pytlik...

No nevím, podle mě je nejlepším kamarádem do deště Tvrdík, nikdo nedokáže držet deštník tak procítěně. Jinak se mi teda nelíbí, jak nenápaditě řešili oba kucí tu zapeklitou situaci. Racionální člověk by se obrátil do historie a vydělal by si ty peníze jinak. Když ve čtyřicátých a padesátých letech dokázala údernice Korabelnikovova obsluhovat 14 tkalcovských strojů najednou, nechápu, vzhledem k tomu, že Vaculík byl navíc muž, že nedokázal jezdit s takovejma dvaceti taxíkama najednou? Dostával by dvacet platů a nedělalo by mu problém splatit těch šedesát tisíc, i kdyby byly úročené třeba 200%. Tofi měl víc možností, jak si vydělat. Podobně jako Vaculík by samozřejmě mohl obsluhovat ve dvaceti restauracích najednou. Ale taky mohl zažalovat jistou firmu za použití jména a inkasovat procenta za prodeje tofifé, anebo mohl v kleci v zoo zaskakovat za gorilu, stačilo by, kdyby si sundal triko a začal se tvářit kapku inteligentnějc.

Jedna z nejlepších, nejvtipnějších polistopadových komedií. Nízké hodnocení mě hodně překvapuje, na druhou stranu, co čekat od sérvru, kde veleřídký stolice typu Forresta Gumpa mají přes devadesát procent. Že já sem mezi vás vůbec ještě chodím, holoto, vždyť vy mě vůbec nejste hodni! Jinak tedy Prachařovi zcela rozumím, jsme na tom stejně, oba dva máme rádi padesátky. S tím drobným rozdílem, že já je preferuju ve formě dvou pětadvacítek, popř. tří sedmnáctek.

Tak jako téma mě bezesporu zaujalo, páč představou výhry ve Sportce taky žiju. Ovšem je nutné si uvědomit tu pravděpodobnost výhry prvního pořadí - je 1:14 mil., jsou dva tahy, takže 1:7 mil, pokud sázíme všech deset sloupců, je 1:700 tis., za rok vsadíme 100x, páč se losuje ve středu a ve čtvrtek, takže nám vyjde, že člověk má při pravidelném sázení šanci na výhru prvního pořadí jednou za 7 000 let. A to je krásný, ne? Z toho vyplývá: za á) že nemá smysl sázet, pokud je člověk normálně racionální a nevěří na zázraky, za bé) má smysl sázet, pokud člověk na zázraky věří a modlí se k tomu správnýmu bohu, a za cé), ještě jeden závěr, ke kterému ovšem dospěli jen ti nejosvícenější a nejgeniálnější z nás. Takže, na co jsem přišel: jakožto člověk zcela racionální je jasný, že na to musím jít "z druhý strany" - podle toho známýho přísloví, že když Mohamed neobšťastňuje kozu, musí si koza najít jinýho kozla. Zkrátka musím svůj život prodloužit na těch 7 000 let, pak budu mít skoro stoprocentní šanci, že v tý sportce vyhraju. Se fakt divím, že to nikoho jinýho zatím nenapadlo. Takže jsem odešel do lesů, piju vodu z potůčku a jím jen (snad)léčivé bylinky. Internet samozřejmě nemám, třeba tenhle komentář posílám po holubovi, vždycky mu řeknu, co má někde vyťukat na počítači. On pozorně naslouchá, ale holt má malou hlavičku, často to poplete, a podle toho ty komentáře taky vypadají.

Na tento film jsem byl doslova brutálně zlámán jistou plzeňskou patriotkou - uživatelkou čsfd, kterou nebudu prozrazovat, snad jen tolik, že by se její nick dal označit zkratkou ss a že je velice pohledná a sympatická, čímž se okruh pro hádání velice zužuje, že, páč takových uživatelek tu rozhodně není nazbyt. No ale zpět k tomu doporučení, ona říkala, že jako tohle dílo obsahuje veškerou esenci a krásu toho jejich zvláštního města, že ho používaj v Plzni místo hymny, že věrně zobrazuje místní rázovité charaktery, zkrátka, že se jedná o naprosto realistický dokument, přesně takhle to u nich vypadá. Dobrá dobrá. Nejdřív jsem chtěl blahosklonně napsat spoustu štiplavých poznámek, kterými my namyšlení Pražáci častujeme všechna místa v České republice a 99% míst v cizině. Např. mě hodně překvapilo, že ve filmu jezdila auta a né koňský či kravský povozy; jestli jsem se dobře díval, neobjevil se tam nikdo s vídlema a v gumákách (tleskám režisérovi, to muselo dát práci, odchytit je a nacpat do celkem ucházejících úborů, ani nechci vědět, kolik vyfasoval píchnutí vídlema a zásahů hnojem, než se mu to podařilo!). Noo a kdybych měl být třeskutě vtipný ohledně té proslulé nahaté scény, řekl bych, že není náhodou, že si režisér vybral zrovna Plzeň k jejímu natočení, páč vrána k vráně sedá a prdel druhou prdel si hledá, anebo že jako je to krásný filmový ztvárnění matrjošky, malej zadek ve velkým zadku. Ale aby to nevyznělo divně, já třeba do Plzně jezdím rád, vždycky mě potěší, jak místní vesničané doslova visí na mých rtech, oni si prostě uvědomujou, že by byli bez nás Pražáků ztracení, vůbec by nevěděli, co dělat, jen by tak zmateně pobíhali. My jim musíme se vším radit, ukazovat jim, jak se co dělá a taak. Si představte, že třeba kousek u Plzně je pole, kde i teď v říjnu stojí neposekaná kukuřice. To je jasný, prostě se nějak přerušilo spojení s Prahou a místní sedlák furt sedí u holubníku a čeká na rozkazy, a protože ohledně pole ještě nic nedostal, vůbec si neví rady, tak radši nedělá nic. No ale zpátky, jak jsem říkal, tyhlety štiplavý poznámky sem psát nebudu, páč jim nechci zhoršovat jejich utrpení, chudáci Plzeňáci to maj už tak obrovsky těžký, když se jim po tý jejich vesnici potuluje to individuum Hrušínský nejml. a krákorá všelijaký obskurní písničky hlasem Michala Davida…

