VanTom

Atmosférická mystičnost mlžných, neprostupných lesů obepíná městečko Villefranche, jehož místní policejní stanice má (na celostátní poměry) podezřele mnoho práce. Tato největší devíza Zone Blanche se opravdu vydařila a zalézá pod nehty, bohužel jednotlivé kriminální případy, jakkoliv nepostrádají originální zápletky, vedou povětšinou k banálním rozuzlením. Spíše tak zahákne postupné poznávání postav, jejich soužení a (nekalých) plánů, i když třeba linie s dcerou šerifky a aktivisty mě nezajímala vůbec. Celkově však spokojené (možná přísné) 3 * a hotovost na druhou sezónu.

Líbezně idylické předměstí 50. let znervózňují tajemné náznaky a nesouvislé "problesky", že všechno možná není tak barvotiskové, jak se na první (mužský?) pohled zdá. Nebo jde o hysterii a paranoii příliš šťastné ženušky v domácnosti (bez debat vynikající a zápletku dopředu táhnoucí Florence Pugh)? Schopná režie Olivie Wilde s tímto skvěle pracuje až do (neúčelně skoroakčního) finále; a musím říct, že ani předcházející ambiciózní odhalení mě úplně na zadek neposadilo.

Nákladná komiksově přepálená honička v úvodu ještě navnadila, že by se mohly dít věci. Nakonec se ale především vysvětlovalo "vo co gou" ve veskrze přímočaře jednoduché sci-fi historce, která působila dojmem masivního vystříhání poloviny smysluplného materiálu. Až jsem zjistil, že se přes všechny výbuchy či celkem efektní skok motorkou z útesu na letadlo a následnou bitku v něm – padajícím a rotujícím – už akorát dlouze nudím.

Jako jiné podobné sportovní pohádky o naplňování vlastních snů se i tato soustředí na hru jen z poloviny, stejnou, ne-li větší důležitost přikládá (romantickému) rodinnému zázemí. Přitom Kurt Warner nikdy nebyl zakřiknutý outsider, jen si na svou velkou šanci musel dlouho počkat – než byl připraven (životem). Coby 100% sympaťákovi a rovnému chlapovi mu přát úspěch budete, o tom žádná, nejvíc samozřejmě při inspirativním finálním triumfu; příjemnému zpracování ovšem k touchdownu (4. hvězdě) vždy pár yardů schází.

Přehledná historka o pořádání pěvecké soutěže se drží v bezpečných mantinelech mnohokrát viděné "zvířátkovské" dětské estrády a ze židle nezvedne, stejně jako nijak zvlášť nezaujmou standardní minipříběhy protagonistů. Energií tak nabíjí především soundtrack s ohromným množstvím komerčních popových hitů, při spektakulárním koncertu v závěru schopný na moment i strhnout.

Brilantně vypilovaná kriminálka ze staré školy s perfektní dobovou atmosférou se s divákem nemaže a očekává maximální pozornost, za kterou se bohatě odvděčí. Skvěle zahrané postavy, chytře komplikovaný scénář i precizní režie možná drobně poleví v rytmu po časovém poskoku v polovině, ale jinak představují (nejen) žánrovou špičku a klasiku – hned vedle Čínské čtvrti.

Supermanův pes Krypto si hodně pomohl vtipným humorem sympatických postav, jinak jeho tým superzvířat líně obtáhl snad tu nejprofláklejší možnou superhrdinskou šablonu. Že jako superpadouch se světovládnými ambicemi vystupuje lysé morče, tomu se fakt 100 minut smát nebudete, no a narážky na až karikaturně zjednodušenou Ligu spravedlnosti musely holt být srozumitelné i předškolním prckům. Animace OK, avšak o žádný hi-tech výkřik, natož stylový rej invence se nejednalo.

Na máloco musíte mít vhodnou náladu víc než na osobitý, roztomile dětinský až suše dadaistický humor Mela Brookse. Tady se strefuje do filmů o Robinu Hoodovi od Errola Flynna po Kevina Costnera a nečekaně mě jeho parodické dobrodružství s rozšafným Cary Elwesem a dychtivou Amy Yasbeck slušně pobavilo. Přitom si pamatuji, že při zhlédnutí před mnoha lety jsem se zasmál přesně jednou a jinak trapností lezl po zdi.

Přiznaná variace na Popelku operuje jak s komediálně neotřelým nápadem (dar/kletba poslušnosti), tak s podvratně "shrekovsky" modernizovaným pohádkovým světem; plus Anne Hathaway je jednoduše rozkošná. Jenomže triky vypadají hůř než z české televizní tvorby (čemuž se dá také zasmát) a zásadní kámen úrazu představuje nevyhraněnost ve střídání chytré parodické nadsázky s infantilním šaškováním (padáním, prděním, šišláním) pro malé děti. Režie této všehochuti nedokáže dodat švih, nebo prostě něco víc.

Jelikož jsem čekal průšvih (viz hodnocení kolem), jsem až překvapeně spokojený. Hlavně v první polovině (po překombinovaně vysvětlujícím mytologickém prologu) se trikově opulentní komiksárna rozjela slušně jak při tombraiderovské probuzení Teth Adama, tak následném zapojení Společenství spravedlnosti s jejich efektními schopnostmi (Dr. Fate, Cyclone)… Postupně samozřejmě dorazily hrdinský patos s digibordelem, ale ještě v mezích. Především řemeslně zručná režie do toho dala všechno a dotlačila bezkoncepční projektovou DC báchorku k svižné, neurážející výplachovce málem za 4 blesky.