Sonnery

Než jsem se dostal z toho šoku, jak má Frodo špinavý nohy, tak uběhlo 30 minut a to už Garfield nebo jak se ten místní Brumbál jmenuje rozdělil všechny prsteny, jak po vítezství Stanleyova poháru a já se jen marně domýšlel, co že je to ten Sauron za svini, když si klidně ztratí snubák. Takže jsem se mu po zbytek filmu nedivil, jelikož paní Sauronová byla asi pěkně nasraná, protože ztráta snubáku vztahu moc nepřidá a určitě dělala Sauronovi doma peklo. No a teď fanděte Garfieldovi s Aramisem, když jde hlavně o lásku a vy chcete, aby se paní Sauronová měla dobře.

Ty vole, muž s cejchem smrti má teď cejchu smrti

Čuměl jsem na to za Řehořkovi/Řehořekovi/Řekovi ,bo jak se to skloňuje, přítomnosti, takže jsem měl možnost či volbu, že pokud se mi to nebude líbit, můžu mu za ten ztracenej čas hned jednu nebo i dvě lísknout. Trailer mě nebavil a fakt, že tam hraje Martin Hranáč (neboli pí ča vyvolená) mě donutil přebrousit doma všechny nože. Jenže pak to začalo a já se bavil, takže Řehořekovevovi ji zatím ještě nikdo nelísknul, není důvod, je dobrej

NEJSILNĚJŠÍ NÁROD NA SVĚTĚ = USA.... "?" říkal jsem si. A po Super size me mi to okamžitě docvaklo - slovo silný přece také významově nahrazuje "objemný". Tak se tím Amíci klidně chlubte dál...

Kdo je to Kapitán Amerika / Asie / Afrika, když existuje Kapitán Morgan, kterej za 40 korun vítězí na všech kontinentech a hlavně dělá superhrdinu i ze mě?

Pro mě je to naprosto absurdní Sci-Fi vyhnaná do extrému - že by se nenašel prostý Američan, či přesvalnatělý Rakušan obšťastňující uklizečky za mořem, který by s lehkostí lvího pšouku neodvrátil konec světa? Zhola nemožné...

Abych nejlépe přirovnal mé pocity, tak si představte, že je vám tak maximálně 35 let a o Vánocích čekáte pod stromečkem kolo. A pak nastane tak kouzelná, sváteční chvíle. Dárky se rozléhají kolem stojánku, prskavky, svíčky, vůně lesa a cukroví. Najednou se váš pohled upne směrem, kde je obrovský balík s vaším jménem. Ach ano, ono kolo! Vyrazíte k balíkokolu hrdinně kupředu, porazíte babičku a zašlápnete psa. Pak rozsápete balící papír, krabici, nakonec strčíte svoje pařáty dovnitř a tam jsou místo raketovýho kola Lance Armstronga dvě obyčejný šlapky (na kolo, ty dvě dívčiny by mi udělaly radost). Díky táto

Jan Šmíd popsal ve své knize Paříž jako město, které si zamilujete kvůli každodenním drobnostem, které vás okouzlí. No a já si stejným způsobem zamiloval Woodyho nejnovější flák. Kdo by odolal karakaturně ztvárněnému Hemingayovi, či Dalímu? Kdo by odolal melancholickému hlasu Owena Wilsona a Marion Cottilard? Kdo by odolal těm všem drobným gagům, pohledům na Paříž a neskonale neoposlouchatelné jazzové hudbě? P.S.: V blízkém budoucnosti se budu s Woodym soudit, samosebou s láskou a úctou, o copyright, jelikož jeho hrdina jakoby vypadl z mého ne tak působivého blogového článku. Za vysouzené peníze si koupím láhev fracouzského vína a nový zubní kartáček

Konečně někoho napadlo využít záběrů National geografic, promíchat je s filmem a vysrat se na používání těch nafukovacích žraločích maket, co vyhráli loni při tombole na pouti. Výsledek je tak naturalistickej, že se budu ve vaně koupat už jenom s harpunou a to navíc za dohledu mé sbírky cínových vojáčků. Jediným vroubkem Sharkyho je, že žere lidi přesně podle holyvůdskýho schématu - toho sežeru prvního, protože má divnou ofinu a zatím měl jenom tři repliky; pak sežeru támletu blondýnu, jelikož její bratr je indián a navíc je ošklivější, než ta druhá blondýna; toho sežrat nemůžu, protože musí nejdřív dostat tu hezčí blondýnu z plavek...

Nějak mě to nechalo chladným... Tudíž za největší plus filmu považuju záběr, který dokazuje, že má Clooney odstátý jedno ucho.