dogrose

Pokud patříte k fanouškům obou dotyčných, nenechte si ujít. Jinak spíš doporučuju fandům televizních inscenací a historikům televizní tvorby. Co za socialismu jiného točit než pranýřování vztahů, téma manželství bylo v 80. letech in. Je to statické, konverzační, v jedné kulise, a pořád dokola omílání, kdo komu co udělal, jak to myslel, jak měl chápat toho druhého, dva monology místo jednoho dialogu, blebleble. Zatímco Božidara je silná zejména ve slovním projevu, ten ďábel Lasica se svojí mimikou a gesty dokáže inscenaci okořenit, díváte-li se pozorně (třeba jeho šťourání v zubech). Zajímavé mi přišlo, že dnes jsou herci starší než jak je zde ostaršili a zaplaťpánbu stále hrají. Tak hodně zdaru!

Pěkně roztomile, hoši! Nejjednodušší cesta byla zabydlet zoo spoustou zvířat s problémy, kterým by tučňáci pomáhali. Naštěstí tvůrci použili tenhle osvědčený kolovrátek jen částečně a myslím velmi úspěšně (stálými obyvateli zoo jsou goriláci Bum a Bác, šimpanzi Phil a Mason, plameňák Růža, slon, nosorožec, pštros, koala, paviánice, chameleoni, paní kachna s káčaty a legendárním Vejcou...). Dali si práci i s rozkošatěním tučňáčích charakterů a zvyklostí. Miluju, když si Skipper míchá ranní kafe rybou. Když se Rico stará o svou panenku a plive nejrůznější předměty, Kowalski se zmítá nenaplněnou láskou k delfínici Doris a Vojín vyhrává svou roztomilostí vykoukanou z věčných seriálů o Lunorožcích. Tučňáci neváhají použít rozum, hrubou sílu, případně obětovat člena týmu, pakliže je zrovna po ploutvi, či cokoli jiného, jen aby se problém vyřešil. Dokonce se vyrovnávají i se sexismem, když se Skipper stane samičkou, alespoň dle Kowalskiho prognóz. Integrace postižených je přirozená (němý šimpanz Phil požívá vážnosti, neboť umí číst). Jsou to hrdinové, kterým se fandí, protože se s nimi dá ztotožnit - nejsou pojati jako supermanové, ale také se dopouštějí chyb. Ne všechny díly se mi líbí, ale celkově mne to uchvacuje. A to jsem ještě nehovořila o dětinském Jelimánovi, remcavém Mauricovi a hlupáčkovi Mortovi. A což teprve doktor delfín Hloubák a jeho přisluhovač ptakopysk, škodič papuchalk, Rudý Veveřák, přihlouplý veveřák Fred, sokolice slečna Kytka, hnusnej had Savio, máti vačice, africkej jedovatej žabáček, měsíční kočka Max, strýček Nigel, jezevčice, bobři... a samozřejmě kámoška vydra Marleen! A to jsem zdaleka nevyjmenovala všechny. Pokud se opakovaně vyskytují lidé, jejich chování je sporné (multifunkční ošetřovatelka Alice) nebo záporné (pracovník odchytové služby X, trapiči zvířat bratři Vesuvských). Celkově považuju seriál za velmi úspěšný a zábavný. A ještě o jednom fenoménu bych se chtěla zmínit: český překlad a dialogy. Nepamatuju seriál, v němž by si čeští tvůrci dali takovou práci se slovy. Je to rytmické, stylisticky čisté, názvy dílů nejsou většinou jen doslovným překladem, ale snaží se vystihnout podstatu. Naprosto skvěle použité jazykové prostředky v dialozích, včetně nejrůznějších novotvarů, přirovnání, frází. Texty občasných písní jsou taktéž fajn (Jelimánův song "Můj malý Jéjé"). V době, kdy Češi česky neumějí a svůj jazyk neznají, se to zdá až zbytečné... Ale já tomu tleskám a děkuju za to. Malý příklad za všechny: "Plavali jsme ve shodě, byl jsem z toho hin, pustilas mne ku vodě, nebyl jsem dost in." (báseň Kowalskiho pro delfínku Doris). Viděla jsem všechny díly, dokonce mnohokrát. A nejsem vůbec fandou animáčů o Madagaskaru.

