Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Akční
  • Komedie
  • Drama
  • Sci-Fi

Recenze (169)

plakát

Michael Collins (1996) 

Životopisné a historické filmy se hodnotí blbě. Scénárista mívá obvykle dost svázané ruce, protože s tím, jak se co stalo, se dá v rámci autorské licence hýbat jen odtud potud, a režisér na tom není o moc líp. Takže nakonec nezbývá než hodnotit spíš to, jak se s výzvou popasovali a jak citlivě se tématu zhostili. A Jordan v tomto případě zvládl oboje na jedničku. Odchylky od reálného průběhu událostí tam sice asi jsou, obzvláště na té soukromé úrovni příběhu, ale bez toho by zůstalo u suchého dokumentu. Takhle má film spád a atmosféru, pořád se něco děje, postavy působí skutečně a přitom ne nudně. Velkou zásluhu na tom máí především hvězdné herecké obsazení, kde bych rád vypíchnul vedle Liama Neesona ještě Alana "Snapa" Rickmena, který udělal z De Valery asi většího záporáka, než skutečně byl, ale zase to přispělo k výraznějšímu vyznění konfliktu. 9/10

plakát

Unrest (2006) 

Začíná to celkem nadějně. Dobrá atmosféra, na které má zásluhu především vynikající hudba, celkem nosný základ příběhu, standardní partička studentů jak kladňáci. Ale poměrně rychle jde tohle všechno do háje. Nelogičnosti se v příběhu množí od prvních minut takžka geometrickou řadou, postavy se chovají nikoli pouze jako idioti (na to jsem tak nějak zvyklý), ale především často zcela neadekvátně své roli, a hlavně některé scény nemají prakticky žádnou souslednost a vlastně ani význam pro děj. Jako by je Ipson natočil jen tak bokem, kdyby bylo potřeba nastavit stopáž. Ani bych se mu nedivil. Děj si vystačí s tím, že prostě duch vraždí lidi v nemocnici. Tečka. Žádné skutečné zvraty, odhalení, nic, co by mě donutilo zajímat se o to, co se ve filmu děje. Dokonce ani mezi postavami nefunguje žádné chemie nebo třeba vysvětlování, co se vlastně děje - hádají se, zamilovávají se a občas spolupracují prostě proto, že to tak mají ve scénáři. Hlavní hrdinka si při přesvědčování ostatních prakticky až do konce snímku vystačí s tím, že "má pocity". A někteří jí to věří, jiní nevěří a podle toho se chovají. Žádný vývoj postav, prohlédnutí, nic. Postavy se dokonce ani nezajímají, kam mizejí jiné postavy - prostě jednou nepřišly do práce a nikdo se po nich nesháněl. Tohle bych jakžtakž překousnul u studentského céčkového hororu. Ale tady to stačí sotva na ty dvě hvězdičky. 3/10

plakát

Hamiltonovi (2006) 

Tenhle film je leccos, ale určitě ne horor. Většinu času jsem měl pocit, že se omylem koukám na Dawson's Creek a ne jeden ze snímku After Dark Horrorfestu. Jasně, krve si užijete víc než dost, ale strachu? Ani náznak. Hlavním důvodem bude asi zvolená perspektiva, a to hned ze dvou důvodů. Jednak jen minimum scén je natočeno z pohledu obětí a i tyhle oběti jsou vykresleny spíše povrchně, takže se vlastně není o koho bát, a jednak hlavní hrdina je nudnej, nezajímavej týpek, kterej přinejmenším první hodinu stopáže neudělá jedinou věc, kterou by mohl získat mě jako diváka na svou stranu. V podstatě celou dobu jen hloupě držkuje na starší sourozence, jak to mívají dospívající puberťáci ve zvyku. Trochu to zachraňuje konec, kde se konečně něco děje a který je přinejmenším dobře natočený a má i nějakou tu pointu. Ale hororu se nedočkáme ani tady. Jinak tzo není tak strašná, jako rodinné drama bych to možná hodnotil o hvězdičku líp, ale jako horor nemůžu prostě dát víc než ty dvě. 4/10

plakát

Prokletí (2008) 

Taková ničím zajímavá emo duchařina o sérii sebevražd postihující malé městečko. Příběh sám není úplně špatný a ačkoliv se obejde bez zásadních zvratů a občas je v něm nějaká ta logická nesrovnalost, pořád patří k tomu méně zpackanému, co lze v rámci žánru najít. O poznání méně zajímavé jsou pak postavy, které lze rozdělit na dvě kategorie - ploché a nedávající smysl. Tedy až na ty, co jsou současně ploché i nedávající smysl. Ale tohle bych ještě odpustil, ostatně většina postav jsou nevyrovnaní teenageři hraní ne o moc staršími, vesměs průměrnými herci, takže to podle toho vypadá. Co ale odpustit nemůžu je absence jakékoliv atmosféry, bez které se prostě horor neobejde. Trochu za to můžou právě ty nevýrazné postavy, na kterých vám pak nemá proč záležet. Ale vedle toho nefunuguje ani nic jiného. Lekačky jsou předvídatelné a nelekají ani v prvních scénách, navíc později jsou pořád stejné a spíše unavují. Strašidla nejsou strašidelná a vlastně vůbec nic nedělají (což zase na druhou stranu dává smysl později, když se jejich existence vysvětlí). Záporáci jsou tak trochu kromě hlavní hrdinky všichni, takže nakonec tam chybí nějaký výraznější, kterému bych mohl přát něco opravdu zlého. Navíc všichni odváději v záporákování pěkně mizernou práci. Dokonce ani ta závěrečná scéna není tak srdcervoucí, jak asi režisér zamýšlel. Spíš nudná. A tak je to s celým filmem. 4/10

plakát

Doo salamida (2007) 

