liborek_

Působivý, přesvědčivý a takřka dokumentární snímek, který i přes svůj poměrně pokročilejší věk neztrácí nic ze svého poselství či chcete-li: varovný prst, jenž tímto filmem Mick Jackson hrozivě vztyčil, zůstává stále ve vzduchu. V naprosto realistickém až pedantickém zpracování je zobrazen stav společnosti v době vážné krize, jež předchází atomové válce, její vlastní průběh a následná léta po ní, která jsou doprovázena tragickým úpadkem společnosti ve všech myslitelných významech. Počínaje národním hospodářstvím a vzděláním (důležitým pro rozvoj jakékoli společnosti) konče. Nedostatkem napětí film rozhodně netrpí. Především díky všudypřítomné televizi a novinovým titulkům je divák vtažen do atmosféry celosvětové krize, která je zde sice vyvrcholením studené války, ale lze ji chápat univerzálně a zasadit si ji klidně do současného geopolitického kontextu. Ostatně v tomto snímku je jádrem sporu Irán, který dnes hraje též nezanedbatelnou roli v tvorbě mezinárodního napětí... Co bych osobně filmu vytknul, je (když odhlédnu od pochopitelných úskalí televizního zpracování) jeho občasná přehnaná doslovnost. Komentátorův hlas nás s pomocí psaného titulku informuje o účincích atomového výbuchu, které jsou vzápětí polopatisticky dokumentovány detailními záběry, čímž se sdělení zdvojuje a alespon na mě to místy působilo dojmem amatérské režie. Kromě toho mi tam chyběl pokus o zobrazení (případně jen letmé zmínce) o mezinárodní pomoci, která by jistě v následujících letech po vlastím útoku následovala a katastrofu alespon trochu zmírnila. Nechce se mi věřit, že by v tom mezinárodní společenství Anglii nechalo samotnou (pokud by samo nebylo terčem podobného útoku). Přesto jsou Vlákna výborným příspěvkem k protiválečným filmům, kterých není nikdy dost, třebaže (bohužel) jejich dopad na zabránění dalším a dalším konfliktům je nulový...

V době prvních poválečných Vánoc vyjíždí ze Stockholmu vlak, jehož cílová stanice je rozbombardovaný Berlin. V jednotlivých kupé, chodbičkách, jídelním voze atd. se proplétají bizarní osudy maniakálního lékaře Henryho, jeho manželky a milenky, nešikovného literárního kritika Gunnara, toužícího spasit svět a tvořit dějiny, egoistického homosexuála, jeho submisivního přítele a v neposlední řadě neštastného zraněného válečného vysloužilce či všudypřítomného průvodčího. V sérii vtipných skečů a inteligentních dialogů, jimž vévodí Gunnarův zájem o Wittgensteina ("Nic nemusí nutně být takové, jaké se zdá být") a Henryho duchaplná racionalizace vraždy vlastní manželky ("Zkrácení života, úleva z utrpení.)", nám švédský režisér servíruje nadprůměrnou komedii, která navazuje na mnohem vážnější filmy, jako byly např. Vražda v Orient Expressu, Trierova Europa nebo koneckonců také cimrmanovská Vražda v salonním coupé, se kterou ji pojí humorná stránka... Skvěle napsaný a velmi vtipně vypointovaný scénář, výborně natočený, s překvapivými momeny a ani jedním hluchým místem. Bavil jsem se královsky.

