Vančura

Krátký film "Cuando nadie nos mira", jehož název by se dal přeložit jako "Když se nikdo nedívá", pojednává o postavě dívky z blízké budoucnosti, která prožije nevšední experiment s novou drogou měnící leckterá zažitá pravidla našeho světa. Snímek španělského režiséra P. Atienzy zaujme výkonem tehdy mladičké vycházející herecké hvězdy M. Valverde i výborným technickým zpracováním. K vidění zde (v původním španělském znění).

Viděno v původním španělském znění s anglickými titulky. Krátce po zhlédnutí jsem zjistil, že to pod názvem "Rod Borgiů" vysílá TV Barrandov jako dvoudílný film, podíval jsem se na to tedy znovu, tentokrát v českém dabingu. Že by to byl ale nějaký výrazný divácký zážitek, to se tedy říct nedá. Má oblíbenkyně María Valverde, kvůli které jsem si ostatně tento film vyhledal a zhlédl, je zde sice výborná a bavila mě, ale jinak mi to celé přišlo slabé. Je to taková ta klasická historická kostýmní podívaná, která bohužel nedisponuje žádným velkým příběhem ani zajímavými postavami, s kterými by se dalo identifikovat. Film mi navíc přišel protivně přeplněný sexem a celá ta přehlídka vyšňořených postav mě nijak zvlášť nezaujala a bylo mi lhostejné, jak to skončí či nakolik se to drží historických reálií epochy, která mě nikdy dvakrát nezajímala. O úmorně dlouhé stopáži ani nemluvě. Po všech stránkách průměrný film, který se předpokládám z hlavy vykouří zatraceně rychle.

Nějak nevím, co si o tom celém mám myslet. Natočeno mi to ale přijde poměrně zdařile.

Dvojice nesourodých dokumentů - o dvou zcela odlišných osobnostech - co stojí za vidění.

Zlý a syrový film, při kterém jsem zažíval podobné pocity jako u slavného kriminálního dramatu Chladnokrevně z r. 1967 (Vendeta však na rozdíl od něj není díkybohu natočena podle skutečných událostí). V obou filmech se stane na začátku zločin, který šokuje svou iracionální krutostí a nepochopitelnou motivací pachatelů, přičemž divák je zprvu ponechán v tápání, co se vlastně stalo. Později se oba filmy k průběhu zločinu vracejí a drásavě jej rekonstruují (Chladnokrevně o poznání víc explicitně), zatímco sledujeme, jak se kolem pachatelů stahuje smyčka. Dalším pojítkem obou filmů je absence nějakého morálního hodnocení - oba filmy s dokumentární věrností zachycují sled událostí, které se daly počátečním zločinem do pohybu a které nakonec své pachatele semelou. Pomstě - osobní ve Vendetě i té společenské v Chladnokrevně - je nakonec učiněno zadost a s pachateli se nikdo nemazlí... Na mysl se ale dere strašlivá a nekonečná pachuť z pochybností, zda to celé mělo smysl. Co se stalo, nelze odestát, a oba filmy přesvědčivě dokazují, že instrument msty je dvousečnou zbraní, která se nakonec vždy obrátí proti samotnému mstiteli. Na mysl se zde ostatně hned dere vzpomínka na mého oblíbeného hraběte Monte Crista a spoustu dalších postav ze světa literatury a filmu, které by o pomstě a jejím prokletí mohly jistě dlouze vyprávět. Vendeta je z mého pohledu bezpochyby skvělým filmem, a to nejenom na české poměry. Líbila se mi obzvláště jeho úsečnost a náznakovost, vše je většinou jen lehce naznačeno a kamera se drží decentně opodál, prosta vší voyerské dychtivosti, ke které by téma či některé scény snadno mohly svádět. Po technické stránce nemám výhrady, až na toho podivně zpraseného Mozarta, který u mě vyvolal lehce pozdvižené obočí a tiché zašeptání WTF?! na rtech. Herci samozřejmě famózní - duo Vetchý & Kaiser patří k našim nejlepším hercům a jejich projev na plátně mě skutečně baví. To již bohužel nemohu říct o představitelích dětských rolí, ale přimhuřme oči :) Na to, že je to celovečerní režijní debut Miroslava Ondruše, mohu směle prohlásit, že jsem dlouho neviděl český film, který by na mě tolik zapůsobil svou tvůrčí invencí a celkovou originalitou zpracování. Kdesi jsem se dočetl, že režisér si zde napsal i scénář, což můj obdiv jen umocňuje, byť souhlasím s rovněž jinde vyčtenou výtkou, že Ondruš se zde projevil jako schopnější režisér než scénárista. V řadě momentů mi totiž Vendeta přišla nepřesvědčivá a měl jsem hluboké pochybnosti nad tím, zda by se to celé - navzdory vší té syrové dokumentárnosti - mohlo takto stát. Osobně o tom dost pochybuji a většina příběhu mi přišla bohužel už za čarou uvěřitelnosti. Obzvláště postava Kaiserova lesníka mi přišla skutečně hodně za hranicí čehokoli, čemu jsem ochoten věřit v oné hře, jak by se to asi mohlo stát v reálu. Přesto - u mě osobně - silný divácký zážitek, slabším povahám ale nedoporučuji. Po zhlédnutí na vás může padnout obstojná skepse ze světa, ve kterém žijeme. Jak že to bylo s tím Hemingwayem a vírou v to, že tento svět je nádherné místo a stojí za to o něj bojovat?...

