VanTom

Ani nevím, nakolik se mi to líbilo/nelíbilo, ale dostal jsem přesně takový lobotomický výplach, jaký jsem čekal (a jenž velmi rychle utekl)… tedy megalomanskou sci-fi katastrofu, která vypadá, že ji Emmerich napsal a natočil bokem před 20 lety podle tehdy módního mustru (Den nezávislosti + Jádro) a doteď ležela v šuplíku. Až úsměvně přihlouplou a s rušivě vestříhávanou rodinnou linkou, nicméně při startu raketoplánu, průletu "megastrukturou" či zkázonosných obězích Měsíce stále (trikově) působivou [aspoň v kině – Cinestar Anděl]. 5/10

Zprvu příjemné volné pokračování s krásnou Alicí Evans a znepokojivě dobrodivou, vyléčenou (Cru)Ellou (démonicky rozjetá Glenn Close) ztratilo po "padoušském procitnutí" někdy kolem poloviny úplně náboj. Tudíž (opakovaný) únos smečky 100(+2) štěňat v pošetilé snaze udělat z nich luxusní kožich a jejich útěk jsem jako rutinní hranou grotesku se zvířátky, cílenou vyloženě na malé špunty, celý prozíval.

Když dopředu víte, že si Shia LaBeouf napsal de facto autoterapii a vyzpovídává se (v léčebně po zhroucení) ze vztahu s otcem, získává film nový rozměr; jinak by upřímně nebylo moc důvodů, proč jej točit. Takhle se jedná o upřímné niterné "vzpomínání" na nepříkladnou výchovu 12letého kluka, začínající herecké hvězdičky, zneuznaným, vznětlivým, majetnickým budižkničemu, který stěží zvládá sebe, natož syna.

Taková akční (komiksová) jednohubka se sympatickou hláškující partičkou a výrazným nadhledem – když už něco (někoho) přepaluje do karikatury, dělá to aspoň s vtipem (pošahaně do morku kostí zlý padouch). Ovšem na zvraty zápletky nemá pořádně čas a nejvíc se soustředí na efektní videoklipové pozlátko (nervní přefiltrovaná kamera, epileptický střih, hlučné rytmy), až kontraproduktivně. Plánovanému nášupu bych se ale nebránil [v době premiéry při 4hvězdičkové spokojenosti tuplem].

Příjemná romantická pohádka se zakládá na jednoduché nadpřirozené premise, kterou ale nikterak extra invenčně nevytěžuje. Prostě klasické sbližování dvou osamělých duší (heh… :)) a troška morality na téma „žij“ (nejenom prací). Roztomilou Reese bych z bytu určitě nevyháněl.

Lehce akademická odpověď na ožehavou otázku, zdali lze proti terorismu bojovat jeho vlastními zbraněmi, nebude nikdy jednoduchá ani jednoznačná – násilí vždy plodí další násilí, na místo odstraněného cíle pokaždé nastoupí někdo ještě horší a ve výsledku se ničeho zlomového nedosáhne. Spielbergův řemeslně precizní thriller sice své myšlenky a názory na vlast, rodinu či morální zodpovědnost (zhmotněné v postavě Erica Bany) sděluje leckdy polopaticky až pateticky, emoce příliš nevyvolává a neví, kdy skončit, ovšem jako historické drama podnětně připomíná zásadní událost konfliktu Izrael-Palestina – Mnichov 1972.

Sehraná dvojice Tom Hanks a Meg Ryanová k sobě potřetí zaplanula, tentokrát přes internet. Příjemná romantika s dávkou rozpustilé veselohry i sentimentu z jejich "kompatibility" vytěžila, co se dalo, přestože vzhledem k zápletce museli fázi zamilovanosti – zejména u dámy – stihnout v poslední půlhodině (předtím se jako konkurenční knihkupci s odlišnou filosofií nemuseli). [Napodruhé spíš za 4 *]

Pro velesvižné tempo, sympatické postavy (včetně sošné Carly Gugino a usměvavého Dannyho Treja), celkovou odlehčenost a bezbřehý rej nápadů tomuto rodinnému špiónskému blbnutí leccos rádi odpustíte, nicméně velká míra infantility a bolest břicha z přeplácanosti vás nepochybně dostihnou. Dětští herci (především výborná Alexa Vega) naštěstí neotravují a slaboučké (CGI) triky do záměrně béčkového "bondovského" dortu taky patří. [Koukám, že cca rok po premiéře jsem hodnotil za 4 *.]

Rozmilá pohádka o srdnaté, dobrotivé sirotě v dívčí internátní škole vedené lakotnou majitelkou smíchává "dickensovskou" poetiku s indickou exotikou a studiové kulisy oživuje hravým stylem a imaginací. Nicméně jsem stále čekal, kdy se vynoří nějaká propojovací příběhová linka, která jednotlivé, vtipné či dojemné, veskrze však šablonovité, epizodky ze života dítek někam aktivně posune. Nebo aspoň poklade důraz na důležitost snů, vyprávění a fantazie (nejen) v těžkých chvílích.

Atraktivní, ale sociálně slabé mladé matce zavřou manžela (potom i milence) zlodějíčka na roky do vězení, takže se při čekání (na toho druhého) musí nějak živit… i žít. Zkouší to jako barmanka či modelka pro amatérské fotografy, jako "rádodajka" si užívá se štamgasty… Ken Loach pozoruje její pinožení s odstupem, střípkovitě, spíš pozitivně, bez hodnotícího komentáře. Reportážní vyznění podtrhuje závěrečný pohovor s postavou na kameru.