Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Dokumentární

Recenze (97)

plakát

Live Forever (2003) 

O britpopu zatím mnoho kvalitních materiálů nevzniklo. Proto na jednu stranu potěší, když něco pronikne až k nám, ale na druhou zamrzí, že toho nebylo víc. Jako velkému fandovi této hudební éry mi dokument příliš nového neřekl ani neukázal. Naopak pro zvědavce, kteří slyšeli před filmem nanejvýš Oasis, podle mě snímek nemá dostatečně komplexní pohled na věc. Tohle bohužel není BBC. I tak, koho by nepotěšilo vidět tolik primadon najednou. Kdo rozhodně nezklamal, byl klasicky Noel Gallagher a jeho bratr Liam, který si dával jako vždy setsakramentsky záležet, aby mu nebylo rozumět ani slovo.

plakát

Patriot (2000) 

Černobíleji vykreslený boj o nezávislost jsem sice neviděl, ale nutno uznat, že když už Američané (Němci) dělají z Britů svině, tak jim alespoň vévodí ta největší z nich - Jason Isaacs. Díky němu držíte Melovi palce, aby svým tomahawkem co nejvíc rudokabátníků rozsekal. Když mu přitom navíc sekundují Ledger, Karyo, Cooper i Wilkinson, nemůže se jednat o průměrnou záležitost.

plakát

Vanilkové nebe (2001) 

Americký remake španělského "Otevři oči" se natolik pevně drží svého předchůdce, že v příběhu nejsou poznat skoro žádně rozdíly. Cruise i Cameron Diaz mi v rolích seděli dokonce možná i víc, přestože španělský herec, jehož roli teď hrál Cruise, byl také výborný. Oba filmy ale stály především na půvabu Penélopy Cruz. Hrát stejnou postavu dvakrát se jevilo jako zajímavý nápad a i přechod do angličtiny zvládla se ctí. Jinak mi však v americkém prostředí prostě tak neseděla. Koneckonců vyrovnat se kráse, kterou oplývala v Amenábarově verzi, bylo zcela nemožné.

plakát

Expendables: Postradatelní 3 (2014) 

Potřetí a dost. Neustálé omílání schema mladí zelenáči vs. ostřílení matadoři už mě přestává bavit. Kouzlo druhého dílu spočívalo v tom, že se v něm opravdu sešli víceméně všichni, které jsme chtěli celou tu dobu pospolu vidět. Pokračovat dál proto nemělo smysl, ještě navíc když studio film nesmyslně srazilo ratingem. Mel Gibson byl tak sice dobrá volba, ale jinak už je nejvyšší čas tuhle sérii ukončit.

plakát

Firma (1993) 

Po přečtení knihy jsem od Firmy čekal jen to nejlepší. Už i kvůli tomu, že Tom Cruise se mi přesně hodil do role McDeera. Kdo mě však zklamal na celé čáře, byl Syndey Pollack. Ve srovnání s předlouhou nedal filmu jak akci, tak ani napětí, které člověka ke knize připoutalo. A to už nemluvím ani o množství menších či větších změn v příběhu. Závěr adaptace byl oproti knize fatálně překopán a totálně tak změnil vyznění díla. Proto je sice pěkné, že se před kameru dostalo najednou tolik herců, kteří zapadali do svých rolí, ale k čemu to, když snímek pouze čerpá z pevných knižních základů a zbytek vorá po svém.

plakát

Godzilla (2014) 

Godžira! Gareth Edwards se vrátil ke kořenům. Při svém nadšení však pozapomněl na několik okolností, které ve výsledku srážejí Godzillu k zemi. Paradoxně, je to především lidská linie filmu, která očividně Garetha moc nezajímala a vsunul ji do filmu, aby pouze splnil standardní osnovy amerického blockbusteru. Splynutím špatného scénáře, výkonů herců a dialogů vás nutí se modlit k opětovnému nabíhání obří ještěrky na plátno. Nejcharakternější postava umírá nepochopitelně už v první třetině, aniž by tím ve filmu došlo k nějakému zlomu. Nakonec vám ke sledování zbyde už jen vizuální stránka filmu, která celou dobu Godzillu v trailerech usilovně propagovala, ale to je asi tak všechno.

