Dreadd

Horor v mnohém vybočující z tehdejších standardů v Universalu (vesměs pozitivně). Předně monstrum není monstrem v pravém slova smyslu (ještě méně než původní Neviditelný muž) a je spíše obětí nepříznivých okolností, rovněž podobný konec nebyl zvykem. Jinak ale docela smysluplně navazuje na Neviditelného muže, na původní scénář velmi dobré. Triky jsou veskrze standard vzhledem k roku výroby, filmaři šli většinou cestou menšího odporu a volili jednodušší provedení - bezesporu efektivní, nicméně ne tolik kreativní.

Universal horror v jedné ze svých lepších poloh - skvělá atmosféra v povedených kulisách, perfektní Karloff v roli satanisty, Lugosi stále hraje Draculu a v neposlední řadě stojí za zmínku soundtrack - jednak díky svému rozsahu, jednak díky výběru skladeb. Nedomyšlený děj byl slabostí mnoha hororů ve 30. letech a platí to i pro tento, například titulní Černá kočka měla nakonec za úkol pouze několikrát přeběhnout před kamerou.

Přestože se jedná (přístupem) o velmi odlišné projekty, které spojuje především kriminální prostředí, Clona značně zaostává za Případy 1. oddělení. Scénář je soubor klišé bez nějaké hodnotnější myšlenky - od motivů hlavního hrdiny až po sexy zrzku v elitním týmu. Zapojení mladého režiséra je dobrá věc, nicméně konkrétně tento má sklony dělat věci pouze na efekt a sedm dílů ve stylu Czech Made Mana je velká nuda.

Plytký děj a protagonisté marně se pokoušející zahrát vážnější polohu v soap opeře s levnými počítačovými efekty, která míchá dohromady všechny světové mytologie společně s různými legendami a příběhy. Prvních několik sérií se však i díky soundtracku, humoru a speciálním epizodám stalo mým guilty pleasure.

Když vezmete jednoho z nejinteligentnějších zloduchů a postavíte proti němu směšnou partu archeologů, dopadne to špatně, pokud má navíc ona skupina udolat Fu Manchu (mimochodem mistra v obšírném vysvětlování mučení, které si pro vás chystá). Rovněž mocné Čingischánovy relikvie by mohly vypadat alespoň trochu méně papírově. Nicméně za pozornost jistě stojí make-up Fu Manchu, jeho bizarní mučící techniky a dělo použité pro rozehnání znovuvznikajících asijských hord (Teslův transformátor byl zrovna in).

Vizuální podoba a ve stejné míře kamera se od Verhoevenova RoboCopa výrazně liší a v některých chvílích jej i docela předcházejí - to je ale dáno spíše technologií dostupnou tehdy a nyní a spíš mě zajímalo, jak si remake povede po myšlenkové stránce a začátek plný polemiky o robotech a ukazující kriticky marketing a média vypadala slibně. Bohužel diskuse velmi rychle zaniká díky vysoké kadenci samopalů. Snaha předstírat, že za filmem stojí hlubší myšlenka nakonec akorát poskytuje dostatečný čas k výměně zásobníků, co si však budu navždy pamatovat je bizarní účes Samuela L. Jacksona.

Většina lidí se tváří, že Příběh kmotra je něčím výjimečným, nicméně nezdálo se mi, že by doopravdy vyprávěl něco zásadního, není ničím jiným než ordinérním krimi filmem zabaleným do laciného televizního vizuálu ve stylu Kriminálky Las Vegas. Navíc je trochu nefér připravovat diváky na historickou výpověď a v závěru dát titulek, že se jedná o uměleckou stylizaci na motivy knihy, taková nejasná oscilace mezi fakty a fikcí způsobuje pouze to, že film nelze ocenit jako společensky angažované dílo, ani jako samostatný příběh. Byl Ondřej Vetchý stylizovaný jako De Niro záměrně?

Po devíti letech od prvního dílu je pochopitelný posun ve stylu animace, ale rozhodně se nejedná o krok vpřed, obzvlášť pasáže, ve kterých se objevují zdánlivě plastické, uhlazené 3D obrazy, působí velmi neesteticky, dětinsky a druhý díl tím v některých momentech ztrácí tu nesmírně vtahující a přitahující atmosféru, kterou si Ghost in the Shell dokázal udržet po celou dobu a jeho mnohem syrovější kresba na tom měla zásadní podíl.

Universal Horror často pracoval s různými alternacemi hororových příběhů, na nichž na počátku třicátých let vybudoval svou popularitu. Zde vystupuje jednak frankensteinovský motiv doktora ohýbajícího lékařskou etiku pod záminkou vědeckého pokroku a jednak koncept rozdvojení osobnosti Jekyll-Hyde, v tomto případě představovaný dobrým profesorem a zlým vůdcem gangu. Hororové motivy jsou nastavené pomstou ganstera, což je sice neobvyklé spojení, ale samo o sobě nestačí.

Odmyslete si De Nira a nezbude vám téměř nic, Max Cady je v jeho podání prvotřídní psychopat a navíc je skvěle napsaná, líbil se mi kontrast mezi jeho historií a současným chováním. Film navíc nemá žádnou kladnou postavu a tím snáze si Cady získává diváky. Příběh plný měkkých a lehkých kamenů, velmi nestálého počasí a houževnatých lidských skeletů je ale nezvládnutý a nudný, včetně jeho vyvrcholení, tedy závěrečné čtvrthodiny na lodi.