pytlik...

Při pohledu na Terence Hilla jsem se zaměřoval zejména na jeho chrup, neboť mi neustále tanula na mysli případná věta ze Slovácka sa súdí "Kača Prútkova byla robka trochu obstarší (řezaly sa jí po třetí zuby!)". Děj nemá smysl hodnotit, jednalo se o koninu vyprávěnou koněm, a protože u koní oceňuju jen salám, a né scénáristické schopnosti, nijak mě to nenadchlo.

Naštěstí nerealistické. V realitě by se žádná štíhlá holka pro bonbon nesehla, páč drží dietu. Sehnuly by se pouze ty, u kterých rozhodně nechceme, aby se sehnuly.

Vzhledem k tomu, že jsem v písničce slyšel "suck my dick" a "fuck her ass", tak jsem doopravdy čekal na konci něco jiného. Něco daleko lepšího, než přišlo.

Já bych k Brodského postavě nijak shovívavý nebyl. Z různých náznaků vyplývá, že se v minulosti ke svým dětem a manželce nechoval moc dobře, takže sklidil jen to, co v nich zasadil. Což pro rodiče může být poučení, že nutnou, nikoli postačující podmínkou dobrých vztahů v rodině je doopravdy děti respektovat, neponižovat je, nesázet jim do hlavy všelijaké nesmysly, pocity viny, kvůli kterým pak mají problémy s prosazením se v životě apod.

Vzhledem k přítomnosti Mandlové bych spíš dal filmu název "Hodina a půl neštěstí". Co si budeme nalhávat, role skromných tichých dívek jí moc nešly, páč ty musela hrát. Zato jí šly parádně role protivných nafoukaných slečinek, páč to hrát nemusela. A dál, zatímco mnozí se umělé inteligence obávají, já naopak doufám, že bude natolik nelogická a pošetilá, že bude doopravdy chtít jednou ovládnout svět. Samozřejmě, protože to bude inteligence, neovládne lidi neinteligentním způsobem, tím, že je vyhubí. Naopak jim dopřeje ty nejvyšší rozkoše, jaké bude schopna vymyslet, aby lidi držela v rauši, v blažené neaktivitě, a oni se jí tak do ničeho nepletli. A já jí řeknu, že mě přivodí vrcholnou blaženost jen tím, že vymyslí a realizuje nekonečný seriál, kde bude mít hlavní roli Ferenc Futurista.

V první části mě svým výkonem nejvíce zaujal Djangův otec. To vážně vydržel cca 10 minut nehybně ležet jakoby mrtvý na klusajícím koni? Nebo si režisér vypůjčil nějakou skutečnou mrtvolu? Je fakt skandál, že jméno toho herce, popř. název půjčovny mrtvol, nevidím v seznamu "hrají". Nad čím jsem ještě dlouho uvažoval je, jak se tehdy ověřovala totožnost? Mladej si přijde, prohlásí "jsem syn toho a toho" a zdědí né půl statku, ale půl banky, hospody, vily a celou krasavici (později se ukáže, že u té poslední jmenované není o co stát, páč pod krásným pozlátkem se skrývá veskrze shnilé jádro). Neukáže žádný občanský průkaz, nebo fotky z mládí, nebo dopisy od otce, nebo kakaovou skvrnu velikosti mexického dolaru, a přesto mu všichni věří. Já být tím majitelem druhé půlky banky, hospody, vily a žádné krasavice, tak mu nenaletím, pošlu ho pro chybějící doklad totožnosti na matriku na druhý konec států a mezitím zpeněžím veškerá aktiva a mizím.

Líbilo se mi, jak Delon použil celý svůj výrazový rejstřík - celou dobu by se od jeho tváře mohl učit nehybnosti i balvan, s tou čestnou desetivteřinovou výjimkou, kdy se veselil s jednou z jeho milenek, a kdy vypadal jak králíček, kterého místo na tužkovou baterku připojili rovnou na temelín. Patrně nemoc z povolání, z toho zašívání žen po porodu jel v této situaci jak obvzlášť splašený šicí stroj.  Jinak z morálního hlediska proti jeho chování nemám ani to nejmenší. Těm zástupům svedených ženských nic nesliboval, a že nevyslechl kdysi starého přítele, kterému zemřela žena? No pardón, není vzdálenější téma, do kterého by se mohl vcítit proutník s miliony žen na každém prstu. Co vyčítám filmu, je závěr. Když režisér zvolil tuhle variantu, je od něj vrcholně nehezké, že divák neví, jak to s Delonem dopadlo. Přišlo se na to, nebo ne? Měl pak výčitky svědomí? Atd.

Uznávám, můžu si za to sám. Malou omluvou mi může být, že bylo takové vedro, že jsem byl líný televizi přepnout, když tam skočilo tohleto. Žánr romantické komedie těžko může nadchnout člověka jako jsem já, který za největší romantiku považuje, když je sex až na druhém rande a ne už na prvním. Takže těžko jsem se mohl ztotožnit s hlavním hrdinou nepříliš přitažlivého zevnějšku, s tváří jak lívanec a obarvenými vlasy, který měl deprese poté, co si konečně zachroustal se svou vyvolenou.  Jinak jeho permanentně smutnému výrazu se nedivím... Údajně se jednalo o komika s vlastním pořadem a člověk, který považuje za vtipné mluvit změněným hlasem jak po mrtvici, jak předvedl v jedné scéně, se humorem uživí jen těžko.

Rozhodovat se, jestli je horší první díl nebo pokračování, je jak dumat nad tím, jestli je lepší dostat ránu do hlavy kamenem nebo cihlou. První díl mně lezl na nervy, druhý mě nekonečně nudil. Jediné vzrušení představoval strach, aby spolu Kopta a Freimanová neprovozovali víc než bezduché plytké plácání.

Jelikož jsem vůbec nechápal děj, soustředím se pouze na vizuální stránku filmu. Neprakta se nemusel kreslit s ilustrací ke Švandrlíkově povídce "Přiblblý Antoušek Milivoj", stačilo tam dát fotku permanentně přiblble se usmívajícího Lee Van Cleefa. To se fakt nedalo. A to k úsměvu přidejme jeho permanentně vykulené oči, vypadal přesně jak žán maré, když si sundaval masku Fantomase.