VanTom

Greengrassův dynamický pseudodokumentární styl perfektně sedí k rekonstrukci událostí z 11. září 2001. Počáteční zmatek z protichůdných střípků informací v různých dispečerských centrech (civilních i vojenských - armáda z něho vychází nejhůř, ta vůbec netušila, která bije) se postupně soustředí na dramatizaci dění z paluby 4. letadla, United 93. Mistrovské budování až nesnesitelného napětí podtrhuje dojem, že takhle se to celé doopravdy mohlo odehrát.

Neobvyklý námět zaujal a objevování souvislostí (i sebe sama) v první hodince se mi líbilo. Obracení očí v sloup dostalo prostor až při vyhrocené "domácí" psychoanalýze maloměšťáckého přízemního života („Ty se nenávidíš“) či vyjevení žákovského traumatu jako příčiny spojení. Finální konfrontace pak na jednu stranu potěšila svou "reverzní" logikou, na druhou stranu byla prostě pitomá, laciná a nesmyslná (Korejci opakovaně demolované město/centrum/čtvrť neevakuují?!). Proto přesně nerozhodně mezi 2-3*.

Z dějového, popkulturního a zejména odborného počítačového / hackerského hlediska se jedná o naprostou efektní volovinu, která může připadat "hustá" snad jen nedospělým zastydlým (před)puberťákům. Ale nijak mě (při vypnuté inteligenci) neurážela a její záměry mi dokonce přišly i "teoreticky podnětné" (Jak bojovat proti terorismu? Terorismem! :-O). Travolta si svého nejednoznačného megalomanského zločince / vlastence dával a peníze byly vidět nejenom na výbušné akci (finále s autobusem a nákladním vrtulníkem), ale také na odhaleném těle nehorázně sexy Halle Berry.

Jackieho dobová (ale vlastně to není moc poznat) akční dobrodružná/policejní groteska "honící piráty" stojí krom sitkomových gagů samozřejmě (a především) na choreograficky propracovaných, akrobatických bitkách. Jenže ty mi tentokrát svým stylem "hospodských rvaček Spencera & Hilla" přišly tak nějak na jedno brdo a zapamatuji si z nich nejspíš jen synchronizovanou honičku na kolech a šílený kaskadérský pád z desetimetrové hodinové věže. Velmi slabé 4*.

Těžko jsem si zvykal na vzedmutou cunami dětinského "mimoňského" humoru (tzn. neustálé padání, narážení, bouchání, křičení) loztomilých tupých mimozemšťánků i na ulítle divný příběh, nad jehož logikou se nedalo přemýšlet. Ovšem animák opravdu nádherně vypadal a byl výborně zrežírován, takže poté, co ona vlna mírně opadla, jsem jej již sledoval se zájmem.

Fantastická jízda následující geniální "Space Oddity" úvod(ní titulky) se někdy v polovině nehezky zpomalila, když od hlavní zápletky (pravda, nepříliš nosné a v závěru dlouze vysvětlované) odbočila ke zcela postradatelným epizodkám. Takový lov medúzy či dlouhá pasáž s Rihannou (v Uličce lásky i dál) by mohly v mžiku ven a jen by se snížila přeplácanost, která v těchto momentech evokovala to nejhorší ze Star Wars Epizody I. Naopak potěšily několikeré reminiscence Pátého elementu. Jinak z obsedantně vizuálního a trikově bezchybného obžerství oči přecházely tak, že ho člověk po chvíli prostě nemohl nepřestat vnímat v celé jeho šíři a detailech.

V artově nedefinovatelné, bizarní, řekněmež "krimi-komediální romantice" 3 (generací) žen - kteréžto jsou v podstatě 1 - si každý může objevovat a interpretovat mraky jinotajů či (biblických) podobenství. Ale nemusí, za sympaticky svéráznými charaktery Greenawayova hra nepostrádá na svou podivnost a cyničnost dostatečně usměrněný příběhový vývoj. Mě nejvíc zaměstnalo nacházení čísel 1-100 v záběrech a obdivování (nahé) krásy mladé Joely Richardson. :-)

Naprosto bezchybně zvládnutou mockumentární formou nahlížíme do sdílené domácnosti 4-5 různě prastarých upírů v dnešním Wellingtonu, jejichž krvavý životní styl, nadlidské schopnosti (i limitace), stejně jako naivní "dávnověké" způsoby dokážou vyloudit nejeden úsměv na tváři. Jakmile však pomine nadšení z geniálního konceptu, dostaví se lehké vystřízlivění, jelikož sled scének o ničem dalším opravdu není a k žádnému "dramatickému vyvrcholení" nesměřuje.

Hitchcockovsky hutnou paranoiu a "schízu" zdůrazňuje jak depresivní režie, tak temná herrmannovská hudba. Jelikož s hlavním hrdinou očividně není cosi v pořádku (hrabe mu, protože rok nespal), rozklíčovávání události, která jej na cestu do pekla uvrhla, spolehlivě drží vyšponovanou pozornost. Pointa zapadne na své místo, i když asi ne vše jsem pochopil (třeba krvácející ledničku). Lví podíl na tom samozřejmě nese na kost vyzáblý, jednoduše extrémní Bale.

Aneb takové: "S poctivostí nejdřív pojdeš." Válečný veterán, poctivec a gentleman se v městečku Red Rock zaplete do lokální krimihry křivého šerifa, jeho nevěrné manželky (na zabití) a pošahaného nájemného vraha. Perfektně zamotaný děj žel spíš jen tak proběhne kolem a přes snahu o řádnou "kovbojskou" stylovost úplně nevtáhne.