Lucasion

Asi dodnes nezapomenu, jak jsem na tomhle filmu seděl v kině hned vedle velkého reproduktoru. A taky nezapomenu na to, že v mnoha scénách se místo krčení pod sedačku, nebo tisknutí ke kolegovi vedle spíš lidé v celém sále smáli. Sam Raimi se vrátil k žánru, který má tak moc v oblibě. Příběh o mladé žábě, kterou prokleje stará a nesympatická baba je jak vystřižený z jeho repertoáru. Přitom jak je příběh jednoduchý, tak funguje na téměř všech frontách. Mě osobně vadí přemíra naprostých a zbytečných „nechutných“ scén. Namátko si vzpomenu na zvracení brouků, krve a vlastně i posmrtných tělních tekutin. Nebýt tady toho, tak vlastně vznikl skvělý mix komedie a hororu. Jelikož někde si pan režisér dělá z diváka jednoduše prču. Viz. Sešívačka nebo kovadlina. Horor jako samotný funguje tedy dobře a má až extrémní počet lekacích scén. U většiny hororů, jsem si vždy stěžoval, že uvolňují lekačky postupně a nebo, se začíná strašit až od poloviny filmu. Ne však u Drag Me to Hell. Tady je film na věc od prvních minut a snaží se nenechat diváka ani chvíli v klidu. Za to velké plus. Přesto se najdou scény, které film neuvěřitelně potápí. [Unrated] (70 %)

Ač mi bylo řečeno, že se jedná o skvělý a především děsivý horor. Tak já si z filmu upřímně odnesl něco zcela jiného. Tudíž ne, trenýrky jsem si měnit nemusel. Ona vlastně první "hororová" scéna přichází až na polovinou snímku a i přesto, že jsem koukal potmě v noci, tak mě scény s téměř neviditelným panem Babadookem nevyděsily. Matka je nevyspalá, vystresovaná a slušně řečeno má nervy v kýblu. Zkrátka jí šplouchá na maják. Není divu, syn Samuel je neuřvanější dítě, co jsem kdy ve filmu snad viděl. Proto mě vztah matka-syn-děsivá potvora ve skříni nijak nezaujmul. Ovládání k televizi jsem taky nedržel ze strachu, nýbrž z obavy, že synáček se opět rozezní jako požární siréna. Nápad s knihou je zajímavý, ale to je upřímně asi tak vše. Konec filmu je taky divný. Ono abych byl upřímný. Celý film mi přišel až děsivě divný. (24 %)

Napoprvé výborné. Napodruhé "jen" borné. Teda dobré. Chtěl bych začít větou jako - film začíná neotřepaně. Rozvodem. Ale pravda je, že si čím dál víc všímám, že to není neotřepané, nýbrž naopak. Film napoprvé baví a díky situačnímu humoru funguje. Napodruhé spíš funguje druhá strana filmu. A to romantika. Citově je totiž tento snímek parádní ukázkou, jak fungují lidské duše a srdce. Steve Carell do role zapadne a Ryan Gosling předvádí sympatické herectví. Julianne Moore a Emma Stone zastávají zcela stejnou úlohu, pouze v druhém pohlaví. I když tedy film není komedie jako komedie, tak i přesto se mi stále líbí dialogy, příběh a finální zakončení. Totiž i fakt, že přes dlouhou délku, film baví a nenudí, stojí za plusové bodíky. Navíc jak už jsem zmiňoval, tak emotivní scény některé fungují skvěle. Viz. volání ze zahrady. Tudíž tenhle film není o humoru, jak by se mohlo zdát. Ale on je čistě o Bláznivé, zatracené věci, které říkáme láska. (70 %)

