Vančura

Roztomiloučké, leč celkem nudné.

První půlku jsem prospal a druhou se strašně nudil. To už tak bývá, když žižkovský dobrodruh s averzí k 3D a rodinným filmům dostane v práci lupen na Huga. Nejlepší na celém filmu je vzpomínání starého Mélièse na jeho tvůrčí kariéru - u této sekvence jsem byl naměkko a měl chuť si hned pustit na YouTube Cestu na Měsíc. Řek bych, že jaksi vůbec nejsem cílovka tohoto bijáku, a neměl jsem na to ani chodit.

Ke konci melodramatické až k zalknutí, přesto přihodím ke 3 hvězdám, které si tento biják zřejmě "objektivně" zaslouží, ještě jednu navíc, neb mám pocit, že se mu tady trochu křivdí. Jakmile je film jednou dojemný, tak hned "tlačí na pilu", "kalkuluje s působením na diváka", "sází na jistotu", "citově vydírá", a podobné kecy - jděte se vycpat s celou tou vaší ostentativní cyničností, pokud se i vy stydíte v kině brečet. Stačí se projet v Praze metrem s davem zamračených golemů a přečíst si pár hejtů pod profilem nějakého "dojemného cajdáku" na ČSFD, a člověk si hned uvědomí, že jsme si udělali z projevování citů tabu. Nikdo mi nevymluví, že je tady něco špatně.

Úchvatná Catherine Deneuve - ta její záplava zlatých vlasů! ty její nohy! ty její kostýmy! - ve filmu, kterému nemám co vytknout. Sledovat její zjev (bylo jí zde 24 let a byla pravděpodobně na vrcholu své krásy) je velký požitek. Ten film je ale mimořádně zajímavý i po dějové stránce, strašně mě baví všechno, co se v něm děje, a možná ještě zábavnější je pak o tom přemýšlet a dávat to do souvislosti s vlastními zkušenostmi se ženami. UPDATE 6.3.2020 - Pustit si po 8 letech znovu Krásku dne se rovná téměř malému svátku. Catherine Deneuve si zde prostě nejde nezamilovat, podle mě je to jedna z jejích nejhezčích rolí (ne-li ta vůbec nejhezčí), a celý ten film je neobyčejně vzrušující jak z psychoanalytického hlediska, tak z pohledu toho, kolik možných interpretačních variant nabízí (a to se netýká jen jeho tajemného závěru). A napodruhé mě zde také strašně bavil Michel Piccoli - on (resp. jeho postava) je zde tak neuvěřitelně charismatický, distingovaný a světaznalý, že mi přijde jako můj velký vzor, jaký bych chtěl jednou také být. A mrzí mě, že se nakonec se Séverine nevyspal, byť na jeho místě bych o ni už také asi neměl zájem. Svět je někdy zvláštní místo. Btw. obsazení Catherine Deneuve do titulní role mi připomnělo následující pasáž ze slavné knihy "Rozhovory Hitchcock Truffaut". Hitchcock: "Když se začnu bavit o sexu na filmovém plátně, mám přitom neustále na mysli, že i v tomto případě o všem rozhoduje napětí. Jestliže je sex příliš křiklavý a zjevný, není tam už žádné napětí. Co mě vede k volbě rafinovaných blondýnek? My muži toužíme po dámách velkého světa, z kterých se v ložnici stanou děvky. Chudák Marilyn Monroe měla na sex reklamu po celém světě, stejně jako Brigitte Bardot, a to není zrovna něco jemného." Truffaut: "To znamená, že usilujete především o zachování určitého paradoxu: hodně vnějškové zdrženlivosti a mnoho temperamentu v soukromí?" Hitchock: "Ano, a věřím, že sexuálně nejzajímavější ženy jsou Angličanky. Myslím, že Angličanky, Švédky, severní Němky, a Skandinávky jsou zajímavější než románské ženy, než Italky nebo Francouzky. Sex si nemá dělat reklamu. Taková anglická dívka vypadá jako učitelka, ale je schopná si s vámi sednout do taxíku a k vašemu velkému údivu vám rozepnout poklopec."

