevnímám jako červenou knihovnu, jelikož (pozor tématický spoiler) ústředním tématem je neštěstí manželského páru, který válka připravila o malé dítě. Takové tragédie mění nebo ničí vztahy... Mám za to, že se Kiera role nešťastné maminky bez dítěte, ( račte si povšimnout, že dítě bez rodiče je sirotek, ale rodič bez dítěte je buď stále rodič nebo nikdo, kdo by stál za slovní výraz), zkrátka své role se zhostila důstojně. Na mě osobně smutek ústřední dvojice i smutek ostatních postav dopad měl a jejich počínání mi připadá pochopitelné.

Kniha je povinnost, film rovněž. Dneska už asi nepůsobí na diváka tak silně, ale vzhledem k tomu, že já jsem ho viděla prvně jako malá žába a solidně se mnou zametl, nechci dát nižší hodnocení. Motýlka mám totiž zařazeného v kategorii filmů, na které se prostě nezapomíná.