Vančura

Navzdory tomu, že je to film plný krásné hudby, s dokonalým obsazením i hereckými výkony, a skvěle napsanou titulní postavou (Emmet Ray je v hereckém ztvárnění Seanna Penna prostě neodolatelný), mě moc nebavilo to sledovat a musel jsem se do toho dost nutit. Podle mě to prostě postrádá nosný příběh, který by to dramaticky rozvíjel z bodu A do bodu B. Ten film se líně táhne odnikud nikam, Emmet zůstává v závěru stejný jako na začátku, a celý film se pravděpodobně vykouří z hlavy za pár dní. Nesednul mi ani ten formát mockumentu, ty mluvící hlavy mě tam vyloženě obtěžovaly a kdyby se to z filmu zcela vypustilo, fungoval by podle mě líp, byť se obávám, že v rámci životopisného (respektive pseudoživotopisného) žánru - který osobně řadím k těm nejnudnějším vůbec - z toho stejně nikdy chytlavý děj postavit nešlo. A přesně pro tu nudu mě to minulo, což je škoda, protože některé momenty tam jsou vyloženě "allenovsky" kouzelné.

Ryzí dokonalost a Hitchcock ve vrcholné formě. Už od první scény to člověka vtáhne do sebe - uvedení do děje mě zde přímo ohromilo a musel jsem si ho pustit dvakrát. Je to tak fantasticky napínavé, že to uteče jako nic a člověk by si to na konci dal nejradši ještě jednou. Některé záběry jsou tak geniální, až to není možné, a kapitola sama pro sebe je dokonalý soundtrack a výborné obsazení - trio Priscilla Lane & Robert Cummings & Otto Kruger nemá chybu. U spousty Hitchcockových filmů mám pocit, že jsou dost poznamenané dobou svého vzniku a za vidění už dnes moc nestojí (minimálně ne pro většinové publikum), ale v tomto případě měl podle mě mimořádně šťastnou ruku a přivedl na svět nadčasový a bytostně americký filmový příběh, který mi připravil téměř očistný filmový zážitek. Ve finále na Soše Svobody jsem byl nadšený jak malý kluk, ale fantastických momentů je tam celá řada (setkání se slepým hudebníkem, pomoc od řidiče kamionu, azyl u cirkusáků...) a celkově to ve mně vyvolalo velké emoce. Toto je přesně ten starý dobrý Hollywood, který mám tak rád.

Výtečná věc, která mě strašně bavila. Vyjma lehce nezáživného rozjezdu je to celé neuvěřitelně napínavé a skoro jsem u toho ani nedýchal, jak jsem to prožíval. Vadilo mi tam jen pár drobností, z nichž bych asi jmenoval jen Julii Andrews, která mi byla extrémně nesympatická. Paul Newman je naopak zcela dokonalý. Mimořádně příjemné dvě hodiny!

Na Hitchcocka možná až nečekaně bezstarostná komedie (byť ne rozhodně jeho jediná), která mě dostala svým humorem, obsazením (duo John Forsythe & Shirley MacLaine nemá chybu) a krásnými lokacemi - je úžasné, co všechno jde vymyslet kolem jedné mrtvoly, aniž by to působilo jakkoli morbidně nebo depresivně. Dialogy nemají chybu a místy mi to přišlo opravdu hodně vtipné. A to finální rozuzlení je prostě výborné. Doba vzniku je ale z toho přece jen znát a nebavilo mě to zas až tak bezvýhradně, od Hitchcocka si navíc cením více jeho "dramatické" tvorby, takže nakonec zůstalo spíše jen u průměrného dojmu. Přesto mě překvapuje, jak to i po těch letech stále působí neobyčejně živě, a jsem si jistý, že by to skvěle fungovalo i na divadle.

