liborek_

O protiválečný apel se pokouší mnoho filmů, zvlášť Hollywood je tím proslulý, ale jen málokterý se s tímto poselstvím vypořádá tak dobře, jako například Aces High. Čert vem dokonalé triky a do nejmenších detailů propracované bojové scény (Zachraňte vojína Ryana), které často sklouzávají k trapnému patosu a v některých okamžicích jsou spíš směšné... Tento snímek je skutečně protiválečný a ne pouhou exhibicí autorů, že tohle umíme natočit. Stíhači, na start! Je velice syrovým dramatem o bojových letcích I. světové války (sic!!!), o jejich pocitech a strachu i boji proti němu... A hlavně je o nesmyslnosti celého toho šílenství. Čím dál mladší kluci pochodujou (tady spíš letí) vstříc náruči Smrti a vlastně si ani neuvědomujou, že jsou to ještě děti nebo přinejmenším nezkušení mladíci (Croftovi je 18 a jeho následovníkům pravděpodobně ještě míň). Vůdčí postavou celého filmu je bezpochyby skvělý Malcolm McDowell v roli maj. Greshama. McDowell jen dokazuje, že v sedmdesátých letech byl na vrcholu a že není hercem jen jedné, dvou rolí (Alex de Large, Mick Travis). Vlastně ani nevím, proč nedávám všech pět hvězdiček... Možná se podívám ještě jednou a tu jednu přidám..:-))

Neorealismus v té nejčistší podobě... Žádní umělí hrdinové a vykonstruovaná zápletka, nýbrž syrová realita bez příkras. Rossellini ukazuje životní osudy prostých lidí, jejich nezlomnou vůli a touhu po svobodě. Téma se sice úzce dotýká konkrétních lidí v konkrétním městě, ale je všeobecně platné a kdyby v názvu filmu nebyl uveden Řím, mohl se dost dobře děj odehrávat v protektorátní Praze nebo někde jinde... Snímek obsahuje řadu silných momentů (mj. smrt Piny před očima jejího syna, mučení zatčených, poprava kněze) a vlastně strhne divákovu pozornost od počáteční gestapácké prohlídky až po závěrečnou exekuci Dona Pietra. Anna Magnani v roli Piny podává úžasný výkon.

Tonka Šibenice - první český zvukový film (byť ozvučený dodatečně) - je velmi působivým dramatem dívky, která je společností odvržena za čin, ke kterému ji de facto sama společnost přinutila. Do nevěstince, vedeného Antonií Nedošínskou, přijdou policajti s "delikátním úkolem" najít ženu pro k smrti odsouzeného vraha (Josef Rovenský). Jaké z toho čiší pokrytectví a vyložená krutost, když od tohoto okamžiku se Tonce všichni vysmívají a vyhýbají se jí. Bytostně dobrá Tonka tak začíná čelit zlému a krutému okolí, které ji nakonec dožene až ke smrti. Film je plný emocí a silných obrazových momentů. Trošku se ale vymyká hudební doprovod, který hraje vyloženě na národoveckou strunu (navzdory požadavkům zahraničních distributorů) a místy se k obrazu vůbec nehodí. Ale to je jen můj dojem... Jinak označení "první český zvukový film" je trošku zavádějící, protože kromě dvou písniček jsem nezaregistroval jediný dialog. Na to si český divák musel počkat až na film Když struny lkají (který ovšem neměl valnou kvalitu) nebo C. a K. polní maršálek .

Co vám budu povídat... Na 5x2 jsem se docela těšil a byl jsem hodně moc zvědavý. Ovšem nakonec jsem byl dost zklamaný... Tento film není ničím, ale naprosto ničím vyjímečný, některé scény byly vyloženě samoúčelné a zpracováním je vlastně formální... Zpětné řazení scén a narušená lineárnost děje má možná jen zakrýt fakt, že film je vlastně hrozně nezajímavý... Nicméně ani v tomto způsobu vyprávění není nijak originální a kvalit podobně zpracovaných filmů (Memento, 21 gramů) rozhodně nedosahuje. Najde se sice pár povedených scén a místy je cítit záblesk snahy o jakési sdělení, ale moc se to nedaří. 5x2 = 2 hvězdičky...

Je úžasné, že tak otřepané téma, jakým je milostný trojúhelník, jde natočit nově a zajímavě. Woody Allen to dokázal. Match Point je velice dobře vystavěné drama s propracovanou zápletkou, ale nesouhlasil bych s názorem, že na rozdíl od jiných jeho filmů je to film "smrtelně vážný". Přestože je to opravdu jiný film, než na jaký jsme od newyorského neurotika zvyklí, celou dobu ten allenovský duch cítíme (a nejen z volby "intelektuálního" prostředí). Hlavně z té závěrečné půlhodinky (kterou tady někteří myslím neprávem označují za vyloženě slabou a zbytečnou) je cítit nadhled a pro Woodyho typická ironie. Zkrátka tohle je opravdu hodně povedený film a jeho autorovi tleskám. "Ve hře jsou momenty, kdy se míček dotkne vršku sítě a na zlomek sekundy může buď jít dál nebo spadnout nazpátek. S trochou štěstí jde dál a vy vyhrajete... Nebo možná ne a vy prohrajete" (4 a 1/2 *)

