Shadwell

Na scénáři se evidentně nepodílel jeden člověk, ale Rodriguez si jich přizval rovnou deset. Jistě, kdyby pan režisér místo mrkání po Salmě Hayek alespoň zamakal na akci a atmosféře, dal by se odbytý příběh přejít. Nestalo se. Vrcholem je závěrečná rozepře, kdy se městem proháněj džípy, vzduchem frčejí náboje do poskakujících kaskadérů a celý se to tváří jako děsně švihácká akce, jenomže u toho „tváření se" film i zůstává. Obávám se, že tenhle zmetek by nezachránilo ani sto Johnny Deppů.

Nebýt Pulp Fiction, 90. léta by rozhodně nebyla tak zajímavá.

Sedmdesát let se tvrdilo, že zfilmovat Pána prstenů není možné. Pak přišel Peter Jackson. Jednoznačně oscarová záležitost, nepochopitelně obraná Čistou duší. Udělením sošky Návratu krále si Akademie sice napravila reputaci, ale ten je oproti Společenstvu Prstenu neskonale horší. Závěrečné napadení Froda Boromirem přes bitvu se skřety až po rozdělení Společenstva řadím mezi jednu z nejlepších sekvencí v kinematografii.

Zoufalky ukazují velmi tenkou hranici mezi nevkusnou telenovelou a vkusnou telenovelou. Co je onou linií? Ironie, mystérium a nadhled – tyhle parametry v soap operách chybí, anebo jsou chybně zkalibrovaný. To je zároveň důvodem, proč k Zoufalkám našlo cestu i hodně mužů. Například já. V jedné z pětice představitelek se ale může najít i každá žena: jízlivá, svůdná, ovšem lehce umělá sexy mašinka Edie; svobodná, s touhou konečně najít toho pravého, praštěná a afektovaná, půvabná černovláska Susan; Gabriel, čekající dítě, vyvolává dojem divy z latinskoamerických telenovel – žena je to ovšem krásná (i když strašně hubená, až anorektická), vtipná, roztomile ironická a za egoistickou maskou obětavá a citlivá. U takhle pohledných žen nebývá zvykem, aby měly v repertoáru sarkasmus a nebyly jednoduché a strojené. Dále vytížená matka Lynette, zdánlivě nejméně přitažlivá, přesto s jakousi skrytou aurou dračice, žena fantasie i činu, rodinná i energická. A nakonec konzervativní Bree, Mrs. Perfect, matka odrostlých dětí řešící krizi (po)manželství, majitelka krásné postavy a vybraných mravů, leč poměrně konformní a samý vrtoch. Netradiční mix a vpravdě povedený seriál.

Nadčasovému tématu o střetu konformity a nekonvenčnosti vévodí Jack Nicholson, archetyp buřiče a možná nejpodmanivější filmová postava, kterého milujeme a obdivujeme, z části proto, že bychom chtěli být jako on, ale nejsme a nikdy takoví nebudeme. Film i přes nemalou stopáž nepoleví ani na moment v otáčkách, Forman jasně ukazuje, jak se točí hluboké a přesto bezprostřední podívané, v podstatě zde konkretizuje určitou vizi špičkového dramatu.

Referenční benchmark kinematografie - film s nejlepší automobilovou honičkou, nejlepší bojovou scénou (viz obal Dějin filmu Jerzy Plazewského), nejlepší taneční scénou, filozofickou scénou i milostnou scénou.

Už svým druhým filmem si teprve třicetiletý Bay nasadil laťku do neobvyklých výšin. Silně pochybuji, že ji kdy překoná.

Terminátorem 2 si Cameron zajistil nesmrtelnost.

Zhruba asi 90% filmů je škvár. Zbylých 10% lze vzestupně rozdělit na filmy nadprůměrné, oscarové, kultovní a generační. Pointa je, že filmy nadprůměrné a oscarové se dají naplánovat, dají se zajistit chytrým scénářem, protlačit produkčně, uchystat podle osvědčených postupů. Ale neexistuje návod na film kultovní a generační, tyto filmy vznikají spontánně a zcela bez ohlášení, a proto sídlí na absolutním kinematografickém vršku. Otřepaná fanouškovská fráze „I love that movie.“ v jejich případě přechází do mnohem horlivějšího „I live that movie!“ Podobně jako Utrpení mladého Werthera jsou s to zachvátit svět do všech detailů, změnit šatník mladých následovníků, ba i spustit vlnu sebevražd. Patří mezi ně i Matrix, generační film všech hackerů, počítačových hráčů, cyberpunkerů, neuromantiků a postmodernistů narozených na konci 20. století. Jakkoliv jsem osoba relativně mladá (1984), jsem přesvědčen o tom, že během mého života nebude natočen lepší snímek, než je Matrix. Dodnes si pamatuji jeho jitřící sílu - byl jsem tehdy patnáctiletý výrostek, věcný a prozaický, racionálně zaměřený, žádný snílek a romantik. A najednou - jakýsi vnitřní zmatek, mlátilo to se mnou doslova od zdi ke zdi.