Hranice života je další psychologický thriller. Další sonda do mentálního transu. Jako v případě Enemy (2013) i tady je film nadupaný symbolikou a odkazy, které vám začnou dávat smysl až po skončení filmu. Napsat komentář k takovému filmu bez spoilerů je dost náročný. Nicméně i přesto se o to pokusím. Jednoduše proto, že posledních deset minut filmu vám dá zcela jiný pohled na věc. Kdo se v těhle filmech vyžívá, tak ho jistě Stay potěší. Pač scénář je skutečně propracovaný. Herecké trio (McGregor, Gosling, Watts) je skvělé. Možná jediná věc, proč bych už asi znovu (potřetí) nekoukal na tento film je, že to je zkrátka depresivní. Jistě, dá se odvodit z názvu, že se nebude jednat o pohádku. Ale Hranice života je depresivní psychologický film. Má hloubku a dává člověku k zamyšlení několik filosofických otázek. Taky jistě vyjadřuje, co je člověk schopný vytvořit. No a tím už asi zabíhám k rozuzlení a to není můj cíl. Takže pokud se vám líbil Enemy, případně jiný psychothriller plný odkazů, nesrovnalostí a chytrých pomrkávání pana režiséra. Tak s chutí do toho. Hranice života je v tomhle dobrá. (67 %)

Chaplin určitě potěší každého fanouška slavného komika. Určitě to je film, skvěle napsaný podle knížky, který se snaží zmapovat celý život Charlieho. Bohužel pro mě jako pro obyčejného diváka nečekal ve filmu prakticky žádný zvrat, nápad nebo cokoliv jiného, co by stálo za zmínku. Jako v případě Klubu poslední naděje (2013), i Chaplin je do detailů propracované životopisné drama se skvělým hercem v hlavní roli. Downey hraje srdcem a na téměř dvě a půl hodiny se stává Charlie Chaplinem. Mě potěšila i přítomnost další známých tváří. Jako Davida Duchovného, Anthony Hopkinse a Dana Aykroyda. Ale rychlé vyprávění příběhu mi moc nepomohlo se dostat Chaplinovi do duše. Chápu, že zpracovat velkou knihu do filmu je náročné, ale přesto jsem měl často pocit, že se neustále suneme kupředu a něco tomu schází. A to něco, mi ani na konci nedovolilo prožít emoce spjaté s tímto velkým filmovým komikem. (50 %)

Po naprosto tragické trojce, jsem čekal, že si na mě producenti Krále Škorpióna připravili další "skvělý" film. Kdybych film vypnul hned po deseti minutách, tak bych u toho názoru zůstal. Ale jak je vidět, i divné věci se čas od času stávají. Vychvalovat Cestu za mocí nebudu. Od příšerné výpravy, na kterou jsem si stěžoval už minule, po přehnané scény až k vykradačce mých oblíbených filmů. Začátek s výměnou vázy hned dal vzpomenout Dobyvatelům ztracené archy. Ovšem u tanečku mezi břitvami jsem kroutil očima. Musím říct, že se tvůrci alespoň poučili, protože mi film kupodivu vcelku příjemně utekl. Tím chci říct, že se dal sledovat. Možná mi tam hezky zapadla Ellen Hollman. Taky velmi oceňuju (ne)krkavé dialogy. Až tedy na soutěž u stolu, které se účastní i zmiňovaná Ellen. Příběh se tedy už konečně dal snést. Tvůrci pak už definitivně vyměnili poušť za lesy a finále filmu je jak Poslední křížová výprava. Režisér asi musel často koukat na Indyho. Díkybohu, že to je lepší než Bitva osudu. Ale na poli zábavy je to stále zbytečně dole. (28 %)

Vždy jsem přemýšlel, jakému filmu se dá dát hodnocení odpad. Říkal jsem si, že ten film nemůže mít nic v pořádku. Scénář, hudbu, výpravu, herecké výkony, herce, střih... Těch věcí, na kterých stojí film je mnoho. A hle. Král Škorpión 3 má všechny tyhle atributy špatně. Victor Webster se na Mathayuse zoufale nehodí a Billy Zane se naopak místy paroduje. U Rona Perlmana zas přemýšlím, zda má tohle vůbec zapotřebí. Ve výsledku je vlastně Dave Bautista nejlepší (ne)herec v tomhle filmu. A to snad jen proto, že nevede moc dialogů. Absolutně nejhorším (a do očí bijícím) aspektem filmu je střih. V mnoha (a opravdu v mnoha) případech je střih v boji dělaný tak, že scény na sebe absolutně nenavazují. O to hůř, pak působí boj, který je bez jakékoliv choreografie. V případě příběhu se snad ani nedá mluvit o scénáři. Dialogy jsou strašné a příběh, kdyby měl hodinu deset prosím. Ale sto minut je vážně utrpením. Vzhledem k tomu, že jsem po patnácti minutách chtěl, aby film skončil, tak nemůžu skutečně jinak, než hodnotit absolutně nejhorší známkou. K hereckým výkonům ještě mohu dodat to, že nejčastější projevy jsou jednoduše krkání. (8 %)