"...zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk..." Achjo... Co to jen natočil nešťastný ten kluk... Pokud cílem Brabcova snažení bylo maximální zploštění a ještě lépe zesměšnění lyrickoepického klenotu českého romantismu, povedlo se mu to mírou vrchovatou a měl by za to dostat metál (hanby). Do osmdesáti minut natáhnul děj, který by vystačil maximálně tak na desetiminutový kraťas, a provedl to způsobem, že vnímavější amatér by to provedl tisíckrát lépe. Když už režisér rezignoval na Máchovu oslavu přírody (ne, stokrát omílané záběry z ptačí perspektivy na jeden kopec s uschlým stromem za oslavu přírody opravdu nepovažuju) a když už se mermomocí chtěl soustředit jen na vztah Viléma a Jarmily, případně hledání odpovědi na otázky viny a trestu, proč to proboha udělal tak tupě, bezduše a prázdně? V básni Vilém rozjímá o svém osudu, vlastně je tomu věnován celý druhý zpěv. A ve filmu..? Za celou dobu se nedozvíme naprosto nic o vnitřních pocitech aktérů, psychologie postav neexistuje. Jsou to jen herci, kterým Brabec nařídil: "Teď se projeď na koni a ať ti hodně vlají vlasy...", herci, kteří hrají špatně sesmolený slepenec videoklipových záběrů. A Jarmila? "Vtom lůny zář jí známou osvítila tvář; hrůzou se krev jí v žilách staví - 'Kde Vilém můj?' " Ve filmu je Jarmila narozdíl od básně němá rádodajka, jež jen občas tiše vzdychne a zasténá a do jejíchž myšlenkových pochodů neřkuli pocitů divák nemá šanci proniknout - protože nic takového tam prostě není. Jaký je vlastně její vztah k Vilémovi? Nic... prázdno, jen kýčovité záběry na vlající vlasy a šaty, doprovázené nezajímavou a stále tentýž motiv opakující hudbou (která není špatná, ale zde je jak pěst na oko). V celém filmu není ani náznak napětí: Milostné scény vyvolávají lhostejnost, loupeže připomínají nějaký recesistický happening, vražda Vilémova otce je totálně zpackaná fraška (to se chudák Vilém minul nebo jak?)... Intermezzo se sborem duchů už je pak jen trapnost nad trapnost a dokazuje, že Brabec Máj vůbec nepochopil. Neskonalou nudu nezachrání ani poprava, která v divákovi nevyvolá ani ždibeček emocí. Raději to zkraťme: Po negativních recenzích, které film v poslední době provázely, jsem chtěl být maximálně shovívavý a chtěl jsem hledat jen klady. Jenže tady vážně žádné nejsou! Vždyť ani ta proklamovaná kamera nestojí za moc... Toto téma by dalo zabrat Jirešovi nebo Kachyňovi, proč se do toho pouštěl režisérská nicka Brabec? Lituju všechny maturanty a mladší, kteří budou Máj čerpat z tohoto snímku.

Tak tohle je TEN Temný rytíř - do nebes vynášený bombastický trhák roku, v jehož recenzích se kritikové předhánějí ve vymýšlení trefnějších formulací, které ještě častěji od sebe navzájem opisují, a na něhož fanoušci pějí ódy o nejlepším filmu všech dob? Zajímalo by mě, z kterého zřídla vytryskl ten mohutný proud chvály... Vždyť je to vlastně průměrný akční film, který se vymyká jen úžasným výkonem Heath Ledgera. Bez něj by ten film byl třetinový. Samotný scénář, děj i provedení si v mých očích takový poprask vůbec nezaslouží. Prvních třicet minut, tj. úvodní přepadení banky a nástup Jokera na scénu, je výborných: Má to spád, má to šťávu, má to nápad. Ale čím víc se ukrajuje z nesnesitelně dlouhých 152 minut, tím víc film upadá a upadá a upadá...do překombinované, přetechnizované a přehuštěné strnulosti, která je navíc v druhé půlce zabalena do pytle, ušitého z patetických nitek, a navrchu zavázána pseudomoralistickým motouzkem..... Jen v okamžicích, kdy se na scéně objeví Joker, rozčeří se hladina zklamání: Heath Ledger totiž vytvořil nepřekonatelného záporáka, jehož šílenství, podané v neuvěřitelné celistvosti, kape a stříká z každého jeho pohybu, grimasy nebo jen pohledu. Ovšem to ostatní za příliš mnoho slov nestojí. Scénáristi se evidentně předháněli, kdo vymyslí efektnější akci, ovšem zejm v druhé půlce mě už dost štvalo, jak to celé dost násilně natahují; osobní souboje (jakých je plno v ostatních - ne tak přehypovaných - filmech) mi přišly nezajímavé - ale to zřejmě proto, že toto není něco, co bych zrovna dvakrát vyhledával. Výborně byla vytvořena ponurá atmosféra Gothamu, která s Jokerovou všudypřítomností drží film pohromadě. Nicméně závěr ztrácí dech a vlastně nijak zvlášť negraduje. Slušná oddechovka, ale nic víc. Pokud se na ni ještě někdy podívám, tak výhradně, jen a pouze kvůli fantastickému Jokerovi. 3 a 1/2 *

