pytlik...

Jako prostředek pro výuku angličtiny bezesporu jedinečné, pokud člověk není zrovna posluchač nedělní katolické školy a neomdlí při nějakém tom sprostém slově, protože tak čistá a jasná výslovnost, jakou předvádějí hlavní představitelé, se jen tak neslyší. Člověk jim pak v zájmu vzdělání odpustí i tu nebetyčnou teatrálnost. To je ale tak jediný klad, který o seriálu mohu říct, jinak ve mě všichni herci vyvolávali nevolnost, a nebylo to jen jejich stářím, neboť nejmíň sympatickým mi připadal Rheon, asi kvůli předchozím rolím v Misfits a Hře o trůny. Zkrátka, když vidím, jak člověk ve stáří dopadá a vypadá, říkám si, že sebevražda má smysl v každém věku, nejenom v mládí.

Dávám za tři, přestože film obsahuje jednu z nejděsivějších scén, co naše, ale i světová kinematografie dokázala vyprodukovat: totiž Jandáka, narvaného do riflí menších o tři čísla, a hrajícího kulečník.

Příběh z dob, kdy byla žena na oslovení "krávo" ještě velice hrdá, neboť to znamenalo, že nemá hodnotu pouhopouhého berana či dvou ovcí. Ovšem když se Havranům narodí Veveřice, musí milovník bizarností zalovit hluboko v ohradě, pokud ji chce získat, protože v tomto případě ani ta jedna kráva nestačí. Jinak já jsem byl s příběhem i zpracováním spokojený, dokonce ani Liška coby tvůrce hudebního doprovodu nevadil, protože se krotil a u svých trýznivých skladeb výrazně ubral volume, takže si člověk nebyl jistý, jestli se ty tiché zvuky opravdu linou z televizoru nebo sousedi pět pater pode mnou připravují řízky. I Bartoška zahrál svou roli věrohodně, i když pravda, při přípravě na tenhle film měl věnovat čas a úsilí spíše chození do posilovny než depilování hrudi. Noo a závěr taky potěšil, žádný hepijend se nekonal, neboť Bartoška odolal dívce s velice lákavým jménem "Šťastná chvíle", nasedl do svého keňu a odfrčel do dáli. Palec nahoru!

Víc jak hodinová reklama na ruské auto nevalné úrovně, které je tu přitom vykreslováno jako to nejhezčí, nejžádoucnější a s velmi nízkou spotřebou (na hostině si nevezme žádné lahůdky). Zajímavost: Režisér v poslední chvíli rozhodl o změně značky, původně se mělo jednat o Žigulíka, takže Zíma měl velké štěstí (anebo smůlu, jak se to vezme), že přišel o tu čest (nebo o ostudu) být prvním homosexuálním princem v historii.

No musím říct, že mi je Rapunzel ze všech těch amerických superhrdinů nejsympatičtější. Zatímco wolverine je se svými drápy poněkud nechutný, po zásahu Batmana jeden nestačí uklízet hmyzí nožičky a na fleky od Spidermana aby si pořídil nějaký čistící jar non plus ultra, u Lociky si stačí dávat pozor, aby člověk zrovna nejedl polívku, protože vytahovat z ní její vlas by fakt nebylo nic příjemného. Takže my, co tyhle tekutiny nejíme, jsme v klidu. Taky mě fascinuje, jakou silou musela tahle drobná dívka vládnout. Za prvé, tak dlouhé vlasy něco váží. Normální vlasová pokrývka má údajně hmotnost 1,32 gramu na centimetr čtverečný, poloměr její hlavy sice neznám, ale žádný Einstein (nebo kretén) s gigakoulí určitě nebyla, tak řekněme takových 10 cm. Délku jejího porostu odhaduju na minimálně 50 metrů, vzhledem k výšce věže. A měla štěstí, že jí vlasy pokrývají jen půlku hlavy, takže to máme 4x Pí x 10 na druhou x 1,32 / 2 x 5000, tj. 4 144 800 gramů, tj. 4,1 tun!!! Pánejo, ta musela ale mít vypracované zejména krční svaly. No a k téhle váze ještě musíme přičíst hmotnost té čarodějnice, která tak často používala Rapunzeliny vlasy coby výtah a která se sice na sebe snažila hodně dbát, ale takových dobrých 60 kg měla taky. Nooo a za druhé, s takovouhle neskutečnou hmotností ta dívka mávala lehce jak s bičem, běhala po lese jak Zátopek, kde se navíc místo hřebenem česala stromy a četnými keři, nebála se vstoupit na křehkou loďku, dokonce dokázala i plavat... Určitě není náhodou, že ten kůň nikdy nedovolil, aby si na něj sedla, když už někoho vozil, tak zásadně lehké muže. A myslím, že kdyby se o ní a jejích schopnostech a síle dozvěděl takový Superman, okamžitě se zahanben vrací na svou domovskou planetu, aby se mohl co nejhloub zahrabat do kryptonitu. No a ten lupič taky promrhával svůj talent, když se snažil o krádeže, místo toho si měl pořídit salón na hubnutí, vždyť dokázal jedním švihem nože snížit Rapunzelinu váhu o dobrých 4 143 kg.