Pro mě osobně naprosto nesnesitelný film, který jsem vyloženě protrpěl. Postavy v něm odříkávají krajně stupidní repliky (z toho Paul "vede" na celé čáře) a chovají se v podstatě jak blázni, celkově tam nic nedává smysl, je to jen ubíjející nanicovatá rádoby skandální - a neuvěřitelně zbytečná - pozéřina, s naprosto příšerným finálním vyústěním a úmorně dlouhou stopáží. Nesedlo mi ani obsazení ústřední dvojice, věkový rozdíl 28 let mezi Brandem a Schneider shledávám nemravný - ostatně přijde mi zajímavé, že v Kmotrovi ze stejného roku ztvárnil starce na konci života, zatímco zde si zahrál vitálního milovníka-čtyřicátníka - a pokud jde o tu nešťastnou Schneider s tím jejím sedmdesátkovým bobrem, přišla mi zde zoufale nehezká a vyloženě ne můj typ. Sledovat, jak se k sobě Paul a Jeanne chovají, je fakt ta poslední věc na světě, o kterou bych stál, kdyby mi zbýval poslední den života - zvláště ve finální sekvenci v tančírně už dosáhla míra nesnesitelnosti toho filmu naprosté krajnosti - závěrečný nápis FINE nebyl nikdy větším vysvobozením. Měl jsem dát na svou intuici a dál tu sračku ignorovat, tak jako v předchozích letech, kdy jsem kolem ní s nezájmem občas zakroužil.

Skvělý film, který se mi hodně líbil. A to především díky úchvatné Joan Fontaine, která je zde skutečně dokonalá. Btw. přijde mi vtipné, že zde v 24 letech ztvárnila postavu, o které její matka pronese, že jí "připadá už trochu staropanenská", protože stále není vdaná - to náhlé zamilování Liny do Johnnieho pak vypadá, jako by se chtěla za každou cenu vdát, aby její osamělý život konečně dostal smysl. Na člověka dnešní doby to může působit až nepochopitelně - je prostě znát, jak se svět za těch 80 let změnil. Pokud jde o Caryho Granta, myslím, že mi prostě asi "jen" nevadil (což už nemůžu říct o českém dabingu, ve kterém jsem to bohužel viděl - hlas Lukáše Hlavicy mi ke Grantovi vůbec nesedl). Dějově mi to trochu připomnělo o rok starší Rebeccu, ale nabízí se srovnání i s dalšími snímky nejenom od Hitchcocka. Celkově jsem z toho byl dost nadšený, až na samotné finální rozuzlení, které se mi nelíbilo. Myslím, že jiný závěr by se tam hodil více (tu snahu studia udržet pozitivní image Granta nechápu a přijde mi stupidní, protože jsem odjakživa alergický na spojování herců s jejich postavami), ale to už je dnes jedno.

Můj zvyk nezjišťovat si nic o filmu předem, mě zde částečně vytrestal. Pod vlivem stejnojmenného seriálu z r. 1996 a filmu z r. 2005 jsem se mylně domníval, že hlavní postavy tohoto Hitchockova snímku budou agenti/nájemní vrazi, což mi vzhledem k roku vzniku filmu přišlo zajímavé "ze studijních důvodů" vidět. Nic ale nemůže být vzdalenějšího od pravdy, protože tato černobílá klasika ze 40. let nemá se svými pozdějšími jmenovci společného absolutně nic, a tím pádem nechápu, proč se to všechno jmenuje úplně stejně - přijde mi to jako stupidní parazitování na známém filmu. Asi jako kdyby někdo v současnosti natočil film pod názvem Válka Roseových (na který jsem si při sledování bezděčně vzpomněl), ale místo drsných naschválů manželské dvojice by v něm šlo - co já vím - o příběh matky Roseové, jejíž synové padli v občanské válce. Čili se jen snažím říct, že kdybych předem věděl, že se jedná o čistou komedii o jednom manželství - což je podle mě pravděpodobně nejnudnější námět pod sluncem - podruhé bych se tomu filmu spíš vyhnul. Ne že by to nebylo místy docela vtipné, ale od Hitchcocka člověk přece jen očekává něco jiného, a aby věnoval hodinu a půl svého času 80 let starému filmu, který je beznadějně zaseklý v době svého vzniku a který není nějak filmařsky převratný ani nějak extra zábavný,  jestli mi rozumíte, to už chce být opravdový fanda starého dobrého Hollywoodu, aby to šlo docenit, což já osobně nejsem, ale současně neříkám, že se pořád nemůžou najít lidi, kterým se to i dnes trefí do vkusu. Btw. přijde mi hrozné, že Carole Lombard zemřela tak mladá, rozhodně mě zde bavilo na ni koukat.

