pytlik...

Hvězdička za jeden z nejlepších výroků v dějinách lidstva ("Už nechci zkřivit vlas ani mouše, ani květáku").

Slušná zábava s vtipnými vtipy a situacemi, to se zase v americké kinematografii tak často nevidí. A navíc má film i filozofický přesah - myslím zejména to, jak onen mimozemský šváb považuje lidi za obtížný hmyz (teda lépe řečeno né za hmyz, protože to by byla pro něj naopak pochvala) na nižším stupni vývoje než je on sám, a že je tedy možné lidi zabíjet stejně, jako to děláme my s brouky. Když se tak nad tím člověk zamyslí, tak má v podstatě pravdu. Tím pádem se stává nechutnou jedna ze závěrečných scén i z jiného důvodu, než jsou vyhřezlé vnitřnosti. Představme si, že by někdo drtil se stejnou bezstarostností a pomstychtivostí lidi podrážkou boty, jako to dělal Smith se šváby. No a druhá zajímavá scéna byla, jak se ta patoložka obořila na Smithe, že snad může dát najevo svou sexualitu, aniž by musela být automaticky nahlížena jako lehčí děva.

Jo jo, to je ta síla svědomí. Myslivec mohl šveci v rámci spravedlivé odplaty stokrát rozstřílet barák, ale s ním to ani nehnulo. Stačilo ale, aby mu jednou někdo něco vzal, on se hluboce zastyděl a s krádežemi okamžitě přestal. Jinak horská atmosféra je v příbězích moc pěkně zachycena, i když mě kapku mate, že jednotlivé baráky jsou utopené hluboko v lesích.

To si nikdo nesmí ke Krkonošovi dovolit, tohleto. V Krakonoších smí odjakživa strašit jen on!

Váleček a spol hrají lépe než v první řadě, jednotlivé epizody mají lepší děj, i když je silně kazí nepřátelský vpád malovaných dětí a dětiček. Jo jo, poučení je jasné. Mládež se sama o sobě bavit nedokáže, jenom se nudí, musí začít chodit do pionýra, aby něco zažila.

Na hloupý začátek naroubovaný vážný prostředek a rádobydojemný konec... Tak to je doopravdy konec. Jinak než špatně to ani dopadnout nemohlo, když 38 letá Bohdalová hraje slečnu, která má moc svými půvaby kohokoli obtočit kolem prstu.

Pod shlédnutí první povídky jsem se hned vrhnul do předsíně prohlédnout si koberec. Bohužel, nebyly na něm ani čintamani s ptáky, ani čintamani bez ptáků, a nakonec jsem pánové v té předsíni nenašel ani ten koberec! Výtečně se své role zhostil Hlinomaz, jeho způsob tichého vniknutí do vykrádaného objektu a utišování vzteklých psů prostě nemá chybu. Druhá povídka se mi jevila poněkud slabší už třeba proto, že pomačkaného melancholického Brodského a věčnou slečnu Bohdalovou nijak zvlášť nemusím.

No nevím, podle mě smrt takovýmhle způsobem možná není, maximálně by ty údery lžičkou měly stejné účinky jako trochu drsnější masáž, a co by za to jiní dali. No a jestli byl ten nešťastník takový nepřítel masáží, stačilo si někde koupit velice silný magnet, pověsit ho ke stropu a stát vždy pod ním.

Pořad, po jehož shlédnutí je nad slunce jasné, jak získala marihuana své druhé jméno. Ano, samozřejmě, je to po jejím největším uživateli - vychechtaném moderátorovi Pavlíkovi.

Ach jo, některé věci shlédnuté v dětství je lépe nechat ve vzpomínkách tak jak jsou, a nepokoušet se je oživovat v dospělosti. Jinak hrozí nebezpečí, že se z démonické, legendární, rebelské postavy válečka vyklube jen hodně špatně hrající velice slušný chlapeček bez jakéhokoli charisma. Ony vůbec i ty ostatní děti hrají velice špatně, z dialogů člověků naskakuje husí kůže a ty příběhy... no nic radši.