Nečekal jsem nic, a proto to není zas tak hrozné. Je vcelku jasné, že navázat na vcelku líbivou jedničku, která je skvělou akční oddechovkou, bude náročný úkol. Zvlášť pokud se tam nevyskytuje hlavní herec, který to hodně táhnul nahoru. Herci ve dvojce jsou absolutně neznámý, ale za to vcelku sympatičtí. Za plus bych určitě i připsal, že tu hraje Randy Couture. Kterého jsem rád, že jsem konečně viděl i v jiné roli než Tolla Roada. Král Škorpión 2 jde poměrně dobře ve šlépějích Kevina Sorba a jeho Hercula. Proto mě vcelku i potěšila zápletka v bludišti a podsvětí. I když, co se týče minotaura a bludiště, tak je to pouhých pár minut. Celý film je zbytečně natahovaný a finální boj s neviditelným škorpiónem, na mě působí jako lenost tvůrců, zajistit digitální potvoru. Jako fantasy videofilm, to nebylo tragické. I když je pravda, že samotný The Rock, nebo zmiňovaný Hercules se Sorbem jsou trošku jiná liga. (38 %)

Konečné parádní horor. Od traileru jsem si sliboval skvělou atmosféru hezkého domu, děsuplnou hudbu, temné nasvícení scén a taky dva sympatické herce v hlavních rolích. Od začátku do první konce hodiny je film vážně povedený. Greta (Lauren Cohan) je panenkou kluka příliš překvapená a od prvních chvil mu vůbec nevěnuje pozornost. Tady by se dalo očekávat, že ze začátku mu bude „přistupovat“ na pravidla z papíru, ale ona se na ně naopak hned zezačátku vykašle. Zajímavé je pak sledovat, jak panenka chlapce docílí svého. Ztrácí se věci, dětský pláč je slyšet na chodbách a nakonec se zaklapnou dveře na půdu. Zkrátka povedené jak má být. Z lekaček bych považoval pouze jednu, za vcelku podařenou. Nicméně film se mi líbil především pro jeho atmosféru, než pro přemrštěný počet infarktových scén. Bohužel, posledních dvacet minut se z geniálně vytvořené atmosféry vytratilo díky zápletce celé kouzlo a film sklouzl do typické vyvražďovačky. Která už má za cíl – pouze kdo z koho. Škoda, ztráty původního nápadu. Takhle je z toho pouze vydařený výjezd do děsivého domu s porcelánovou panenkou. Největší plus na filmu jsou tím pádem herci, kdy Rupert Evans je sympaťák jak se sluší a patří. (Celý film jsem přemýšlel odkud ho znám) a Lauren Cohan je TA holka ze Supernaturalu, později TA holka z Walking dead. Nicméně se mi Cohan herecky, i vizuálně dost líbí a za tuhle její roli jsem rád a považuju jí za dobře napsanou, i zahranou. [Csfd projekce9] (78 %)

První hlavní role Dwayna Johnsona. On si tu svojí pidi roli z Mumie se vrací prostě musel zopakovat. Proč ne. Král Škorpión je akční výplach se vším, co od takového filmu čekáte. Nikterak nepřetýká humorem, ale na druhou stranu vůbec neurazí a něco je docela i úsměvné. The Rock se na tu roli hodí skvěle a tak nemám problém sledovat další příběh z Egypta, dříve než stály pyramidy. Příběh je vcelku zajímavý a samozřejmě se nevyhne klišé. Akční scény jsou parádní. Ani není důvod si na něco stěžovat. Potěší i role Michaela Clarke Duncana. Za mě je Král Škorpión podařeným fantasy akčňákem. Největší zásluhu má samozřejmě hlavní herec, kterému já fandím. Oproti poslední reinkarnaci Hercula (se stejným hercem) má tohle spád, příjemnou akci, hudbu a dobře se na to kouká. Devadesát dva minut a film vůbec nenudil, na rozdíl od Hercula. (70 %)