Hlavně zpočátku mě to hodně bavilo, a dokonce mi to vzdáleně připomnělo Wellesův Proces. Ten černobílý formát a celková tísnivá atmosféra nespravedlivého obvinění jsou velmi dobré (byť jsem na chvíli o Mannyho nevině zapochyboval - tím, jak film nedává jednoznačné indicie, vlastně vůbec není zpočátku jisté, že to skutečně neudělal). Zvláště mě zarazilo, jak nevybíravě se k Mannymu policisté chovali, jako by spáchal nějaký zvlášť závažný zločin, a přitom šlo v podstatě "jen" o pár vykradených obchodů a jednu pojišťovnu. Pak ale začala moje pozornost trochu polevovat - přišlo mi, že film nedokázal udržet napětí až do konce, a ta dějová linka s psychickými problémy manželky mě tam spíše jen  obtěžovala. Když jsem se zde dočetl, že film věrně rekonstruoval skutečnou událost, potvrdilo to můj dojem, že to bylo bohužel na úkor spádu děje a konzistence atmosféry. Nesedlo mi ani obsazení titulní role, Henry Fonda mi pro roli Mannyho přišel příliš starý - od Very Miles, která zde ztvárnila jeho manželku, ho dělí věkový rozdíl 24 let, a jako by to nestačilo, tak Fonda dokonce dvakrát ve filmu coby Manny oznamuje, že je mu 38 let, ačkoli v té době už bylo Fondovi 51 let a na 38 fakt nevypadá ani omylem. Nechápu, a spolu s nevalným dojmem z českého dabingu, ve kterém jsem film viděl, se to všechno nakonec podepsalo na bohužel spíše jen průměrném dojmu, který to na mě udělalo. Hitchcock rozhodně natočil lepší věci.

Určitě mi to přišlo lepší než starší verze, což je názor, který podle všeho sdílí víc lidí, protože remake zde má o něco lepší hodnocení (78 vs. 72 %). Jinak mě ale bohužel ani tento film příliš neoslovil, ta zápletka s nesmyslným únosem syna a politickým atentátem je podle mě prostě stupidní (proč něco dělat jednoduše, když to jde složitě, že), nepřišlo mi to vůbec napínavé, v mnoha ohledech je to beznadějně zaseklé v době svého vzniku (ta příšerná zadní projekce), a i ta dvouhodinová stopáž na mě byla už moc. James Stewart je zde rozhodně fajn (z obsazení mě ještě zaujal Reggie Nalder - chlapík s naprosto neuvěřitelnou fyziognomií), píseň "Que Sera, Sera" se mi taky moc líbila, odehrává se na to zajímavých lokacích a Hitcockovy kvality jsou z toho určitě znát, ale prostě podle mě natočil lepší věci.

Tohle mě bohužel takřka dokonale minulo a měl jsem strašný problém u toho vůbec vydržet do konce. Přišlo mi to beznadějně zaseklé v době svého vzniku, zápletka je podle mě zcela debilní, není to vůbec napínavé, a nechápal jsem motivaci spousty postav, proč dělají to co dělají (a z počátku jsem měl problém se vůbec v té záplavě postav vyznat). Líbil se mi asi jen Peter Lorre coby ústřední padouch, ale jinak bych se tomu filmu podruhé obloukem vyhnul a ani si neumím představit, koho by to ještě dnes mohlo bavit, vyjma skalních Hitchcockových fanoušků (pokud někdo takový ještě existuje).