Pochybuji, že mohu k tomuto filmu sdělit cokoli, aniž bych nosil dříví do lesa. Za sebe tak prostě jen napíšu, že mě tahle romantická komedie hodně bavila, a považuji ji za nesmírně nápaditý a zábavný film, který patří v rámci žánru k tomu nejlepšímu, co jsem za poslední dobu viděl. K jistým klišé či trapným momentům ve Friends with Benefits jsem shovívavý a blahovolně nad nimi mávnu rukou. Tenhle biják je totiž tak nabitý odzbrojující nápaditosti, která nepoleví ve svém zběsilém tempu od první scény po závěrečné titulky, že bych byl vrcholný pokrytec, hodnotil-li bych méně jak 4 hvězdami. Když si k inteligentním replikám a výtečnému hereckému obsazení připočtu i sebeshazující momenty, jimiž si tato komedie utahuje z vlastního žánru (který povýšila na nový level), mohu si jen přát, aby se točilo víc takhle zábavných a skvělých filmů pro chvíle, kdy chci intelektuálně vypnout a prostě se pobavit u bytostně amerického slaďáku s happy endem. Bože, jak já miluju Ameriku.

Pro mě osobně dost nuda, ale ze studijních důvodů určitě dobré zhlédnout.

Nerad bych sklouzl k typickému hejtování, které se stalo pro profily nových českých filmů na ČSFD příznačné. Už předem bych proto rád na rovinu přiznal, že mám k Vejdělkovým filmům rozporuplný vztah. Na jednu stranu mě většina z nich velmi baví, bohužel mě ale pokaždé i některými svými rysy strašně iritují. Nejinak tomu bylo i u sledování Mužů v naději, kde byly oba zmíněné divácké vjemy zastoupeny rovnou měrou. Bavilo mě obsazení (Éva Kerekes je BOHYNĚ!), většina fórků i technické provedení (hudba, kamera, střih...). Dokonce si myslím, že je to Vejdělkův nejlepší film, který dosud natočil, a povedlo se mu přimět mě k zajímavým úvahám o nevěře a vztahu mužů a žen. O to více mě mrzí, že Muži v naději obsahují i momenty, které mi tak STRAŠNĚ vadí... Nějaké to žehrání na product placement už jsem vzdal u českých filmů dávno, ale proč celý ten film proboha tak strašně moc vytváří svět, který vůbec neexistuje? Nádherní a perfektně oblečení herci (už jen Polívka by se svým filmovým outfitem v klidu mohl jít na módní molo), bydlící v jakémsi stylově zrekonstruovaném pavlačovém domě v centru Prahy s výhledem na Pražský hrad, dvojice hlavních postav provozující stylovou restauraci ve francouzském duchu (i na ty bagety dojde), tchán a zeť chodící do jakéhosi luxusního kulečníkového podniku... Ale hlavně a především božekriste proč?? - proč jen museli udělat z Divadla na Vinohradech jakýsi Café Max, nebo proč udělali z Galerie kritiků jakousi sexuologickou kliniku?! Tento můj údiv platí o výpravě filmu do puntíku - točilo se buď v dokonale vystajlovaných interiérech (koupelna Ondřeje a Alice...) nebo v perfektně uklizených nejvyhlášenějších turistických pražských lokacích, a každý Pražák musí u tohoto filmu žasnout, jak je ta Praha vlastně nádherné, čisté, metropolitní a bohémské město, když se dobře nasvítí, zabere ze správného úhlu, a pečlivě se vyeliminují všichni turisti, bezďáci, stánky s klobásami, krámy se suvenýry, paneláky, graffiti, apod. Snímek Muži v naději je natočen v jakémsi sociálním skleníku, kde se odehrává nerušený mikrosvět jeho filmových postav, se vším jejich nanicovatým hemžením a pachtěním po čemsi, co nápadně připomíná nablyštěný, povrchní a falešný svět z lifestylových časopisů a zahraničních seriálů o lidech z lepších kruhů. Vejdělek je tímto světem evidentně uhranut a tvoří to úhelný kámen Mužů v naději, kteří však evidentně mají vyšší ambice než jen pobavit - občas se totiž zabrnká i na vážnou strunu. Pro své rozporuplné divácké přijetí tohoto filmu, u kterého jsem se střídavě smál nahlas a střídavě umíral trapností, hodnotím čistým průměrem.

