Ediebalboa

V závěrečném dění Parabella jsem i přes jeho nesporné kvality cítil už jistou ohrannost. Tentokrát tomu tak bylo v opačném gardu. Čtvrtý Wick v první polovině nabízí tuny perfektních, leč lehce repetitivních, bojových scén a skutečně dupá na plyn až po německém intermezzu. Ohňostroj těl, pomsta mazlíčků nebo nečekané problémy typu „Chytil tě grumpy Latino – Musíš o pět poschodí zpět“ teprve přináší to pravé bolestivé. Výplň mezi bitkami je díky skvělému ansámblu na poměry série na svém vrcholu, a to včetně osvíceného hejska Billa Skarsgårda, kterému i bez masky krvežíznivého klauna budete přát jen to nejhorší.

Pro mě největší překvapení letošní sezóny. Strhující podívaná, která je především ve svém úvodu až extaticky nadupaná, ale de facto i po zbytek své stopáže hýří nápady a v rámci zkostnatělého žánru "životopisný" z materiálu vymačkává opravdu maximum. A to jinak fanoušek Luhrmanna ani Elvise nejsem.

Vikingy jsem možná viděl až příliš brzo. V opačném případě bych však přišel o svůj nejzásadnější pobroukávací motiv při tahání rytířů po podlaze, což by byla pro rodiče určitě nesmírná škoda. Jerry Goldsmith u mě tenkrát dokázal úspěšně vyřadit všechny Zimmery, Williamse a dokonce i do té doby kralujícího Howarda Shora s Pánem prstenů. Se samotným filmem to dopadlo o několik lig hůř, nicméně i po letech nemám při sledování pocit vyloženého zmaru. Spíš jen otřesně nevyužitého potenciálu, jenž by za jiných okolností mohl vést k nejepičtější vikingské řežbě, co kdy vznikla.