Další film, vyvolávající v člověku rozporuplné existenciální přemítání. Určuje člověka to, jaký je uvnitř, anebo vnější dizajn? Já totiž dodnes nevím, viděl jsem nahý zadek Rachel McAdamsové (jůůůůů), anebo Roba Schneidera (no fůůůůůůůj)?

Na jednu stranu ideově pochybená pohádka, snažící se dětem namluvit, že ani seberáznější žena si bez muže zkrátka neporadí, na druhou stranu ale krásně rozsuzující spor, jestli je Krakonoš plnohodnotným bohem, nebo jenom nějakým malým přicmrndávačem s pár nadpřirozenými schopnostmi. Ano, platí první možnost! Neboť Krakonoš projevil takový nedostatek empatie, který náleží pouze téhle biblické bytosti. Místo aby zblajznul borůvky ve své zahrádce, jde k chalupě téhle ženské a ostentativně, jí na očích, spořádá to, co tu rostlo pro její děti. Pak ji ještě potrestá za to, že se na něj po právu rozčílí. A když žena v potu tváře zužitkuje obrátí trest ve svůj prospěch, nestydí se obrat ji o výsledky její perné práce. No prostě bůh jak vyšitý.

Já myslím, že Cimrman se musí v hrobě závistí pěkně vrtět a nadávat na prudérní 19. století, protože ani jeho nenapadlo vrazit do pohádky problematiku sexuálního zneužívání. Navíc nijak nepotrestaného. Jinak se jedná o příběh značně depresivní, královna se pohybuje ve světě, kde jsou lidé buď zlí, nebo hloupí prosťáčkové, což pak v efektu vyjde nastejno, a navíc v něm neplatí základní fyzikální zákony, takže jí ani nemůže napadnout, že by prostorově značně rozlehlá koruna mohla být strčena pod sudem plným vody. Tak nějak se ani moc nedivím, že celý cyklus Krušnohorských pohádek upadl v zapomnění, pokud tahle epizoda měla být reprezentativní vzorek.

Mi to Troškovo pojetí vtipů připadá stejně přirozené, nepřehnané a odrážející realitu, jako když jsme se ve třetí třídě soutěžili, kdo vymyslí vyšší číslo, a vyhrál spolužák s "tisícpětsetdevětset". Na druhou stranu musím Trošku pochválit, v té době málokdo pamatoval na naše sluchově postižené spoluobčany, a on pro ně natočí celý film. Pravda, my zdraví si musíme dávat na odhlučnění špunty do uší a stejně se pak cítíme, jak kdybysme stáli u repráku po celý koncert nikoli vážné hudby, ále co, to sneseme. Nejvíce hlasového talentu projevovala Růžičková, holt měla v sobě nepřeberné množství hlubin, v nichž mohl vzduch pěkně rezonovat. Málo se o tom ví, ale Růžičková byla naše tajná vojenská zbraň, měla dokonce hodnost generála, v případě boje se s ní počítalo do první řady s úkolem odpuzovat nepřátele jednak zjevem, jednak řevem. Jako dokonalá stíhačka pak byla sama schopna ubránit náš vzdušný prostor. Není náhodou, že do NATO jsme vstoupili až po její smrti, protože před tím jsme ho prostě na nic nepotřebovali. A taky to bylo jedním z důvodů (tím druhým byla touha být prohlášen za svatého), proč šel Kalousek do sebe a uvědomil si, že nějakou tu výzbroj naše armáda prostě mít musí, takže zatímco dřív ukradl cokoli, co nebylo pevně přišroubované, teď z ministerstva obrany odstoupil, založil si novou stranu a začal se chovat mravně.

1. Ideově poněkud pochybené, chameleona do politiky dotlačila omezenost a přízemnost jeho okolí, které mu nedovolilo živit se zahradničením a řízením tramvají. 2. Závěr taky není moc k zamyšlení. To, že neustále roste počet chameleonů, není nic zlého, naopak, až bude každý člověk chameleon, nebude existovat nikdo, komu by to vadilo. 3. Zatímco pravou tvář miliardáře Petra Kellnera nezná téměř nikdo, po zhlédnutí tohoto filmu každý ví, jak vypadá tvář a dokonce i ňadra jeho ženy. No, jde to.