jezurka42

Humiliation doesn't bother you, does it? - I'm an actor. Humor starců o stáří balancující na křehké hranici strachu a paniky nad myšlenkou, kdy jeden druhého a jiné jim blízké můžou se smrtí ztratit. Komorně velkolepé, lidsky syté, herecky perfektně trefné. Filmový Bůh vzal jednotlivé složky, opatrně je namíchal, s láskou svůj výtvor opatroval a když si byl jist, že ve světě se neztratí, políbil ho na čelo a poslal ho k nám.

I’m as gay as a bucket of wigs. A bucket of them! Je to průvod zabalen do třpytek a velké duhové vlajky. Je to pochod, za to, kdo jsme a kým chceme být. Je to odchod, od cynismu, narcisismu, nenávisti a zloby. Je to příchod něčeho nového, hřejivého, nekonečného. Tohle je život a za ten je potřeba bojovat žít. Tak pojďme tančit a zpívat, pojďme se bavit a výskat. Pojďme prožívat a žít. Oslavujme sebe a ostatní, oslavujme to, že jsem tady a teď. Doba může být jakkoli temná a děsivá, ale pokud bude tvá mysl svěží a srdce bude oplývat všemi barvami duhy, bude se zdát být vše o něco lepší. A když ještě k tomu na té cestě potkáte čtyři broadwayské hvězdy, které jsou stejně nesnesitelné jako roztomilé a vtipné, nemůžete se přeci cítit zas až tak špatně.

Já si nemůžu pomoci, ale tohle je jedna velká katastrofa. Myslím si, že jsem velmi trpělivý divák a nepotřebuji vědět celou dějovou linku v prvních patnácti minutách. Nevadí mi ani, když téměř celý film ležím v otázkách a nějak mi na ně nikdo nechce odpovědět. Co ale nestrpím je to, že nejenže po půl hodině nevím, kdo má být tím hlavním hrdinou, s kterým se mám pustit na horskou dráhu emocí, ale vlastně ani netuším, o čem by film měl být. O přáních, která nejsou k mání? O rodičích a jejich dětech? O tom, že všechno zlé je k něčemu dobré? Miluji, když je dílko prosycené poetikou, hravostí a láskou k tomu fiktivnímu světu za kulisami, bohužel můj vztah zde zůstal chladným, a já si ani nedokáže představit, že by mezi námi mělo být pouto alespoň přátelské. Nechť tedy pro jiné dveře k tomuto jsou otevřené.

I think that you perhaps betray the people that you love the most because you know that you have the expectation of forgiveness. Konečná komunikace s nekonečným rozsahem a dosahem. Náš život má začátek, střed a konec. A je jen na nás, jak každou z těch částí prožijeme, kolik vzpomínek si z nich odneseme do toho dalšího okamžiku lidského (z)bytí. Soderbergh přivedl film civilní a křehký, lehce komický a tak neuvěřitelně těžký na to, zachytit všechny pravdy světa. Ženské trio Streep – Bergen – Wiest je něco, co každého diváka musí pohladit po jeho srdci. Improvizace jde u nich ruku v ruce s inteligencí, lidskou i filmovou, a my si až posléze, mnohdy až po pár dnech a týdnech, uvědomíme, jak tohle tak často dnešnímu světu pohyblivých obrázků chybí. Važme si tedy všech těch, kteří jsou schopni se nám takto otevřít. A my se do nich ve vteřině zamilujeme stejně jako je začneme nenávidět.

Ideálem špatných básníků, jimž je nepochybně lidstvo, jsou právě špatné verše. Jakub ani jeho pán ve svém povídání neudrželi mou osobu dlouho u myšlenky, a tak na mne nakonec nejvíce zapůsobila paní hostinská se svým prostým a sprostým povídáním o jedné zhrzené dámě, která milovala tak, až dokázala ublížit. Páni Heřmánek s Bartoškou byli silnými soupeři ve filosofických úvahách, ale svou energií a elánem je v tomto případě na celé čáře zastínila neuvěřitelná Veronika Freimanová, která má strašně obrovskou a strašně roztomilou...hubu.

Zavolám ti...můžu ti zavolat? Za těch pětadvacet let machrům spadla čepička a sněženky nám odkvetly. Na tom srazu střetává se realita s fikcí a mnoho z našich hrdinů prožívá stejně tragikomický příběh jako jejich představitelé. Záměr či ne, toto pokračování je mrazivým pohledem na skutečnost světa, zklamání z prohraných lásek a ze ztracených snů. S každým dalším zhlédnutím člověku dochází, jak šílený je náš vlastní životní příběh. Tak bojuj, ač víš, že to bude všechno neuvěřitelně bolet.

Já to nedělám jí, já to dělám kvůli ní. A kvůli tobě. Ten příběh dvou sester, kdy láska přerůstá v nenávist a nenávist v lásku, byl utvořen z velkých křivd a malých slov. Ty jejich životy, jak pupeční šňůrou spojené, byly rozdílné jako stejné. Ty roky plynuly nezadržitelně, a ani jeden z nich se nedá již vrátit. Však tragédie proměnila se v hořkosladkou pohádku, která šťastného konce nalezla v odpuštění a nabídnuté dlani. Jak jednoduché, jak složité.

Elleno, čas je teď tvým služebníkem. Využij ho moudře. Slova chvály nejsou u této princezny zbytečná. Příběhově originální, technicky propracované, hudebně skvěle dokreslené, realistickými postavami prostoupené. Všichni zúčastnění dávají do toho vše, co v duši nejen profesionála ve svém oboru, ale především rozumného, do věci zapáleného člověka je. Ať tento film doprovází smích i pláč, nadšení i zděšení, ale především pak spokojení diváci, ti nejmladší či ti věkem i zkušenostmi a zážitky vyspělejší.

Svoboda, o které jsme si mysleli, že ji máme navždy, trvala pouhý okamžik. A byla pryč. Ta chvíle však byla dost dlouhá na to, abychom poznali její chuť a celou její krásu. A protože trvala tak krátce, nestala se pro nás samozřejmostí. A my si jí nepřestali vážit. Jedinou skutečnou zbraní proti trápení, krutosti a nenávisti je smích, láska a přátelství. Ti lidé řečtí obměkčili nejedno srdce české. Ti lidé čeští dali Řekům domova, po kterém snad ani nesnili. Během jednoho roku, temného roku 1949 zrodil se v jednom činžovním domě tam kdesi na předměstí Brna příběh dojemný, tragikomický, lidský. Takový, po kterém všichni ve skrytu duše touží, ale zažít by ho nikdo raději nechtěl.

Někdy děláme rozhodnutí, která víme, že jsou špatná, ale děláme je pro druhé. A doufáme, že následky nás nedostihnou... Vyprávěj se pro mne stalo opravdu symbolem a klenotem, protože krásně doplňovalo vzpomínky mých rodičů, kteří v této době vyrůstali, studovali, potkali své první lásky, zamilovali se do sebe, a neustále přiváděli na svět nové a nové události, které stejně jako v tomto seriálu voní mi takovou tou zvláštní vůní přibarvené nostalgie. A stejně jako to rodičovské vyprávění, tak i toto seriálové jsem si zamilovala pro to cizí, a přesto tak známé a blízké prostředí, pro milované charaktery, jejich slasti i strasti a vlastně i pro to negativní a zákeřné, které se z jedné doby přeneslo do druhé. Tak mami, tati, babi, dědo...vyprávějte. Poslouchám a naslouchám.