Patches1984

Narozdíl od prvního filmu, zde už nostalgie tolik nefunguje, takže si můžu dovolit být přísnější. A to přesto, že dvojka mi dnes v některých ohledech sedí vlastně víc než jednička. Je akčnější, méně staví na wow efektu, není tak rodinná (ačkoliv si pořád nemohli odpustit alespoň jedno děcko. No fuj!) a i zápletka je tak nějak robustnější. Jen škoda toho konce, který opravdu působí jako pěst na oko a kazí výsledný dojem. 7/10

Srdcová záležitost mého dětství. Vidět to dneska poprvé, tak jsem asi hodně kritický k chování postav, trikům a hlavně k zápletce v celé její spielbergovské prvoplánovitosti a skončím někde na třech hvězdičkách. Takhle však působí nostalgie a skrze její růžová skla se jen těžko cokoliv vyčítá. Snad jen to, že Crichtonova kniha je prostě lepší, ale bez filmu bych se k ní asi nikdy nedostal. Takže velmi subjetkivních 9/10.

Nebejt Brzobohatýho jako Mrakomora, tak téhle pohádce "O princi, který neví, která bije" dám sotva jednu hvězdičku. Ne, vážně, člověk by čekal, že po druhé nebo třetí fligně, co na něj švagři nachystali, ten cucák tu další konečně prokoukne. Ale on ne. Frustrující. 5/10

Nějak moc nevím, co si o tomhle filmu myslet. Jako, všechny ty kejkle se střídáním asi osmi nebo kolika časových linií s (mimochodem celkem odhadnutelnou, ale couž) pointou na závěr by nebyly až tak špatný. Ale to bych nesměl první hodinu filmu zmateně tápat mezi desítkami postav, které navíc hraje asi deset stejnejch herců, takže jsem občas fakt netušil, kdo má bejt kdo. Tohle zkrátka je typ filmu, na který se dá koukat dvěma způsoby - bu'd se nechat unášet obrázky a dialogy a moc nad ním nepřemýšlet, nebo se na něja podívat přinejmenším dvakrát. Na to první nemám povahu a vlastně to úplně popírá důvod, proč na filmy koukám. A na to druhé mě Atlas mraků dostatečně nezaujal. On to asi nebude úplně špatnej film, jen zkrátka asi ne pro mě. 6/10

O něco slabší než Casino Royale, přesto stále velmi dobré. 9/10

Musím se přiznat, že jsem se bondovkám z posledních let cíleně vyhýbal podobně jako se vyhýbám kupování nových věcí za staré, dokud staré ještě víceméně fungují. Jsem na ně zkrátka zvyklý a jsem příliš pohodlný, abych si zvykal na nové. A o bondovkách s Danielem Craigem jsem slyšel tak rozporuplné věci, že jsem se raději držel ve své komfortní zóně. Až v rámci chronologické kompletace jsem se k nim teď dostal a Casino Royale tudíž přišlo na řadu jako první. A po jednadvaceti předchozích bondovkách je to neuvěřitelný závan čerstvosti, ze kterého jsem nepokrytě a zcela nekriticky nadšen! Connery, Lazenby, Moore, Dalton i Brosnan jsou sice každý trochu jiný, ale pořád jsou to typově dost podobní herci, přinejmenším pokud mají hrát agenta 007. Daniel Craig je ale úplně někde jinde. Vážnější, chladnější, profesionálnější, racionálnější, paradoxně ale taky lidštější, uvěřitelnější a realističtější. Jestli si nějak představuju skutečného tajného agenta, tak takhle, a ne jako Rogera Moora houpajícícho se na liáně kdesi v Indii nebo Pierce Brosnana závodícího ve sporťácích na ledových pláních Islandu. S hlavním představitelem se navíc výrazně mění také atmosféra, která je temnější a komornější. A ani zápletka už není tak rozmáchlá a epická, ale vystačí si s přízemnějšími motivy. Celkově všechyn tyhle změny vítám, ačkoliv chápu, že na konzervativní fanoušky to může působit, že to už vlastně ani není ta stará dobrá bondovka. A mají pravdu. Místo dobrodružné jízdy je Casino Royale spíš temným krimi thrillerem. Ale zatraceně dobrým krimi thrillerem, co má koule. Velké díky Cambellovi, že šel do rizika a lajznul si tohle vystoupení z komfortní zóny. 10/10