Slušná duchařina "made in taiwan" o pomstychtivé dívence s očima jaké bylo možné naposled vidět u Bosany z Tří veteránů... Zpočátku pomalinký rozjezd, hodně se mluvilo a člověk nechápal, která bije. Z dopravní nehody, která všechno spustila zbyl jen mrak nejistot a pochybností a divák na tom byl stejně, jako ti chudáci ve filmu. Vše se točilo kolem rozmazaných fotografií, nevysvětlitelných situací a temných stínů. Netrvalo to ale dlouho a věci se začaly vyjasňovat, kadence lekaček stoupala, QRS kmity kardiogramů šílely a u citlivějších jedinců hrozilo nebezpečí infarktů; výkřiky drásající uši sousedů byly samozřejmostí... Nezapírám, jsem též citlivější povaha a u každé lekačky (třebaže hudba naznačovala, že se něco blíží) jsem přece jen poskočil a cukl sebou. Také patřím mezi vděčné diváky hororů..:-) Když se to však uleží v hlavě, najdou se i mušky: Film se velmi pomalu rozbíhal a některé dialogy trpěly přílišnou doslovností. Pak už to bylo lepší, ale postavit horor jen a jen na lekačkách také není terno, zvlášť když originalitou příliš neoplývají. Škoda, že hutná atmosféra z posledních minut neprosycovala celý film. Nicméně závěr byl famózní! 3 a 1/2*

Do prvního ročníku Harvardské univerzity nastupuje samolibý floutek, frajírek a arogantní donchuán Tom Brown. Od počátku svých studií se střetává s kolegou Bobem McAndrewem, přičemž vrcholem jejich společných půtek je dcera harvardského profesora Mary Abbott. To je stručná synopse filmu, který je v současnosti (30.7.2008) na imdb.com nejlépe hodnoceným filmem dvacátých let minulého století! (9.2/10). Upřímně řečeno, dle mého soudu příšerně nadhodnoceno - viděl jsem tucty mnohem lepších filmů z tohoto období. Brown of Harvard je velmi jednoduchý příběh o "napravení" necitlivého, namyšleného a drzého týpka, který mj. zkazí své univerzitě důležitý výroční veslařský závod, nebo se snaží ne příliš bystrým způsobem sbalit krásnou profesorovu dceru ("To je můj opasek - Kdykoli mi nějaká podlehne, udělám si na něj zářez"). Ve filmu se vrší jedno klišé za druhým, směřování děje je velmi předvídatelné a obrat v poslední třetině filmu, který vrcholí Brownovou hrdinskou účastí na výročním fotbalovém zápase, nemůže samozřejmě skončit jinak než happyendem. Ten však překvapivě není stoprocentní a obsahuje jeden velmi tklivý prvek, který nechci vyzrazovat. Snímek to tedy není z nejlepších, nicméně už jen kvůli velmi vydařeným záběrům z veslařských závodů či fotbalového zápasu stojí za zhlédnutí.

Velkolepě pojatý film o francouzském důstojníkovi, který se vydává na jih do nehostinné saharské pouště, aby bránil francouzské zájmy a stal se národním hrdinou. Děj se začíná v roce 1911, kdy Saganne (Gérard Depardieu) opouští Francii a pod vedením plukovníka Dubreuilha (Philippe Noiret) získává zkušenosti a respekt arabských válečníků. Po úspěšné misi se vrací zpět do Paříže, aby se zakrátko znovu rozjel do Afriky bojovat proti sultánovi Omarovi. Jeho životní osudy přitom kříží dvě osudové ženy - dcera místního úředníka Madeline (Sophie Marceau) a pařížská novinářka Louise (Catherine Deneuve). Film je pojat vskutku velkolepě. Působivé scenérie jsou snímány s okázalou pečlivostí, je kladen důraz na každý detail - ostatně kamera a kostýmy byly nominovány na Césara... Tímto se však veškeré klady vyčerpávají. Film má bezmála tři hodiny a většinu času se neskutečně vleče. Chybí podstatnější akce, náznak hlubší myšlenky a v paměti utkví jen pár silných momentů. Překvapivá, ale poměrně zbytečná je role novinářky Louise, která vlastně nemá žádné opodstatnění a v závěru je docela nepochopitelná její proměna z noblesní pařížské ženy v ošetřovatelku. Pevnost Saganne není špatný film, ale k dokonalosti mu chybí docela hodně - především zajímavější scénář a lepší režie, která už v půlce povážlivě ztrácí dech... Tento snímek měl pravděpodobně velké ambice, ale skončil jako průměrný, místy docela nudný film.

Slušný nářez...! Pekelné tempo, strach z každého dalšího okamžiku, napětí od začátku až do konce. Prostě včera v noci jsem se chtěl bát a opravdu jsem se bál... A to jsem byl ze začátku skeptický, protože poslední dobou se mi tohle u hororů nestávalo. Škoda jen té trošku hlušší pasáže někdy uprostřed filmu, kde velmi sympatická reportérka dělá rozhovory s obyvateli domu - to je jediný okamžik, kdy se křivky ekg trochu zklidnily. To však bylo bohatě vynahrazeno následující lavinou, která se zastavila až se závěrečnými titulky... Výborná kamera, hustá atmosféra, božský konec...