Dlouhá léta jsem se Mrazíkovi vyhýbal, snad že mi byl protivný kvůli té pověsti "kultovní" pohádky, jež zapříčinily nespočetné televizní reprízy, do nebe vychvalovaný dabing a v neposlední řadě i jistá "ostalgie" českých diváků. Leč, ze studijních důvodů jsem podlehl zvědavosti a pustil si to - nyní po zhlédnutí jsem se jen utvrdil v tom, že i kdybych byl poslední člověk v galaxii, který to neviděl, o nic bych nepřišel. Odmyslím-li si ten humbuk okolo, je Mrazík jen trochu lepší pohádka, se zajímavým obsazením, kostýmy a výpravou, s mizernými triky, trochu zbytečnými hudebními čísly a lehce nezvyklou komikou. Protože se považuji za umírněného rusofila, velmi jsem ocenil všechny ruské atributy, které na mě z Mrazíka dýchly; naprosto mě potom dostalo provedení Mrazíkova obydlí - fantastická architektura! Na téma českého dabingu Mrazíka bych raději pomlčel, vědom si toho, jaká posvátná kráva to zrovna u tohoto filmu je, neodpustím si proto snad jen poznámku, že bych to raději viděl v ruském originále s titulky (už jen pro ten bolestný nesoulad pohybu rtů herců se zvukovou stopou). Naopak oceňuji, že většina českých replik je ve verších, což Mrazíka v mých očích povyšuje lehce nad průměr. Závěrem asi nakonec přece jen spokojenost, znovu to ale vidět fakt nemusím: jednou a dost u mě bohatě stačilo. Mimochodem doporučuji k přečtení velmi originální text Martina C.Putny Mrazík zevrubně, vědecky objektivně a definitivně vyložený aneb Chvála psychoanalýzy.

Film, který mě natolik sral, že pro své zhnusení odmítám hledat nějaký eufemismus. Debilní zápletka, příšerné obsazení (William Devane vypadal jak opice), stupidní dialogy, plytký děj vinoucí se odnikud nikam, a především... především jakési podivné ideologické vyznění, které jsem z Mortadely cítil... Skutečnost, že film nadabovaly přední hlasy normalizační herecké scény (kteří jsou navíc v úvodu filmu pěkně všichni vypsáni ve speciálně vytvořených českých titulcích), mě pouze utvrzuje v tom, že tenhle film minulému režimu nevadil, protože se mu hodil do krámu. Amerika je v zde zachycena skoro jak na objednávku Rudého práva - blázinec, urbanistický babylon, stres, nefunkční rodiny, senzacechtivý tisk, nesamostatní pitomci s Oidipovým komplexem, patolízalští byrokrati... a do toho všeho jedna italská kurva, která se chová jak nanicovatá primadona, které mají všichni ležet u nohou, která ve svém věku strašně neví co s životem a která se jen tak mimochodem vyspí s tím pisálkem z Daily News, co vypadá jak opice, poté co rozmlátí restauraci chlápkovi, kterého si odmítla minutu po přistání vzít, ačkoli kvůli tomu do Států vlastně přiletěla. Tohle že bylo někdy vtipné? Mortadela je stupidní pokus napsat komedii na tělo tehdejšímu sexuálnímu idolu SL - pokus, který u mě nevyšel už proto, že hlavní kouzlo filmu (konfrontace Italky s americkou kulturou) totálně zabil český dabing, v němž mi bylo nuceno to zhlédnout. Jediné, co v tomto filmu za něco stojí, jsou dobové záběry na New York. Upřímně radím, pokud byste na tuto hrůzu někde narazili, ruce pryč!

Výborná filmová variace profláklého námětu o chlápkovi, který se připletl, kam neměl. El Aura je temný a neradostný příběh ze světa, kde jsou zlem potřísněni všichni a kde není dobrých konců. Velmi se mi líbila kamera, hudba a herecké výkony, byť u představitele hlavní role mi poněkud vadil jeho poker face - celý film v podstatě odehraje s jedním výrazem. Naprosto dokonalé je zarámování filmu úvodní a závěrečnou scénou preparace, podbarvenou Vivaldiho božskou hudbou ze Čtvera ročních dob. Ačkoli se mi film velmi líbil, k dokonalosti mi tam přece jenom něco chybělo, snad nějaký nezapomenutelný moment, který by mě přiměl dát maximální hodnocení. Nezbývá než si povzdechnout nad tím, že Fabián Bielinsky už nikdy nic nenatočí - škoda, přeškoda...