Jisté ženy

Ženy jsou oficiálně nezávislé, ale snímek "Certain Women" reflektuje, že realita je leckdy opačná! Muži názor žen neberou vážně nebo ho vůbec nevnímají. Kelly Reichardt si na filmové estetické kompozici zakládá stejně jako na námětu. Film oplývá solidní kvalitou literární fikce a promyšleným zpracováním. Největší emotivní stopu ve mě zanechal třetí příběh, kde dostává hodně prostor Lily Gladstone. Film si mě až nenápadně postupem sledování omotal kolem prstu. Kamera zachycující osamělou krajinu Montany, život na ranči, starání se o koně. Člověk zírá, jak vkusně a nekýčovitě film zachycuje sebemenší detaily odehrávající v rutině. (10.10.2016)

První příběh je až komický (****), druhý příběh poněkud nervní (***) a třetí příběh nádherně poetický (*****). Divák by trochu čekal, že bude film zaměřený hlavně na představitelky ženských hrdinek (ty podávají dobré výkony ve všech čtyřech případech), ale paradoxně i mužské postavy jsou pojaty hlouběji a zajímavě. (21.04.2020)

Certain Women je definicí toho, co znamená indie film. Civilní a decentní, jak co se týče emocí tak hereckých výkonů. Tři příběhy a čtyři ženy zachycené v různě působivých situacích. Dá se říct, že v celém filmu se vlastně nic tak dramatického nestance. V podstatě jen na krátkou dobu nahlédnete do obyčejných životů pár lidí, které byste normálně neměli šanci ve filmu vidět Pro mě jako pro diváka je tenhle film výzvou v tom, že skutečně musíte věnovat pozornost každé nuanci a každému pohledu, ve kterých se skrývá klíč k celému snímku. Williams and Lily Gladstone září. /LFF 14/10/16 (17.10.2016)

Skvělá Laura Dern, nezajímavá Michelle Williams a až příliš klasická a stále více mužoidní Kristen Stewart ve filmu, který si řekl, že pomalé tempo je směr uměleckých filmů, které mají velké ambice. Škoda že mě ani jeden osud, ani jedna postava nedokázaly skutečně zaujmout. Nevím, proč stojí film za to sledovat. (30.10.2017)

Už od minulého snímku sleduji, jak Kelly Reichardt zlenivěla a po vypravěčské stránce si všechno zjednodušuje. Možná sama sebe přesvědčuje, že je to progesivní zkoumání nových forem, ale není. Vnímám, že má hodně co říct, ale že se jí už strašně nechce se babrat a piplat s promýšlením scénáře a dělat všechnu tu mravenčí práci, která ale teprve z nápadu či myšlenky udělá uhrančivý plnokrevný film. Její první tři filmy byly nejen svěží, neotřelé a provokativně originální, ale byly také propracované do nejmenší podrobnosti a plně, byť náročně, komunikativní. Co se - alespoň mezi nezávislými filmaři - proslavila, začíná být příliš snadno spokojená s málem. Námět je zřejmý, ale stejně tak i obecný a provařený. A propracovaný minimalismus filmu bohužel není totéž co promyšlená snaha o minimální (vypravěčskou) práci na filmu. Oč raději se nyní KR noří do vizuální výmluvnosti scén a evidentně ji po estetické stránce baví je natáčet, o to méně se jí chce skutečně poutavě a důkladně něco přesného a jedinečného odvyprávět. Je v tom znát nevyváženost, nechuť a únavu, a i když tomu rozumím, není to dobře, film je zkrátka komplexnější médium, než je aktuálně Kelly Reichardt po chuti, a tak sklouzává do obecnosti banálních sdělení. Nechtěně se právě na únavě v její práci znatelné vyjevuje mnohem lépe úděl semílaných nezávislých ženských osobností než v příbězích ve snímku zachycených. Srdečně doufám, že je to jen fáze, z níž se režisérka otřepe a poučí, a že se o to pořádněji zakousne do udidla příště, aby tu filmařskou i femininní káru dotáhla o přesvědčivější kus dál. *~ (19.05.2017)