Interstellar vnímám jako film se dvěma rovinami. V té první, sci-fi rovině, kde viditelně čerpá ze špiček žánru typu Vesmírné Odyssey je vynikající. Nebál bych se říct, že dokonce těchhle špiček dosahuje. Rovina psychologická a vztahová je na druhou stranu až tucotvá. Ale proč ne, není to sice můj šálek kávy (snad až na epizodu s Dr. Mannem, ta byla přesně podle mého gusta), ale na něco ty diváky to kina nalákat musíte, a dneska už nikoho nepřitáhnete na speciální efekty, technickej a fyzikální žargon a realistický znázornění vesmíru, protože to už každej viděl patnáctkrát. Kdyby zůstalo u tohohle, tak je to pořád vynikající film. Problém však začínám mít, když se tyhle roviny z nějakýho důvodu začnou v ději kombinovat. Diletace času a z toho plynoucí důsledky pro kontakt s druhým koncem galaxie dávají ještě smysl. Ale jakmile se začne z lásky jedné ženské dělat faktor při rozhodování o budoucnosti lidské rasy, nebo se láska začne používat pro navigaci ve čtyřrozměrným (nebo pětirozměrným? Furt jsem úplně nepochopil, ajk to vlastně je) prostoru, tak je mi z té poplatnosti hollywoodskejm trendům zčásti do smíchu a zčásti ke zblití. Důsledkem jsou navíc logický kiksy v rádovy-mindblowing závěrečnejch odhaleních, díky kterejm mi nakonec dojem z celýho filmu dost zhořkl. Kdyby se ustřihla poslední půlhodina, tak možná i těch pět hvězdiček dám, ale takhle jsou to čtyři a to ještě s odřenýma ušima. 7/10

Tak já nevím. Když vidím to celkový hodnocení a komentáře některých níže hodnotících uživatelů, tak mám skoro pocit, že jsem snad viděl úplně jinej film. Pro mě je Die Another Day Brosnanova druhá nejvydařenější bodnovka po GoldenEye, dokonce mě tu ani tolik nesral. Možná jsem si ale prostě už zvyknul. A možná jsem si už taky příliš zvyknnul na digitální akci, díry v zápletkách a přepálené honičky. Nebo se to prostě jen tentokrát podařilo udělat tak, že mi výjimečně nic z těch věcí nevadilo a celou stopáž jsem se skvěle bavil. A víc už od bondovek nečekám a vlastně ani nechci. 9/10

Nostalgická akční jízda, v podstatě jen těžko odlišitelná od předchozích dílů série. Proto mě trochu překvapuje o tolik nižší hodnocení oproti jedničce a dvojce, stejně jako některé stížnosti v komentářích. Pravda, staří pa(p)rdové dostávají poněkud méně prostoru než dříve, ale nezajímavost těch mladejch (stejně jako jejich neschopnost uspět v akci) chápu spíš jako tvůrčí zájem, kterým je nám názorně ukázáno, že těm osmdesátkovejm akčním hvězdám nesahají ani po kotníky. A na tom se snad všichni shodnem. Z "nových starých" je vynikající jak Banderas jako komická postavička, tak Gibson, který důstojně navazuje na Van Damma, a špatný není ani Snipes a Han Solo - třebo ho ve čtyřce uvidíme zas, když se jim na to po dvojce Bruce Willis vykašlal. Oproti dvojce možná celkově trochu míň nepěchovaný akcí a hláškama, ale mně to ještě pořád stačilo. 8/10

Volný pád je od všeho trochu. Trochu kriminálka, trochu společenská satira, trochu komedie, trochu lákavé, trochu znepokojivé, trochu ukázka toho, co se vlastně může stát skoro každému, když už na něj civilizační stres bude doléhat příliš dlouho a příliš těžce. Nejzajímavější mi na celém tom příběhu příjde kontrast mezi "D-Fensem" a Duvallovým detektivem, který je svému protivníkovi vlastně v mnohém podobný, ale přitom úplně jiný. Dovedně poskládaná mozaika, kde každá scéna a každá interakce mezi postavami má svou pointu a něco říká, a tak nakonec vlastně ani moc nevadí ten klišovitý závěr celého filmu. 9/10