Provedení výtečné, možná i lepší originálu, ale co naplat, když je to právě jen vykrádačka. Těžko pak hodnotit... Za Šteindlera a jeho pytle pod očima 5 hvězd, za vykradení nápadu odjinud "odpad!", takže celkově asi za 3 hvězdy.

Ech, tohle mi nedělejte, málem jsem dostal infarkt.

Naprostá bomba. Prequel, který dle mého soudu překonal Carpentrovu klasiku z r. 1982 "The Thing", které dějově předchází. Strhující podívaná, u které jsem napětím ani nedýchal - gradující atmosféra strachu na opuštěné polární stanici mě bavila stejně jako vypiplaný "švankmajerovský" vizuál ufouna i jeho perfektní zvukové projevy. Hlavní vyznění filmu leží ale úplně jinde - tím nejhorším nepřítelem jsme si my sami navzájem a nelze věřit nikomu. Na této geniálně jednoduché premise se zde daří budovat klaustrofobně-paranoidní peklo, které ve filmu výtečně podpořila mj. i konfrontace angličtiny a norštiny. Zamrzí snad jen absence nějaké výraznější filmařské invence a předvídatelný konec (minimálně pro znalce původní Věci). Tenhle biják je mimochodem mým třetím filmovým setkáním s Mary Elizabeth Winstead (Auto zabiják, Scott Pilgrim) a musím říct, že to děvče mě baví a těším se na její další role. Takže asi tak - u mě dobrý a za sebe všem vřele doporučuju :)

Tak tohle bylo hodně špatný. Celé mi to přišlo jak nějaký nepovedený studentský film - roztřesená kamera, mizerné dialogy i herecké výkony, nezajímavé postavy, o kterých film nesděluje téměř nic (proč by mi pak mělo záležet na tom, jestli to přežijou), nudný děj a rádoby šokující rozuzlení 20 minut před koncem, které ve skutečnosti zastírá, že je ten film totálně bez pointy i bez smyslu. Btw. za tu dobu od natočení to už slušně zestárlo, co je třeba vidět na těch předpotopních mobilech nebo na tom, jak se Quim s Beou snaží zorientovat v krajině podle klasické mapy, protože navigace v mobilu ještě nebyly. Btw. María Valverde zde velmi mladičká a snaživá, milostná scéna na benzince je ale stejně trapas.

Akademický architekt David Vávra a jeho "street movie" Šumná města - to je pořad, který mě nikdy nezklame. Do Tábora se brzy chystám na malý výlet a tento díl Šumných měst u mě zafungoval jako dokonalá pozvánka a decentní ochutnávka. Hlavní chod až na místě - na viděnou v Táboře :)