Začněme pozitivy: asijské horory obecně umí pracovat s atmosférou. Tady to není vidět tak markantně, ale pořád je to aspoň o třídu nebo dvě výš než průměrná americká produkce. A zhruba vyrovnaně se skandinávskou. Lekačky jsou sice přesně tam, kde je čekáte, ale pořád jsou udělané tak, že úplně neurazí. Co mě však uráží je celý ten příběh, který nemá hlavu a patu, některé scény jsou v něm úplně zbytečné, až zavádějící a ke konci s "pointou" ztrácí i poslední zbytky vnitřní soudržnosti a logiky. Kdyby se ustřihly poslední dvě nebo tři scény, tak by z toho jakýs takýs smysluplný závěr byl, i když s velkými dírami, ale konec vše zamotává do té míry, že vlastně nevím, o co v zápletce šlo. Kletba, sériový vrah, halucinace, démoni - všechno tohle konec naznačuje, ale současně vyvrací. Někomu možná vyhovuje, když po hodině a půl neví, na co vlastně koukal, ale mně ne. 4/10

plakát

Zvíře (1977) 

Francouzská komediální klasika. Po téměř čtyřiceti letech sice už trochu dochází tempo a už to dávno není tak nablýskané, jak jsme dnes zvyklí, přesto stále v mnoha scénách funguje. Ta čtvrtá hvězda je především za Raquel Welch, která je asi tak tisíckrát víc sexy než si dneska dovede jakákoliv holywoodská "hvězda" jenom představit, a za výborně a relativně nenásilně využitou zápletku kolem dvojníků. 7/10

plakát

Avengers: Age of Ultron (2015) 

Jako... moc nevím, jak druhý Avengery hodnotit. Jo, vypadá to všechno pěkně, nablejskaně, spousta akce, hláškování, epický zachraňování světa, občas nějakej ten humor nebo popkulturní odkaz, pohnuté osudy hlavních hrdinů, etcetera, etcetera. Ale je toho TOLIK! Těch sto čtyřicet minut vás prakticky nenechá se na chvíli zastavit, vydechnout, zamyslet se nad dějem a o co v něm jde, a tudíž vás ani nenechá, aby vám na tom začalo záležet. Výsledkem je přes všechnu tu barevnost, všechnu akci a zvraty pocit sterility. Alespoň pro mě. Tedy s jednou čestnou výjimkou - Hawkeyem. Vedle všech těch severskejch bohů, dušínovskejch kapitánů, zelenejch monster a géniů v brnění působí tenhle taťka od rodiny jako jedinej opravdově a dá se s ním aspoň trochu ztotožnit. Fakt doufám, že jednou dostane vlastní film, kde nebude jenom sidekickem pro partu nadlidí s emocionální vyrovnaností teenagerů na školním výletě. Do té doby mi asi nezbývá, než kvůli němu chodit na jinak průměrný akční blockbustery. 6/10

plakát

Nightmare Man (2006) 

I přes poněkud unylý začátek, vesměs mizerné herce a místy celkově amatérské vyznění jsem příjemně překvapen. Především celkem dobře budovanou atmosférou, plynulým dějem s pár pěknými zvraty, které dávaly smysl alespoň v rámci filmu samotného, a hlavně tím, jak se ten film vlastně vůbec nebere vážně a uvědomuje si, že je jen béčko. Druhou polovinu stopáže jsem se i přes všechny neduhy ohromně bavil a tak prostě nemůžu hodnotit jinak než nadprůměrně. 7/10

plakát

Autopsy (2008) 

Taková celkem rychle odsýpající vyvražďovačka z nemocničního prostředí. Nic víc, ale ani nic míň. Herecké výkony nic moc, až na výborného Patricka, děj průměrný a místy až srandovně hloupý, ale na nic si to nehraje, takže i ten trochu slabší závěr odpouštím a zůstanu u průměrného hodnocení. 6/10 A mimochodem, ačkoliv si jsem celkem dost jist, že to byl skutečně tento film a všechno ostatní sedí, první dvě nebo tři věty obsahu jsou poněkud mimo.

plakát

Hranice smrti (2007) 

Vrchol žánru to sice není, scénář místy pokulhává a většina backgroundu, ať už jde o rioty v Paříži nebo nacisimus záporáků, je zhola zbytečná. Ale naštěstí to zachraňuje velmi vydařená vizuální stránka a hlavně celková dynamika děje. Prvních dvacet minut se sice film rozjíždí trochu pomaleji, ale jakmile nabere trochu prudší otáčky, prakticky se nezastaví. Akce střídá akci, občas nějaká ta dusnější atmosferická scéna. Ani s tou krví a násilím to není tak strašné, jak jsem se zpočátku bál. Otrlejší divák hororů už pravděpodobně viděl makabróznější kousky, a tady všechno to řezání a propichování aspoň dává dějově smysl a není tu jen pro efekt. Jen škoda přehršle klišodních okamžiků a naprosto předvídatelného děje, trocha originality by místy neškodila. 6/10