pytlik...

Robocopa jsem poprvé viděl v přibližně stejný době jako Terminátora a musím říct, že ve srovnání s ním působil jako chudý a silně neduživý příbuzný. Ač oplechovanej a opřilbovanej, na Arnieho by neměl šanci, odletěl by dvacet metrů daleko jen z toho, že si Terminátor odfouknul patku z čela. A to vůbec nemluvím o jeho směšný chůzi, přesně takhle chodil dva měsíce jeden kamarád poté, co se mu ulomilo sedlo u kola a on si toho nevšiml včas. A ani těmi svými vzpomínkami na mě dojem neudělal, správnej drsňák není ani trochu sentimentální, slzička se sice v jeho oku může objevit, ale tak maximálně z lítosti... z lítosti nad tím, že protivníkovi zlomil jen jednu ruku a né obě.

Další film, který prokazuje, že akční scény jsou většinou to nejnudnější, co divák může v širém světě zhlédnout. Je teda pravda, že mi při všech těch vlnících se chodnících, rozpadajících se budov a bourajících aut srdce bušilo jako zběsilé, ale to jen proto, že jsem ráno snědl 360 gramovou bonboniéru a k obědu si dal směs suchých nepukavých jednosemenných plodů obalenejch v čokoládě, z čehož se dá poznat, jakej jsem chlapák a tvrdej muž, slabší povahy by z takového přívalu cukru dostaly infarkt. Ani souboje mezi padouchy a hrdiny film nijak nezachraňovaly, tak maximálně zachraňovaly image našeho pana prezidenta, páč ukazovaly, že o hůlku je skutečně velkej zájem i v zahraničí, kouzelníci se o něj přetahujou. A ani výběr hlavních hrdinů se moc nepovedl, Redmayne se tvářil celou dobu jak retard, s výjimkou oněch vzácných chvil, kdy se tvářil jak kretén. Jediným mně silně sympatickým charakterem tak zůstává zvířátko hrabák, v podstatě takovej kapesní oslíčku otřes se ve fázi tankování náplně. Toho chci, zejtra si pro něj jdu do zverimexu. Ale abych jen nepomlouval, film má i perfektní výchovné poselství, to se Roulingové povedlo. Učí nás, že se máme chovat dobře nejen k lidem a zvířatům, ale i k věcem, nemáme jim ubližovat, páč pak takovou rozčílenou kredenc zvládne jen málokdo. A taky je od ní hezký, že když se dozvěděla, že Depp výrazně změnil imič, hned mu do filmu napsala desetisekundovej štěk, jen aby se jeho vzhledem vodbarvenýho hipstera mohli pokochat i diváci. Ách jo, vobčas je i deset sekund taak nekonečně dlouhejch...

Mně se to líbilo víc jak první film, čímž tedy nechci říct, že by v něm bylo míň nelogičností. Třeba mi moc není jasné, jak mimozemský tvor, kterej je taak fyzicky zdatnej, silnej, když dokázal vyskočit z ledový krychle jak poručík Beran, když ho napíchli na rožeň, rychlej jak Usain Bolt po požití mlíka a kyselých okurek, kterej evidentně ke svýmu životu nepotřebuje oděvy, páč dokáže přežít jak obrovské mrazy, tak velká vedra, a nepotřebuje ani nijaký nástroje, aby si chytil kořist, dokáže vybudovat kosmickou loď a rozsáhlý podzemní komplex. Asi v sobě musí mít neskutečnou touhu po zdokonalování, páč objektivně ho k těmhle budovatelským výkonům nic nenutilo. Taky je pravda, že vzhledem k počtu jeho končetin mu musí jít jakákoli práce hezky od chapadla. Tenhle mimozemšťan má taky zajímavej životní cyklus... Zatímco když se promění v nějakýho člověka, udělá to strašně nenápadně, bez známky bojů, maximálně po sobě zapomene uklidit amalgámy na podlaze, když se z člověka klube, aby mohl nakazit další oběť, dělá to s plnou parádou, s úžasným zvukovým a obrazovým doprovodem a zanechává po sobě děsnej čurbes. A má taky značně sebedestruktivní sklony, jak prokázal závěr, kdy zuřivě spolupracoval na svým zničení, než ho jeden blbej malej kroužek prozradil.

