Jara.Cimrman.jr

"Soudruh Anděl je trochu nesdílný. Závodní rada Dopravního podniku tady v poukaze poznamenala, že za tři roky neměl ani hodinu absence a ve službě je příkladně svědomitý." Tak to mám mimořádnou radost, když revizoři vykonávají svou práci zodpovědně. Nicméně mne tento nejprotivnější rekreant baví a ještě zábavnější jsou rekreanti, kteří mají zakázáno o dovolené pracovat, ale nejde jim to. Já to chápu, že to celé vyznívá jako trapná komunistická agitka, ale s trochou nadsázky to taky tepe do systému, protože ve skříni je málo ramínek a občas tam nesvítí nějaká ta lampička. Pro mě to zkrátka vždycky bylo optimisticky nakažlivé sci-fi.

"Len klid, pánovia. Z každej prehliadky mali odjakživa fofry iba velitelia. Nám sa nemôže nič stať." Tak to je velká pravda o vojně. Tady sice zase tak moc nešlo o zobrazení nějakého skutečného stavu armády, ale já jsem se bavil při výcviku, při skoku přes stoicky klidného koně nadél a hlavně při hudebně-pantomimických číslech. Přesto bych asi čtvrtou kapitánskou hvězdu dobrovolně nedával, ale mihla se tam Olga Schoberová a ta by mě potěšila, i kdybych to měl za 730.

"Ono to má taky svoje výhody, paní. Právě proto, že umřel, tím se mu zbytek trestu promíjí." Tak takový druh cynismu si dám líbit. A přesvědčování Kukačky, že arrest je hotel se stravou, kde se navíc naučí papírnictví, mě taky hodně pobavilo. To samozřejmě není nic proti Antonovu legendárnímu panákování, urážení císaře pána, účasti na vlastním pohřbu či snaze tuláka přečkat zimu za mřížemi. Sice existují povedenější předválečné komedie, ale jsem si poměrně jistý tím, že zábavnějšího ostrostřelce jsem v nich nepotkal.

"Zatýkám vás za vraždu Derricka Jamese, Lauren Salinasové, únos, pokus o vraždu kriminalisty, ozbrojenou loupež, krádež auta, ublížení na těle, ale především za to, že jste mě naštval." Tak se zatýká v Novém Jorku a já se musím přiznat, že se na Mackův tým občas mrknu. Není to sice žádný zázrak, mezi spoustou kriminální konkurence se bez problémů ztratí, ale když je Grissom na dovolené, Horatio se snaží zbavit koroze na své hlavě a já mám příliš daleko k ovladači, tak se u toho dokážu pobavit.

"Jak to dělám, že mám doma jako v ráji?" No to je jasné, Alberte. Postupuješ podle hesla, že lepší jsou drobné ústupky než vážné komplikace, ale to se klidně můžeš dočkat toho, že večeři najdeš na straně 34 a na pánskou jízdu si vezmeš plnou postel dětí. Gratuluju a bavím se, neboť tátovská řešení dětských problémů v ženském světě neexistují ani v teoretické rovině a to je fajn. Já jsem v tomto snímku prostě dostal spoustu "užitečných" rad do života a tak se vždy rád vydám po stopách Yettiho, nevyhýbám se závodům psích spřežení a jednou určitě vyhraju i tu soutěž ve slalomu na čemkoli.

"Podej přece pánovi ručník. Ale ne do ruky. Pěkně v zubech." Nikdy mi nepřipadalo zábavné nechat se šikanovat a proto jsem si pro výkon základní vojenské služby v ČSLA vybral místo bez mazáků. Tím jsem přišel o oblíbené kratochvíle mazáků typu deka, sahara, bufet nebo dlouhej kouř a jen z vyprávění méně šťastných jsem si užil jejich zkušenosti se slimákem, teploměrem, metrem, kukačkou, Gagarinem, krokodýlem, kazeťákem nebo mořskou vlnou. Nechybí mi to, dokonce ani nevím, jestli ze mě vojna udělala chlapa, ale tento je seriál považuju za natolik blbý, že je vlastně skoro až zábavný.

"Naši američtí přátelé se usmívají za každých okolností." Najít amerického agenta na SPŠ MV v Hrdlořezích je snadné. Je to ten, co ho první týden studia hospitalizují s podezřením na otravu alkoholem a pak bude do konce života chodit na setkání anonymních alkoholiků. Alespoň takhle si já tento ústav pamatuju a pokud mám aktuální informace, tak se tam dosud nevystřízlivělo. Pro mne je zkrátka Polda nostalgickou vzpomínkou na známá místa a dementní major Maisner se mi jevil jako poměrně vhodný průvodce. Jen ta prohlídka měla tímto snímkem skončit.

"Nazdar, Lauro. Musím bohužel konstatovat, že ani dnes nevypadáš vyrovnaně." Pokud se mám k tomuto snímku vyjádřit naprosto odborně, tak nejhezčí byla Laura. A asi taky nejméně zábavná, protože světoběžnická maminka, prostatik Pažout, nesmělý balkónista Žemla a zejména rýpavý Hubert hlásili o několik levelů výše. Já jsem sice nikdy nečetl Vyrovnanou ženu a místo vagíny mám takový podivný chobůtek, ale přesto si troufnu tvrdit, že tento román je tak trochu i pro mě.

"Teď se budeš angažovat, až se z toho posereš." Ing. Aleš Vítek chce dobře bydlet a to není ve straně, nestuduje VUML, nemá psa, nehraje fotbal a ani nevěší vlaječky. Das ist ein Skandal. Bylo to zkrátka šílenství přivádět do takového světa vlastní dítě a je to šílenství i dnes. Nicméně Kvido je zábavný, vtipný a jeho glosy se mi líbí. Ta vážnější stránka příběhu mi však zase až tak moc nesedí protože moji rodiče na tom byli za socialismu stejně jako Kvidův otec a přesto jsme slušně žili, bydleli, vlaječky jsme jako jediní v domě nevěšeli a žádný zlý komunista na nás kvůli tomu nedělal bububu.

"Nakoupit, do čistírny a na hřbitov. Babička má dneska narozeniny." Tak i nějaký ten problém dospělých se tady řeší, ale hlavní je škola. A tady přichází na řadu povzdech: Že já se hůř neučil. Jenže mě to nenapadlo, že by se dalo propadnout z kreslení ze školy do školky. Ale pozdě bycha honit, takže tohle je ta správná vzpomínka na soušky učitelky, přezůvky, pubertu či socialistickou diskotéku v tělocvičně. A samozřejmě na Standu s Péťou, protože na ty jejich odrhovačky nelze zapomenout.