Pokud jste si tuhle horu sádla a problémů zamilovali ve filmu, asi budete blahosklonnější k seriálu. Nevadí mi zjednodušená animace. Vadí mi nevyužití možnosti, kterou formát seriálu skýtá. Jde se nejjednodušší cestou - panda je ještě víc nemožný, poživačný, hloupý, sebestředný, pitomoučký... - na tom je postaveno jádro příběhů. Až jsem si začala klást otázku, proč je tenhle tvor dál Dračím bojovníkem, když je to takový kretének a ostatní naprosto převyšují v čemkoli. Je to škoda, tučňáci z Madagaskaru využili svou příležitost daleko lépe. Nicméně v kontextu animovaných seriálů je to to lepší. Určitě chválím český dabing a zejména české dialogy, které jsou přitažlivé a pro děti srozumitelné (sledovala jsem na Nickelodeonu).

Skvělá alternativa pro ty, kteří se nebojí pustit uzdu emocím. Pro ty, kteří mají po krk dokonalých laboratoří (CSI kdekoli), kteří nechtějí zcyničtět při pohledu na kusy lidských těl v jakémkoli stupni rozkladu (Sběratelé kostí), případněpro ty, kteří přestávají doufat, že lumpák se nakonec dostane za mříže (Zákon a pořádek). Osudová žena s příznačným jménem Lilly, s bílou pletí, tmavými rty, kšticí blonďatých vlasů, září v oku a omezenou mimikou, roztáhne svá křídla jako anděl spravedlnosti nad každým předčasně přervaným životem a dopřeje duším klid. Vše dokresluje podmanivá hudba, citlivý výběr herců (staří/mladí), či závěrečné rozloučení. Pokud tuto hru přijmete, budete okouzleni. Pokud ne, celkem brzo vás začne štvát, jakou mají všichni svědci, i ti nejsenilnější, geniální paměť a proč předešlí vyšetřovatelé byli takoví babráci.

Tajně jsem doufala, že to bude spíš drama než thriller, v němž konečně jednou uvidím, jak se manželé spojí proti lumpákovi a společně ho porazí chytrými prostředky asi jako Kevin, co byl sám doma. Prostě obyčejný příběh o lidech, kteří musejí čelit manipulaci, což může reálně zažít každý z nás. Bohužel. Samuel L. Jackson je ovšem vynikající, mít ho za souseda, tak okamžitě dům prodávám; film byl dobře stupňován. Nicméně to bylo tisíckrát ohrané klišé, které nejde pod povrch, jen dobře využívá toho, co u diváků funguje. Prostě jedne dobře strávený sobotní večer, když se nechce nikam jít, ale nic víc.

Pohádce jsem přišla na chuť až při druhém zhlédnutí, ale zato pořádně. Je to trhlé, přeplácané, ale má to jednotný styl. Je třeba dívat se bez předsudků, s nadsázkou. Forma není samoúčelná - i když si odmyslím kopulovité kostýmy a výpravu, pohádka by pořád držela pohromadě, protože je za tím něco víc. Možná trochu zavádějící český i slovenský název, původní Mirror Mirror je výstižnější, protože je to prostě film Julie Roberts. Sněhurka je aktivní a půvabná; princ je fakt napřesdržku, takže když se jej trpaslíci pokoušejí vysvobodit z kletby, je to velmi osvěžující (tedy aspoň pro mě). Trpaslíci jsou bezva, bydlí v hájku z umělých břízek, královna chodí za zrcadlo vodou, konec konců proč ne - ty chýše vypadají jak nandu pampový. Bollywoodu bych uvítala víc (vzpomněla jsem si na Zakletou Ellu), plesové kostýmy "mluví": královna jako Srdcová královna, Sněhurka jako nevinná labuť, slouha jako šváb. Čínský drak prímový, optimismus mi vlilo do žil, že Ned Boromir Stark tentokrát nezhynul, ale naopak ožil. Uvítala bych kratší stopáž, vynechání hmyzího sexu a ubrat na tmavosti, ale jinak fajn. Nebylo by pokračování s princem bez košile?