Celkem mě to zklamalo, asi jsem měl velká očekávání. Nejlepší na filmu byla první scéna s honěním psa a zastřelení norka, a to je tak nějak dost smutný. Fascinuje mě, jak si spousta autorů sci-fi myslí, že kontakt dvou civilizací by probíhal podobným způsobem, že by se jako navzájem požíraly. Ve skutečnosti by nejspíš obě dvě vymřely, aniž by se stačily nějak blíž "seznámit", a to kvůli virům a bakteriím, kterýma by se navzájem nakazily a na který by jejich organismy nebyly uvyklý. O takových věcech jako je jiný složení vzduchu apod. ani nemluvě. U některých filmů tyhle nelogičnosti až tolik nevadí, páč maj zajímavou atmosféru, např. Vetřelec. V případě tohohle snímku ale tohle neplatí, navíc děj je poměrně nudnej, a s tím nehořlavým dřevem to fakt autoři přehnali (hlavní hrdinové se oháněj plamenometem ostošest, a ačkoli je podstatná část stanice postavená ze dřeva, oheň vždycky stráví jen vetřelce a pak poslušně uhasne).

No jo no, tohle mlékárny z Posázaví těžce podcenily. Zatímco ještě před dvěma rokama zahrnuly Lipskýho a Svěráka zlatem, takže ti vychválili jejich výrobek do nebes a nechali cpát pribináčkem i stoletý duchy, Dietlovi odmítly i takovou drobnost, jako dát mu zdarma pribináčka ke snídani, a takhle to dopadlo. Dokonalý antiproduktplejsment, jak říkáme my frikulíni. Pokud tedy nevezmeme do úvahy takovou nepravděpodobnou variantu, že se ty mlékárny chtěly prosadit mezi fotbalisty, jako ukázat jim, že když maj pribináčky, míč nepotřebujou. Jinak já mám pro tyhle socialistický seriály slabost, jak se tak líně převalujou, v podstatě se v nich nic zlýho nestane, všechno končí rozjuchanou selankou... No i když, v tomhle případě jsme si užili akce až až, mám na mysli ten převrácenej kombajn, to bylo drámo. Mimochodem, pod dojmem této scény pak v Německu natočili na podobný téma celej seriál, myslím, že se jmenoval Kobra.

Jsem nad tím tak dumal, a doopravdy, jestli s nějakou lodí na moře, tak jedině s lodí homosexuálů. Páč pak se člověk nemusí bát, že ho potká osud Titaniku - veškeré ledovce v okruhu sta mil se prostě musí rozpustit. No a kdyby nešika kapitán vrazil do nějakýho kamennýho útesu, člověk by se nemusel bát utopení, stačilo by se přidržovat těch kolegů homosexuálů, páč si tak představuju, že ti po vzoru horkovzdušnejch balónů taky stoupaj vždycky vzhůru, držej se na hladině. A dost možná, že ti obzvlášť vypečení exponáti jsou teplí natolik, že se díky nim ta okolní voda vypaří a člověk prostě nemá šanci se utopit. Jůůů, já teď přišel na to, proč Mojžíš dokázal překročit Rudé moře suchou nohou, jdu to prokonzultovat s knězem do nejbližšího kostela.

Myslím, že takováhle sračka nebyla na zeměkouli vidět ani v letech 1829 - 1851, kdy tu řádila pandemie cholery. Jako vod režiséra je to celkem odvaha, používat tak často zpomalený záběry u herce, který ovládá perfektně pouze tři výrazy tváře: rádoby tvrdý, rádoby přemýšlivý a rádoby bolestný. Jedinej výraz, kterej mu jde perfektně, je nechápavý, ale to jen proto, že ho nehraje. A navíc má Cage doopravdy spoustu charismatu, asi jako noční hlídač parkoviště. V reálu by tenhle herec mohl porážet protivníky jen dvěma způsobama… buď by se při pohledu na něho rozchechtali a nebyli by ničeho schopný… nebo by na ně udělal prosebnej ublíženeckej pohled ála petr nečas... pak každej padouch přestane bojovat, páč přece nebude dávat facku takovýmu chudákovi, že jo. No abych byl spravedlivý, ani Travolta na tom není líp, ten by mohl hrát hlavní roli v reklamě na vdolky. No ale zpátky k těm zpomaleným záběrům. Pokud pracuju s takovýhlema netalentovanýma nehercema, tak snad radši natočím film zrychleně, aby divák nestihl pořádně zaznamenat jejich výrazy tváře, gestikulaci a dialogy, a né je zpomalit na polovinu, aby se divák mohl kochat všelijakými detaily. Zkrátka, já se celou dobu držel za hlavu, abych si jí nad těmi výkony nevykroutil ze závitu. Akční scény taky stály za to, mohly by se používat při meditačních kurzech k uklidnění mysli, mně třeba nedokázaly zvednout tep ani o jeden buch za minutu navíc. Největší vzrušení při sledování jsem zažil, když jsem ucítil, že mi na nohu spadlo něco mastnýho, on to byl chleba s máslem ze stolu. Ále co, než jsem to máslo namazal z mastnejch nožních prstíků zpátky na chleba, uběhlo z filmu několik dalších minut, který jsem tím pádem naštěstí neviděl. Takže jsem za tu nehodu ani nebyl naštvanej. Ale i tak jsem přemejšlel, že bych tomu veledílu dal aspoň jednu hvězdičku, páč nějaký ty světlý momenty mělo: třeba cageovo přání, aby mu po operaci obličeje vrátili zpátky na hruď tu jizvu... za tu báječnou romantickou vzpomínku, ve který si jeho manželka zlomila zub o ječný zrno... a navíc mi Cage připomínal cyklistu Wigginse. Takže ještě tak před měsícem bych tu jednu hvězdičku dal, ale teď, po tý aféře s TUE při Tour de France, ani náhodou!

