F.W.Colqhoun

I expect she'll turn up sooner or later. These days, ladies abandon their honor far more readily than their clothes. Žádný sexuální mord není dost ošklivý, aby z něho nešlo vytřískat trochu legrace, aneb jak si zachovat tvůrčí důstojnost v situaci, kdy chce publikum (a studio) po populárním umělci po x-té to samé. Hitchcockův návrat 'domů' k násilí se nese v duchu formálních a tématických anachronismů, vyplývajících z vlažné reakce publika na donkichotský pokus o to (velmi slušný Topaz), britským nadhledem ve věcech sériového znásilňování a zabíjení a v tomto kontextu velmi vítaném svobodnější zobrazení ženské nahoty. Britští herci, zejména jedinečný úchylák Barry Foster - jakýsi ryšavý Stanislav Fišer, ukazují kolegům za oceánem, jak hrát Hitchcocka. Totiž nikoliv na-vážno. Mr ..., you're not wearing your tie...

Sajako sana, jeden zákazník si stěžoval, že jsi měla na sobě dvoje kalhotky. Tak jedny šup šup dolů... Rodinu si nikdo nevybírá. Ale co kdyby ta možnost byla... Když si můžeš rodiče vybrat, je to vždycky silnější...  V substandardní garáží, namáčknutí prekarizovaní marginalizovaní a la šluknovská ubytovna, je jim jako v nebi. Se správnými lidmi jde cokoliv. Krade se, prostituuje, příživničí a ohňostroj japonské konzumní marnosti není vidět, stěží slyšet; štěstí znamená spokojit se s málem. Tatínek, maminka, syn, vnučka, dcerka. Každý hraje roli, která mu byla v rodinné hierarchii určena - až na to, že nic z toho určeno nebylo a nad rodinou se vznáší obrovský otazník.  Zloději se zprvu tváří jako idylická oslava tradičních hodnot, aby se v závěru odmaskovali jako postmoderní sen o zázraku svobody ve sféře konzervativního dobra poznané nutnosti. Není úplně jasné, co Kore'eda říká, ale je libé to dnes poslouchat. Výjevy z neobyvatelné díry za plotem z vlnitého plechu jsou to nejopojnější, co jsem letos viděl - krásné ve lži, krásnější v pravdě, nejkrásnější babiččin rov: DĚ - KU - JI... 

WE SHOULD ALL BE FEMINISTS Těžko lze přijít s random almodóvarovštějším titulem, než Madres Paralelas, a to i když si odmyslíte, že ho známe od Rozervaných objetí. Přesto jakoby se Almodóvar pokoušel dělat všechno i trochu jinak: Natočil film o matkách, v němž je nositelem klíčové rodičovské intuice heterosexuální muž. On, který kdysi diváka freneticky doslova mrdal  okázalými nápady od titulků k titulkům, nechává dnes filmařskou náruživost prýštit pozvolněji a erupcemi typu lesbické vzplanutí za tónů Summertime od Janis Joplin spíše šetří. Ať už jde o promyšlenou umírněnost nebo symptom nastupující filmařské impotence, výsledkem je společně s neobvyklým akcentováním politických a historických motivů něco velmi nečekaného - příjemně tlumená divácká zkušenost.

Poor bloody queers! Když ho budete brát jako k veselohru bez vztahu ke skutečnosti, Skandál pobaví. Výkony Whishawa a především Granta v rolích histrionského gigola resp. velmi, velmi, velmi náruživého liberálního MP jsou velmi, velmi, velmi zábavné. Když se necháte zlákat vidinou rekonstrukce historických událostí, získáte o tom, co se dělo, nejspíš dost zkreslenou představu. Podsouvaná verze příběhu dvou celkem príma homosexuálů, kteří byli ke svým činům dotlačeni bigotní společenskou atmosférou není věrohodná, přestože není pochyb, že Britové 70. let nechutně bigotní byli - přinejmenším jako dnešní Poláci, nebo jen o trochu víc než dnešní slušní Češi.  Série nesympaticky zamlčuje, že oba hlavní hrdinové byli nejspíš všechno to ošklivé, co se o nich jen zlehka naznačuje zápornými postavami na všech stranách - Thorpe strůjce vražedného spiknutí a Scott vyčůraný vyžírka. Ani jeden z nich nebyl tím, čím byl, kvůli své sexuální orientaci. Zamrzí, že byl divák možná v podezření, že si to bude myslet, nebude-li se mu didakticky důrazně namlouvat opak. Na sérii nejvíc potěšilo 0.4 vteřiny Fawlty Towers na obrazovce snímané pod úhlem 30°.

Neužil jsem si tolik sexu od té doby, co jsem vedl skautský oddíl.... Chtěl jsem říct, měl jsem tehdy spousty holek...! (Frank Drebin) Od Francoise Ozona jsme se již nadáli lecčeho - detektivního muzikálu, červené knihovny, erotického thrilleru, mystéria. Svěřit téma sexuálního zneužívání dětí v katolické církvi do jeho rukou se jeví jako ďábelský nápad a Ozon tím, že překvapuje, nepřekvapil. Ožehavé, spíše než explicitními scénami (on, který nechával v úvodu Dvojitého milence couvat kameru z vagíny) zpracovává  temné téma jako civilní procedurál s četnými scénami čtení emailové a jiné korespondence. Byť z logiky věci nedosahuje intenzity a okázalosti dráždivějších Ozonových filmů, není pro to horší. Spíš naopak. Sebe-explicitnější scény homosexu nejsou tak palčivé, jako přesný popis rafinované komunikace napadené církve, která opíchané, přeblafnuté ovečky jemně tlačí k odpuštění.