Tajemství Santa Vittorie je válečná komedie, odehrávající se v městě, které vzdáleně připomíná český Kocourkov... Bodrý opilec Bombolini se stane starostou malého vinařského městečka a s pomocí své Velké rady (plné ministrů všeho možného) se snaží čelit všemocným německým okupantům a předvádí nám ukázkouvou hru na schovávanou. Stanley Kramer mistrně míchá komediální žánr s dramatickými situacemi, kterých bohužel válka přináši více než dostatek. Film je plný skvělých vtipných momentů (stěhování miliónu lahví vína), ale rozhodně také hereckých výkonů, především Anthony Quinn v roli Itala Bomboliniho.

Milenec je velice poetická, vášnivá a krásná, leč tragická love story. Patnáctiletá dívka, zraňovaná nepřátelským a agresivním prostředím vlastní rodiny hledá sama sebe, když jí náhoda jednoho letního dne přivede do cesty bohatého Číňana. Jejich setkání se promění ve velmi intenzivní vztah, v němž svou roli hraje předstíraná vypočitavost a touha nezamilovat se. Dívka objevuje svou sexualitu a oddává se nespoutané vášni dosud nepoznaného a aspoň na okamžik zapomíná na trable vnějšího světa. Úzkostlivě se vyhýbá hlubším citům a dává svému milenci najevo, že jí jde jen o sex, ale ve skutečnosti je zmatená a stále hledá. Miluje ho? Nad vztahem plným vášně se stahují oblaka předsudků a nepřátelství a oba milenci čelí čím dál silněji neodvratnému faktu, že jejich láska nebude nikdy naplněna. Mladík je předurčen vzít si neznámou Číňanku, dívka se vrací do Francie... Film má krásnou obrazovou složku, sešeřelý obraz dodává snímku na působivosti. Jane March je v roli dívenky naprosto dokonalá.

Obchodník se smrtí měl potenciál být zdrcující kritikou současných praktik obchodu se zbraněmi, ale z tohoto tématu nevytěžil mnoho. Výsledkem je řemeslně dobře zvládnutý film, se slušnými hereckými výkony a pěknými exteriéry, ale samotná dějová linie je dost odbytá a popis skutečné situace je dost zjednodušený. Orlovově kariéře se věnuje zkratkovitě, vlastně celý jeho charakter je vykreslen velice chabě. Navíc ten hollywoodský úlet s Orlovovou romancí a náznakem jakýchci výčitek svědomí (odhazuje dětskou pistolku do odpadkového koše) působí nesourodě s předkládaným tématem. Přesto je dobře, že jsou aspoň náznakem lidi seznamováni s tak otřesnými praktikami, jako je obchod se zbraněmi. Film si zaslouží tři a půl hvězdičky. Tu půlku za vynikající úvodní scénu cesty kulky od výrobního pásu až do dětské hlavy.

Klasický western, který vedle tradičního střetu bledých tváří s indiány nabízí náhled na dočasné soužití tak rozdílných charakterů, jako jsou ze zločinu neprávem obviňovaný Ringo Kid, z prostituce obviňovaná Dallas, věčně opilý doktor Boone, karbaník a gentleman Hatfield, manželka důstojníka Mallory, obchodník s alkoholem Peacock a podvodík Gatewood. Vše začíná v městečku Tonto, kde se mj. setkáme s pokryteckou morálkou Ligy pro právo a pořádek. Ostatně je více než symbolické, že tonto ve španělštině znamená hloupý, pošetilý, zpozdilý, šašek... Jde o velice podařenou westernovou road movie..:-)))

V roce 1984 Bergman vypustil do světa svůj poslední celovečerní film Fanny a Alexander. Od té doby točí jen televizní filmy, které se ovšem svou kvalitou a hloubkou vyrovnají i jeho dřívější tvorbě, naopak se v nich setkávají dlouholeté zkušenosti a jsou jakýmsi vyvrcholením celoživotního úsilí o čistou bergmanovskou formu. Po zkoušce Strindbergovy hry Hra snů se setkají stárnoucí režisér Henrik Vogler s mladou herečkou Annou Egerman. Mezi nimi se pak rozvíjí dlouhý rozhovor o divadle, jeho smyslu, vztahu režiséra a herce. Jde o vyjímečnou sondu do samostatného světa, který je normálním lidem uzavřen, ale přesto je mu jaksi blízký. Minimálně pro svou střízlivou a velice komorní atmosféru rozhodně stojí za pozornost."Proč tohle říkám? Vždyť je to nesmysl, prázdné řeči. Proč jsem se pustil do té směšné komedie, téhle parodie na přesvědčování. Proč se musím ospravedlňovat před tou mladou osobou? Koho vlastně zajímá, co říkám?" (Henrik)