Výborné! Po dlouhé době dobře odvyprávěný děj, který je pro diváka přehledný a srozumitelný a současně nenudí. Ano, sem tam to škobrtne, ale to je věc názoru. Trochu mne tam zatahala za uši věta "já myslel, že jdete kadit", poněkud nedomrlé věty té lesní královny Báry Seidlové a přemýšlela jsem o vhodnosti slova "rurální". Ale v kontextu jsou toto detaily. Animace skvělá, estetické loutky zaplaťpánbu s neotřelým dabingem Lněnička-Nebřenský. Přišlo mi legrační, že pan Křeček a pan Veverka mluvili jak Mistr Yoda. Vynálezy nejsou samoúčelné, jen dopomáhají, houby byly dost výživné :-). Drak po čertech dobrý, létající dušička skvělý nápad. Hudba fajnová. Všem bylo rozumět a nikdo neječel. Markoviče jsem fakt nepoznala. Moc mne potěšilo obsazení Rostislava Nováka ml. Jde to proti proudu, ale řemeslně poctivě a kulturně. Určitě se podívám znovu. Jen tak dál.

Vypůjčit si od někoho látku, nic k ní nepřidat a čekat, že to bude fungovat, je naivní. Bylo to předlouhé vyprávění, v němž se nic moc nedělo, vždyť dvě třetiny pohádky trvalo, než se chlapci vyměnili. Nicméně půvabný Samuel Spišák krásně pásnul k představitelce Hany, ale koneckonců i k Celeste, ve slovenštině to celé zní moc pěkně. Výprava, lokace i interiéry mne uchvátily, často to byly kompozice jak ze starých obrazů, citlivá kamera, krásné světlo, byl to estetický zážitek. Slováci se vyhnuli jakýmkoli přehnaným emočním výlevům, pro ně tak typickým, což pohádce rozhodně prospělo. Jo, vtipně vyřešený závěr. Celkem vzato, podle mne pohádka patří k tomu lepšímu ze současné tvorby. Ráda se podívám na další věci paní režisérky.

Radostně vzpomínám na komentář uživatele Jezinka.Jezinka u jedné pohádky, že "dětský divák není dement". Pokusů o moderní pohádku jsem zažila hodně, namátkou diskotékový Taneček přes dvě pekla (1982), slovenská Zlatohláska (1994) či brněnský nářez Vašek Nešika a Šikulka Šikovná (1998). Na Prušinovského jsem se těšila, Okresní přebor a Čtvrtá hvězda jsou mé šálky čaje. Bohužel po dvou úvodních minutách mého jásání přišel ten strašně dlouhý dialog nadpřirozených bytostí (proč se tu říká nadsmyslných?) o ničem. A následovaly další dlouhé dialogy a monology o ničem, král se objímal s rádcem, bytosti se pusinkovaly, královna vlezla do postele zloději, poněvadž se jí líbil jeho prut, a rádce šňupal kokain. Proč? Pohádka je nehybná jak stojatá voda toho rybníka a Taclík si může ploutve ušoupat, aby jí pohnul aspoň trochu vpřed. Společenská satira fungovala ve "staré bambitce", protože byla rozdána s mírou, tady v zásadě kromě satiry a dada nic jiného není. To není udržitelné. Pavla Beretová a Norbert Lichý zas nemají co hrát - škoda! Nejsem si jistá, zda je pro pohádky přínosem dnes prosazované civilní herectví, v kombinaci s pražskou výslovností a nějakým tím chraplákem mi to občas rve uši. Na druhou stranu: Ludva a Lída jsou roztomilí a pásnou k sobě, písničky jo, Pavelka mladým stačil, výprava ok, zkreslený Lábusův hlas príma seděl, pár vtípků dobrých (všimli jste si na začátku, že holič na tržišti holí ženskou nohu?). Přijde mi, že se to dalo natočit jinak a líp, to téma není špatné. Do odpadu neposílám, protože přiznávám, že si Taclíka budu pouštět při vaření nebo mytí oken. Panu Prušinovskému přeju, ať opustí okresní přebor a míří aspoň na kraj!

Film, který zásadně nenadchne, ale ani ničím nepohorší. Všichni tu mají problémy, ale ty se vlastně bez konfliktu vyřeší. Děj prostě plyne a záleží na divákovi, do jaké míry mu příběh sedne. Mně zaujalo herecké obsazení, ale herci zde nemají čím se blýsknout, takové Piper Laurie je tu vyloženě škoda. Není to přeslazené a dramatické, ani lepivě melodramatické, naštěstí. Ani humor tu nečekejte. Určitě si po letech vybavím záběry vody, slunce, domečku i kovových závěsů cinkajících ve vánku, ale ani to mi nestačí k tomu, abych si film pustila znovu. Prostě taková oddychovka na srovnání myšlenek. 60%.