plakát

Dlouhá cesta na Jih (2007) (seriál) 

Ve výsledku skoro stejně dobré jako Round. Ale jak v čem. Vše už probíhalo trochu jinak, i když je pochopitelné, že celý tým byl mnohem profesionálnější, a proto měl i více sponzorů. Afrika je úžasně pestrý kontinent, a tak byla cesta tentokrát zajímavá až do cíle. Minule mě to přeci jenom od odjezdu ze Sibiře už tolik nebavilo. Častější doprovod vozidel za cenu snížení intimity byl v těchto nestabilních oblastí naprosto logický. Co jsem akorát nepochopil, byla neznalost Ewanovy manželky pojmu pánská jízda a o to víc, že s tím její manžel neměl sebemenší problém a vzal ji s sebou. Vůči Charleymu i Claudiovi mi to přišlo dost nefér. Sestava z minule se neměla narušovat a zbytečně to vytvářelo špatnou atmosféru.

plakát

Rodina Sopránů (1999) (seriál) 

Sopranovi jsou pro mě i po letech ukázkou toho nejlepšího castingu, kterého se nám kdy v seriálech dostalo. Obsadit do několika desítek rolí neznámé Italoameričany a do jejich čela poslat toho "největšího" z nich, Gandolfiniho, vypadalo na první pohled možná riskantně, ale právě toto rozhodnutí ve výsledku předznamenalo zlatý věk quality TV. Tony, Chris, Carmela, Paulie, Ralph... žádný slabý článek zde jednoduše nebyl a pokud vás zaujali během 1. nanejvýš 2. dílu, dostalo se vám nejlepší mafiánské zábavy, která kdy vznikla. Tempo nastavené na začátku si seriál bez kolísání udržel až do finále.

plakát

Wolverine (2013) 

Zcela jiný pohled na postavu Wolverina než posledně. Nejdřív to vypadá, že by psychologické pojetí rosomáka mohlo fungovat, ale zdání klame. Jackman si pouze vyjel na menší meditaci do Japonska, která se poněkud zvrtne, aby se pak vše vrátilo zase do starých kolejí. Akce je však tentokrát zvládnutá přinejlepším na amatérské úrovni a její prolínání s táhlým dějem bez kvalitního záporáka nefunguje. Když už se konečně schyluje k pořádné bitce Wolverina proti celému klanu nindžů (ala Neo proti davům agentů Smith v Reloaded), vyřídí všehovšudy asi dva a potom do něj absurdně najíždějí na motorkách. Jestliže jsem u minulého dílu přidával za výborného Hugha Jackmana, tak tentokrát už stejně po dvouhodinové nudě neučiním.

plakát

Osamělý jezdec (2013) 

Tak tohle se povedlo asi tak, jak se očekávalo. Film vypadá sice pěkně, ale úplně stejně by vypadal i s o 100 milionů dolarů menším rozpočtem, nebýt natáčecích komplikací vedoucích od špatného počasí až po Verbinského rozhazovačnost. První dvě hodiny se toho totiž moc zábavného zrovna nestane. Občasné vtípky jsou většinou stupidní bez nápadu, děj nemá žádné nečekané zvraty a celkově je všude nadměrná prvoplánovitost. Teprve v poslední půlhodině nabere spád, kterým by se mohl rovnat starým dobrým Pirátům. Vlaková scéna má stejně jako dříve námořní bitvy náboj, jenž ale právě zbytek filmu po všech stránkách zoufale postrádá. I u Zimmera se mi zdálo, že to celou dobu na své poměry flákal a až v závěru to s "Finálem" z Viléma Tella rozpálil.