No jo no, svět je nespravedlivej. Comtovi de Lautréamontovi za jeho "krásné jako nahodilé setkání deštníku a šicího stroje na operačním stole" každej tleská, a na Soukupa za jeho mnohem surrealističtější dílo každej kydá tuny odpadu. Přitom kam se hrabe nějakej operační stůl na těhotnýho Sypala, Moravce s myší maskou, kuře chovající si kozu na mlíko, kozu coby příslušníka policie ČR a vola coby ministra, ha?!

Spolu s jedničkou velmi podceňovaný film. Každej, kdo se vysmívá majoru Maisnerovi, by se měl mrknout sem. Není náhodou, že letech 1994-1997, kdy tu vládl tenhle polda, došlo k výraznému poklesu kriminality. Copak by se někdo odvážil postavit týpkovi se selhávající pistolí? Zaznamenal jsem taky nějaký nejapný poznámky, že Potměšil hraje všechny svoje role stejně. Takovým zaslepeným kritikům odpovídám, že herec se nepřizpůsobuje roli, ale naopak si roli přizpůsobuje sobě. Vezměme si takovýho Hrušínskýho nejst., kterej je branej jako náš top umělec. Přitom byl vrcholně mrtvolnej, ať mi někdo jmenuje roli, kde by hýřil energií, rozdával úsměvy na celý kolo a měnil intonaci v hlase. Ne, on se všude jen tak ploužil, mluvil na půl úst, když udělal nějaký gesto, to si člověk otevřel šampus na oslavu. Málo se to ví, ale Hrušínský umřel už v šedesátých letech, kdy ho srazilo auto, ale vzhledem k tomu, že se jeho mrtvolnej stav se od toho živýho vůbec nelišil, jeho okolí to zaznamenalo až v r. 1994, a narychlo ho nacpalo do rakve, aby nepohoršoval.

Na mě podobné filmy působí dost depresivně. Dívat se na lidi, který jsou tak omezení, že maj v hlavě jen práci. Kteří by klidně utekli z vlastní svatby, jen aby nezmeškali směnu v továrně, páč kdyby se vyrobilo o pět šroubků míň, bylo by to neštěstí planetárních rozměrů. Od doby, kdy technickej pokrok umožnil, že už nikdo nemusí trpět hladem, je podobný chování neodůvodněný, ne. Páč větší výrobou se štěstí nezíská.

Propagační video Spolku přátel žehu. Páč co si budeme nalhávat, když si na vás zasedne popel, zase až taková hrůza to není. Pokud tedy zrovna nejsme hysterická ženština s bělostně bílýma šatama a vyprodaným Arielem všude v okolí. My ostatní to smítko v oku tak nějak přežijeme.

Tento film ocení pouze ornitologové, páč tolik ptáků se v jiných českých snímcích nenachází, přírodopisné dokumenty nevyjímaje. Ovšem mě, známého nemilovníka zejména holubů, zkrátka podobný téma nadchnout nemůže.

Dódi mi bylo fakt líto. Coby majitel domu muset poslouchat vychechtanýho Rašilova, kterej prostě nemá na zaplacení nájmu, i když se tak tak vejde do kalhot, jak je obtloustlej. Kdyby přestal peníze proměňovat v tuk na svým těle, určitě by měl zcela v pohodě těch 125 zlatejch na úhradu dluhu, mohl bejt zdravější on sám i pan domácí, kterej by se nemusel tolik čílit. Jinak teda Dohnal opět prokázal, že může nosit nos nahoru, pověst jednoho z nejhorších českých herců mu nepřísluší jen tak náhodou. Zejména v pasážích, kdy chtěl vyjádřit jakoukoli emoci, byl přímo tragický. Takže vlastně pořád. Podle mě nejlepší výkon ve svý kariéře podal v roli Klementa Gottwalda, kdy byl nalíčenej tak, že nemohl udělat jakoukoli grimasu, jen kynul rukou, řekl jen asi tři věty, který ještě navíc byly namluvený někým jiným. Vítová překvapila příjemně, nepředvedla takový hujersky snaživý výkon jako obvykle, působila celkem přirozeně. Zato Nasková nepřekvapila, opět to vypadalo, že trénuje na soutěž v nehybnosti (kde mimochodem skončila druhá, ale jen těsně, první se umístila mrtvola v rakvi).