Představa výrazně zrychlené evoluce je fascinující a hlavně, je naprosto pravdivá. Neboť jisté výkony jistých lidí na jistých pozicích nelze vysvětlit jinak, než tím, že ještě včera byli jednobuněčnými amébami, a přece jenom ani všemocná evoluce nedokáže dělat zázraky. Mám tím na mysli náš momentální a předmomentální hrad, jehož obyvatelé jsou neustále zahaleni v oblak smradlavého dýmu, neb kyslík je pro ně smrtelně jedovatý, no přesně jako v tom filmu. Popř. mám na mysli i některé představitele naší "kultury", jako je třeba Kohák, kterej ze strachu před selénem nepoužívá nejen head and shoulders, ale ani žádný jiný šampon, a podle toho taky jeho vlasy vypadají. Zase na druhou stranu, Vorel si pochvaloval, že výrazně ušetřil, při hraní role instalatéra nemusel Kohák vozit v plechovce vazelínu, měl vlastní zdroje.

Na filmu s Vojtou, majitelem nejlegračnějšího hlasu v naší kinematografii, se vždycky rád podívám. Pravda, tentokrát se mi to moc nevyplatilo, páč jeho "sakulente" bylo natolik sugestivní, že si nemůžu pomoct, musím to každejch pět minut říkat taky, s pravou vojtovskou intonací. Ale tak jako se mi to vlastně vyplatilo, matinka mi řekla, že mi napíše omluvenku do práce, že nepřijdu, ať tam nedělám ostudu. Jináč se jednalo o velmi nudný film, zvlášť pro nás, zkušené Pražáky, kteří máme s příjezdy venkovanů vlastní bohaté zkušenosti, takže jsme se nedozvěděli nic nového. Třeba já, pokud čekám nějakou návštěvu z vesnice, chodím na nádraží patřičně vybaven, vždy nasadím ochranné svářečské brýle, v jedné ruce držím lžíci a ve druhý smetáček a lopatku. Brejle kvůli tomu, aby mi vzácná návštěva nevypíchla oko vídlema, lžíci na zatlačování vykulených očí a smetáček na úklid spadlých brad, což se děje vždycky, když vyrazíme na prohlídku do města. Naštěstí řidiči tramvají jsou zvyklí na nevěřícné obdivné výkřiky jedinců ve zvláštních úborech, co se v Praze nosily tak kolem roku 1630, do metra člověk venkovany vezme až tak čtvrtý den, kdy už se trochu aklimatizovali. Ale zpět k filmu, jak už tu mnozí řekli přede mnou, povahová podobnost pantáty k babičce Boženy Němcové je naprosto markantní. Mě by zajímalo, jak by vypadalo jejich setkání či přímo soužití... jestli by si jako náramně notovali, nebo by se naopak hádali do krve, že jako do týhle polívky se dávaj jen dvě mrkve místo tří a že člověk má ráno vstávat ve čtvrt na pět a né v půl pátý a tak.

Tak jako rozhodně lepší než první díl, ale i tak dost strašný, že lepší hodnocení než odpad tomu prostě dát nemůžu. Je vidět, že USA jsou doopravdy zemí neomezených možností, páč nikde jinde by se ti dva tragédi neměli šanci uživit jako komici. Á jak vidím, oni to jsou Angličani, no to je fuk, to na předchozí větě nic nemění. Ale určitou kvalitu tomu filmu musím přiznat, povedla se jim přímo věštecká metafora, ten jeden šílenec se svým účesem vypadal jak Trump a ten druhej, co ho hrála holka, by se dal přirovnat k Hillary. Pravda, pár rozdílů by se našlo, třeba jejich rozhovory byly inteligentnější než obou zmíněných politiků.