Tak už něco máte? / My ne. A vy? Kalaš a Varga pod Schulhoffovou režijní taktovkou rozplétají venkovské mordy (převážně) pohledných žen - dobové publikum muselo být na vrcholu chlípného blaha a já jsem koneckonců dosud též. I když film ještě nedosahuje tíživé makabrozity Po stopách krve, které mělo česká kina oblažit o tři roky později, Vrah (zákonitě) skrývající tvář těsně druhým nejlepším Kalašovým případem. Již zde ale Schulhoff obohacuje neobyčejnou atmosférickou detektivku v intencích Strachu (1963) o výrazný populárně psychologický rozměr, edukující dobového diváka osvícensky tím, že pachatele vyjímá z temné démonické škatulky ve prospěch neméně temných Plzákových psychiatrických kategorií. Maskované mrtvoly, s nimiž jsem přišel díky Schulhoffovým filmům poprvé do diváckého styku, mě budou strašit do nejdelší smrti. Ani dobře vymyšlený případ a žánrově bravurní rozplétání by nemohlo fungovat bez skvělých hereckých výkonů. I ústřední detektivní duo na malém rozsahu přestřílel trestuhodně nevytěžený komediální mistr František Peterka v roli zadluženého a alimenty zatíženého chlíváka.

Steve, what produces this effect of illumination? Is there a chemical inside the organism? / No, Ned. Actually, it's the reflection of the moonlight on their outer membranes. Magický autorský nerdismus v ideální rovnováze - Anderson ještě nikoliv dost slavný a bohatý, aby mohl realizovat VŠECHNY své nápady (včetně těch nikoliv geniálních), ale již dost zafinancovaný a sebevědomý, aby nemusel filmařsky brzdit. Honba za jaguářím žralokem, který snědl Estebana, dokonale očištěná od vší dramatičnosti, což jí ale kupodivu neubírá nic na vážnosti. Nevybavuji si zábavnější akční scény, než je přepadení piráty a dobývání opuštěného hotelu Citroén, na druhou stranu v téhle komedii přímo uprostřed nejlehčí zábavy zahyne docela dost nikoliv postradatelných postav. Stárnutí a pochybnosti Stevea Zissoua neschází nic z melancholie a roztomilé amorálnosti jiných Murrayových slavných postav, ani to mu nebrání vybrousit zde zároveň jednu ze svých nejzábavnějších: That pregnant slut is playing us like a cheap fiddle! Samostatnou kapitolou je nakažlivě hračičkovská, dotažená výtvarná stránka filmu a atopicky mystifikační výprava. Jediné, co nezestárlo dobře, je všudypřítomné 'Z' na oděvech a vybavení Zissouova týmu... Son of a bitch, I'm sick of these dolphins.

Ph'nglui mglw'nafh Cthulhu R'lyeh wgah'nagl fhtagn. Natočme Vetřelce s Kristen Stewart - ve vodě (bez Stevea Zissoua), se scénami ve spodním prádle, trochu víc pop a trochu romanticky. Potvory dodáme takové, jaké se k nice v okolí hlubinného vrtu nenažrané korporace Tian (nedozvíme se, co tak zajímavého se zde těží - technickými detaily se ve filmech s Kirsten Stewart nemá smysl zabývat), jaké připadnou každému jako první na mysl. Kromě pohledné Stewart, která ve své strnulosti působí celkem věrohodně, odsloužil své hlavně klasik Marco Beltrami.

667-DJP /// Wendersovu posedlost Amerikou, která se v jeho filmech začala projevovat dříve, než tam vůbec začal natáčet své filmy, nesdílím. Možná proto jsem schopen vstřebat spíš jeho vizuální překlady těch nejameričtějších věcí - drive-in bank, peepshow kabinek s jednosměrným zrcadlem, veřejných prádelen nebo třeba celého Houstonu, Ry Coodera a tuláctví. Díky Wendersově transatlantické touze, jeho neschopnosti stát se plně Američanem. Dost možná lepší než originál. Film, který dal prostřednictvím Nastassji Kinski Cobainovi jeho nejlepší účes.

[Note on the fridge:] My name is John Garrity. I took your car. If I survive I promise I bring it back. SPOILER: Vůz příznačně nevrátil, i když přežil. Nejhorší na individuálním umírání není smrt samotná, ale vědomí, že ostatní zůstali naživu. Katastrofické filmy tento problém drasticky ale účinně řeší a jejich relativní kvalitu lze hodnotit i na základě toho, jak. Zajímavé je, že i s četnými handikapy se Rici R. Waughovi daří udržovat příjemné žánrové napětí a můžete si ho užít, máte-li žaludek na blbé filmy. I když to asi nebyl záměr, Greenland rezignuje na velkolepé audiovizuální zpracování, které se u žánru jaksi očekává. Pomineme-li všechny hrůzy, které se hrdinům dějí, největší katastrofou je úroveň CGI - něco takového se dnes v neparodické produkci (Asylum) nevidí.  Možná z nedostatku prostředků (film smrdí korunou) staví na situačních dramatech, mezilidských vztazích a převážně nočních záběrech, na nichž lépe zanikne, že svět v okolí scény běžně funguje. Nečekejte hyperrealistický, hyperdystopický styl Le Temps du loup: Hlavní hrdina to sice nemá lehké, syn je diabetik a manželka ten neblahý typ pohledné kyselé píči, s níž by si dobře naložený divák dokázal představit hezký pohlavní styk i rodinný rozvrat. Na druhou stranu pomáhá, že se vše odehrává podle podprahově republikánských notiček, kdy se všichni (= cca 0.001% obyvatel) hezky semknou pod vlajkou a vše (pro těch 0.001% obyvatel) dobře dopadne: Rodina, vlast, bůh, bouchačka a osobní vlastnictví a this is Sparta. Kiss my ass, Clark!