Ano, dokument je to jednostranný, generalizuje, vyhání skutečnosti do extrému a kromě letmé zmínky nenabízí žádné řešení popisovaného problému. Tedy na dokumentární film docela zásadní prohřešky... Přesto bych si ho netroufl odsoudit - Toto je totiž dokument o morálce, tedy o něčem, co je absolutní a nejvyšší imperativ. Snímek nedělá nic jiného, než že zobrazuje ve vší nahosti náš vztah ke zvířatům jako využitelným věcem. Přitom Descartovský přístup, že zvíře je jen necítící stroj, je už dávno překonaný - ze záběrů to však patrné není... Shodneme se snad na tom, že utrpení, které bylo možné vidět na šokujících záběrech, může nechat lhostejným nebo dokonce činit potěšení jen člověku citově prázdnému až sadistickému, příp. sadisticko-nekrofilnímu. A právě to nutí člověka k zamyšlení, je-li zavedený životní standard správný, když vede k takovým excesům. Dokument nikoho k ničemu nenutí, nepřesvědčuje - za celou dobu je slovo "vegetarián" (či jeho variace) zmíněno pouze 2x a to ještě v souvislosti dosti neutrální. Nastíněným řešením je pouze věta: "Nadešel čas, aby každý z nás přehodnotil své stravovací návyky, své tradice, styl a módu a především své myšlení." Nic víc, nic míň - vlastně je to vágní výrok, který by zapadl i do dokumentu třeba o problémech třetího světa, globalizaci, ropě, globálním oteplování atd. Není to vegetariánská agitka, člověk si může udělat názor sám - Ovšem názor na co? Jestli jíst maso, nebo na způsob jeho získávání? Já jsem v průběhu sledování přemýšlel především o tom druhém. Pokud někdo byl na brigádě v drůbežárnách, tak ví, že ta generalizace, kterou předvádí Shaun Monson, není zase tak přehnaná - problém je právě v tomto. V mnohých názorech je Monson sice radikální, přesto je jeho pohled cenný a i přes fyzickou nevolnost, kterou člověk při sledování tohoto dokumentu zažívá, jsem rád, že jsem ho viděl.

Divák tohoto Jakubiskova opus magnum může být spokojen... Za jedny peníze má filmy dva: historické drama a parodickou frašku. Ale na druhou stranu bych tu spokojenost nepřeceňoval, protože problém tkví v tom, že se tyto dva filmy chtějí mísit v jeden a výsledkem je tak bezkrevný kastrát, který zakrátko vyšumí a nezanechá nic trvalého. Hlavní výtka tedy směřuje především na základní konstrukci příběhu - retrospektivní pohled starého mnicha a jeho účast na dění. Nechápu, jak mohl Jakubisko jinak slušný příběh degradovat tak zbytečnými postavami, jakými jsou Petr a Cyril, jak mohl vymyslet tak banální kličku k rozřešení osudů údajně nejmasovější vražedkyně světa.... Otravnou přítomností obou mnichů se postupně vytrácela atmosféra, při každém setkání Petra s hraběnkou bylo nad slunce jasnější, že "oba filmy" jsou heterogenní, s jasně vymezeným rozhraním a navíc to mezi nima dost dře... Prostě nejde vytvořit kvalitní historické drama, které je neustále zlehčováno a sráženo lacinými fórky, které v daném kontextu působí naprosto nepatřičně. Ke vší smůle to však není všechno... Skvěle promyšlené scény a zápletky se střídaly s polovičatostí a bezradností, herecké výkony jsou úrovňově nevyvážené (tak kvalitativně vzdálené výkony, jaké jsou vidět u skvělé Anny Friel a mizerného Mádla, se nevidí často..), polopatičnost dialogů bije do očí, o postsynchronech a mizerném dabingu nemluvě... Při absenci pozoruhodnější hudby tak poslední nadějí zůstává pouze výprava a kamera. A vizuálně je to opravdu úchvatné. Jenže.. Když se všechno sečte a podtrhne, tak v druhé půlce už mi film byl v podstatě úplně lhostejný... Nebyl jsem vtažen do děje, bylo jasné, jak to skončí a v přemíře vizuálních fines a efektů film pomalu začal umírat i na pěknost... Krásná nuda... A tím bylo dílo zklamání dovršeno. Šance byla promrhána a přitom stačilo málo - párkrát přepsat scénář a nespokojit se s první dobrou (tak to alespoň ve výsledku vypadá) a strikně dodržovat jen dramatickou linku. Kdyby se celý snímek nesl v duchu "vídeňských" a snových scén, pak by kvalita byla určitě o pár tříd výš. Škoda... 2 a 1/2*