mchnk

Člověče nešťastná, nasaď si svou masku a snaž se žít svou každodenní show. S falešným úsměvem prožívej marnost a pomíjivosti všeho (ne)skutečného. Hledej cit, emoce i lásku v každém okamžiku, neb žádnou vteřinu již nevrátíš, hledej dál, dokud nenarazíš na absurdnost reality...svého života. Nepříjemný pohled, že ano? Jeden z filmů, který Ti toho o sobě moc neprozradí, směsice zdánlivě nesouvisejících podivností do sebe ne a ne zapadnout, zvlášť, když do toho taháme celebrity či balkónový muzikálový kýč. Více komedie, více dramatu, snad i silnější odkaz by mi osobně pomohl. Takhle mi v mozku zůstává jen má závěrečná myšlenka (blbost) a art, jenž klouže po povrchu, který tvůrci jako Tarkovskij či Michalkov v mých očích s přehledem strčí do kapsy.

Další z řady investigativních dokumentů z cyklu Der Preis. Kam až jsou lidé ochotni zajít pro udržení své krásy a mladosti? Dokument jasně odpovídá, že tato "potřeba" nezná žádné hranice, padají veškeré bariéry, morální i etické. Získávání kmenových buněk z několika měsíčního plodu, který je záměrně usmrcen, je jen další hřebíček do rakve lidskosti, která se v současném zvráceném světě, ve kterém nepředstavitelným způsobem trpí muži, ženy, děti i zvířata, hledá velmi nesnadno. (Související dokumenty - Der Preis der blue jeans / Der Preis der Bananen)

Pro mě v pohodě vstřebatelná naivita, budovatelská i romantická a padesátková skřípající "uvolněnost". Výborný sloh (Vrchota vynikající) srandovní humor a chvílemi velmi povedené záběry zkušeného kameramana Huňky. Liškotóny se tomuto filmu vyhýbají, i když je zde podepsán, je zde prakticky k nepoznání.

České home video z východoslovenské ZOO, kde se snaží spářit samce a samičky lidského druhu. Tragikomická show maskující se za slovo dokument.

Klasická hollywoodská šablona je za oceánem zřejmě přehazována jak pověstný horký brambor, i když i ten ve finále může udělat pro lidstvo víc, než tahle vizuální šalba naložená v patetické emocionální sračce. To, co se zde děje, degraduje vše lítací, svítící i zářící kolem na trapné nedělní family drama. Ono je vlastně jedno, jestli Sandra řídí autobus, který nemůže zastavit, nebo tři vesmírné stanice tří různých velmocí, důležité je, jak u toho vypadá, right? No a ten poletující cowboy s country hity a životními moudry? Toho raději přehlédnu, nebo se s hodnocením vážně neudržím. Mně osobně skutečně nestačí, že mi kolem hlavy proletí šroubek, slzička či pár temp udělá žabička. Vesmírný prostor je zde opět nestoudně využit k dalšímu americkému vizuálnímu i emocionálnímu klamu za stovky milionů dolarů. Co je na tom všem nejhorší? Že šablona jim funguje, ať už se film to odehrává kdekoli.

Nefalšovaný filmový úlet, jenž může některým "neznalým" diváků způsobit i šok. Pro znalejší se jedná o celkem humornou podívanou, které se ovšem nevyhýbá přehnané tajtrlíkování a chvílemi dost tragické, rušivé střihy. Nicméně celková "ulítlost" snímku je zcela vstřebatelná a film funguje i jako výborné zdokumentování dobové Prahy.

Pod rouškou opulentního majestátu a za zdmi monstrózního chrámu se rozehrává velmi zamotaná hra plná falše, pokrytectví, zvrhlosti a těch nejtěžších intrik. Jediné, co zde má skutečnou pravou a nefalšovanou tvář, je bolest a rozkoš. Nejlépe najednou. Excelentní režie ve stejně laděném detailním prostředí, fantastická retrospektiva i celá dějová linie a velmi smyslná podívaná, to jsou atributy, které u mě nakonec překonávají lehce přetažený děj, jenž může u diváka vyvolat i celkově negativní odezvu na tento výjimečný film. [Filmový Klub Citadela-Litvínov].

Celkovým pojetím není tato klasicky nadprůměrná inscenace pod Tatrami ničím výjimečným, dle roku natočení už můžeme dokonce hovořit o jakési kvalitativní povinnosti, což s takto zkušenými a skvěle sehranými tvůrci jde v podstatě samo. Vynikající drámo o pokřivenosti lidské morálky, ale i odvaze podívat se nepříteli (tyranu) pohrdavě do očí, u mě ve finále sice nepředčilo své pětihvězdičkové inscenační kolegyně, které jsem možnost zhlédnout, ale i tak se jednalo o očekávanou dávku nadprůměrného herectví s bravurně se vyhrocující situací a velmi zajímavými dialogy.

"I když klesáme ke dnu, jsme šťastní". Dvě ženy. Dle odborníků jsou skutečnými blázny, projevují se tak, jednají tak, jsou dle toho zařazeny...zavřené pod dohledem. Co je na nich "nenormálního"? Chtějí si bez zábran plnit své touhy...ubozí blázni. Také občas "po italsku" zmizí. Ztraceny ve světě svobodných bláznů, tedy těch nezavřených, prožívají svou noc a den plný zábavy, ale i strastiplnou, snad i kajícnou cestu, jež může pro jednoho tento šílený svět na chvíli osvítit kapkou naděje k lepšímu zítřku, i když ho dobrovolně stráví za branou prosluněného blázince. Výborně zrežírované, trochu užvaněné komediální drama, které chytne za srdce i bez nuceného sentimentálního kýče. [Filmový Klub Citadela-Litvínov].

Velmi autentické, vícejazyčné, skvěle psychologicky podchyceno, jak ze strany nacistů, tak vězňů. Rozhodně inspirující pro mnohem mladší snímky. Malé nevinné dítě se ocitlo v prostředí, kde je člověk nucen rozhodovat, zda má malé nevinné a bezbranné dítě žít, nebo zemřít. Gratulujme si a zároveň se poblijme ze sebe samotných, milé lidstvo. I přes všechnu kvalitu u mě snímek na plný počet není.